sofiapetra

Viděno se synem, aby si doplnil sbírku kultovních snímků - a přitom jsem zjistila, že jsem tenhle film vlastně nikdy neviděla. Že jsem kdysi vlastně jen četla skvělou Palahniukovu knihu. A dobrý - chlapské, chytré, nápadité - na scénáři bylo znát, že je to podle literární předlohy.

Pejsek s kočičkou dělali dort - dali tam všechny žánry (a klišé), na které si jen vzpomněli a mysleli si, že to bude bomba. A byla - nepoživatelná, pomatená a díky tomu, že tvůrci předstírali - nebo si to možná o sobě dokonce i myslí - že jsou intelektuálové, i nekonečně debilní. Ale vizuál k tomu měli pěkný - to se zas musí přiznat, i ty komiksové animace byly skvělé, bohužel to však bylo jen ono pověstné házení perel sviním.

Kdepak, tento snímek, ač se tváří zasvěceně, superzávažně (a absurdně alibisticky předesílá: hlavně nehledejte žádné spojitosti s reálnými postavami!) a že má superkoule, není ani z jediného úhlu udělaný dobře. Je stejně odporný, jako je odporné celé téma.

Čekala jsem něco originálnějšího. Docela ztráta času.

Už jsem si na holky a na jejich trable tak nějak zvykla, takže na druhou sérii jsem se už vyloženě těšila. Hlavně jsem ocenila, že už jsou konečně dospělé a zažívají své: jednou nahoře, jednou dole.

Jako pocta havířům je to moc dobré. Na Langoše jako ředitele jsem si sice nemohla zvyknout (jeho hraní mi přišlo lehce parodické, což se k závažnosti tématu ani trochu nehodilo), ale zase pro Marka Taclíka byl taťka Milan asi jeho životní role.

Tento film/divadelní hru jsem rovněž nechtěla vidět, neb jsem si říkala, že mi úplně postačí naše skutečné schůze SVJ. Ale k žehlení jsem si ho přeci jen opatřila - a nakonec to bylo zábavnější, než jsem čekala.

Docela dlouho jsem se tomuto snímku vyhýbala a musím říct, že celkem zbytečně. Hlavně závěrečná přestřelka v kostele byla nezapomenutelná. Trochu mě sice překvapilo, že si Kubiš s Gabčíkem jen tak vyšli se slečinkami tančit, ale snad je to pravda - tvůrci se prý drželi úzkostlivě faktů. Nejvíc úzko mi ale bylo za mladého houslistu - maminka, kterou hrála Alena Mihulová sice rychle stačila spolknout svůj jed, ale syna nechala Němcům napospas (totálně všanc k mučení), s tím se tedy nijak ztotožnit nedalo. Z toho jsem pak nemohla ani usnout. Také bych asi neobsazovala hvězdného J. Dornana, určitě je stál spoustu peněz a na Jana Kubiše se ani moc nehodil. Ale o to víc byl charismatičtější C. Murphy jako Josef Gabčík.

Jsou dvě ráno, dala jsem si to málem v jediném zátahu. Rozjíždělo se to pozvolna, první dva díly byly jen oťukávací a připravující si půdu, ale těch dalších šest mi nedovolilo se už jít ani najíst. Je to šílené. A šíleně dobré. Také mě to poprvé vedlo k znepokojivé úvaze ohledně chování muslimských mužů k ženám - vždy jsem jejich chování vůči nim považovala za nehorázné, jak se ale tady chovaly dcery (13 a 15 let), podporované matkou k nebohému otci (velkému sympaťákovi), bylo ovšem též odstrašující. Téměř noční můra. Místo toho, aby byly vděčné, že je na ně hodný, ignorovaly ho a chovaly se k němu jako k onuci.

První díl byl lepší - možná proto, že tam byl plukovník Emanuel Moravec nejen ještě člověk, ale i obdivuhodný a statečný muž. Manželé Konášovi si ve scénáři dali záležet hlavně na vykreslení vztahů, přes které je - jak známo - každý příběh pochopitelnější a stravitelnější. Druhý díl už ale nebyla anatomie, ale masakrózní jízda bez brzd, ale co by se také po úpisu se ďáblovi dalo čekat jiného, že. Ze vzdělávacích důvodů je určitě dobře, že to vzniklo, o Moravcovi toho kromě faktu, že kolaboroval s nacisty, nikdo asi moc nevěděl.