sofiapetra

Strašlivá nuda od začátku až do konce - chvílemi jsem málem lezla po zdi. Ale pořád jsem doufala, že ještě něco přijde, ale přišly jen titulky. V anotaci na film mě nalákalo, že manžel po smrti ženy přišel na to, že jeho manželka vedla ještě jiný, tajný život. Představovala jsem si něco vážně zajímavého... nebudu prozrazovat, ale banálnost objeveného mě o to víc naštvala. Vysoké hodnocení od ostatních nechápu.

Film to byl jistě důležitý, s neobvyklým nápadem. Ale navzdory silnému tématu se tam nějak nepodařilo vtlačit příliš silných momentů.

37%? Tak to je úlet. Tenhle snímek zdaleka není tak špatný, jak to tady vůkol vypadá. Ale vynikající také není. Problém je v tom, že jediná snesitelná postava byl právě jen Nathan Zuckerman (alter ego P. Rotha), ostatní lidé byly jen prvoplánové figurky. Zdaleka nejvíc mě ale štvala představitelka Olgy - jestliže hledám sexy samici, která nemluví o ničem jiném než o sexu, mám ji také vhodně vybrat a né zvolit někoho tak velice, velice neerotického (tedy nevím, co na ní říkali chlápci, žádný průzkum jsem neprováděla), ale moc bych se divila, kdyby na ně nepůsobila až odpudivě (kromě snad posledních pěti minut, kdy byla konečně alespoň velkorysá). A musím říct, že i proslulé večírky v bytě u Jiřího Muchy jsem si vždycky představovala úplně jinak (ale to je možná jen chyba mé představivosti), hlavně s méně lidmi a víc "uváleně. Pojmout to po fitzgeraldovsku á la Velký Gatsby bylo příliš. Také bylo divné, proč, když se jasně jednalo o stokrát literárně propálenou párty, tak proč se Jiří Mucha nejmenoval Mucha (ale slavného secesního předka zmínit nezapomněli). Přejmenovávání osob bylo vůbec neujasněné, dá se pochopit, že většinou mlžili a jména měnili, ale jak do hospody zavítali výtečníci Havel s Vaculíkem (a maskéři se velice snažili, aby vypadali přesně jako oni), neodolali a pojmenovali je Havlíček a Vaculda. To už jsem se popadala za břicho. Přitom fitpné momenty se tam nalézt daly - například etuda s Janem Hrušínským byla až půvabná a Pavel Kříž si svou roli také evidentně užíval. Jinak atmosféra byla povětšinou depresivní a dementní, přesně taková, jak to temné dílo (a fantazie autora ze svobodného světa, který u nás pár hodin v té době strávil), vyžaduje. Praha byla prošpikována výhradně estébáky a udavači, jiní lidé jakoby vůbec neexistovali. Smutné je, že mediální cirkus a emoce okolo vzniku tohoto filmu - režisérka se musela málem plazit před milovaným spisovatelem, aby ji milostivě udělil právo to natočit, byly nakonec silnější než sám výsledek. Škoda, ten příběh honby za pokladem - ztracenými židovskými povídkami, v sobě rozhodně étos měl a byl mnohem zajímavější než valná většina scénářů, dle kterých se točí jiné filmy.

Hvězdy dávat žádné nechci, protože bych musela dát tři - a průměrné to rozhodně nebylo. První půlhodinka byla vážně skvělá a pro mě fakt ftipná, ale jakmile začali s duchařením - koukat se na to už nedalo. A už mi bylo celkem jedno, jak to bude dál. Takže celé jsem to ani neviděla.

Jistě silné téma, krásné pohledy na poušť, ale scény a dialogy z města byly dosti idiotsky zpracované. Scénárista byl pěkný fušer.

Dívat se více než dvě hodiny na rudolícího tlouštíka, mamánka s ÍQ tykve a ještě mu nakonec fandit, to už musí být vážně dobrý příběh! A byl.

Ano, je to dosti podobné Rudé volavce, ale scénář byl daleko promakanější a nelogická místa vždy pečlivě vysvětlena, což u mnoha jiných filmů neuvidíte. Ano, bylo to až neuvěřitelně terminátorské (taky bych chtěla po pouhém roce výcviku umět co Anna, ale obávám se, že by mi na to nestačilo ani sto životů), ale zase to přidávalo na akčnosti - a bylo se na co dívat. Luke Evans potěšil jako vždy, Olga Helen Mirren byla úžasná jedovatice. Ale jinak to byla samozřejmě pohádka, nikdo z filmařů neví, co se opravdu v KGB dělo, jen si to takhle představují.

Pět hvězd je za to, že se inspektor Robinson konečně dočkal!!! A za to cupitání slečny Fisherové v kloboučku a podpatečkách klidně i po střechách a písečných dunách - image je prostě image. :)

Nevím, jestli jsem už někdy dala "odpad", ale teď bez rozpaků. Vydržela jsem asi 45 minut - a do té doby nebyla ftipná ani dobrá ani jediná sekunda. Do té doby jsem stále ještě naivně věřila, že když tomu tolik mých oblíbenců bylo schopno dát nejvyšší ohodnocení, tak snad ještě nějaký zvrat v podání či náladě přijde. Marně. A dokonce ani nepomohlo, že se tam zhusta vyskytovali vlasáči - to jsem obvykle ochotna přimhouřit očko nad ledasčím. Ale tady to fakt nešlo - nebylo to kýčovité, amatérské či špatně uchopené, tohle byla prostě jen průzračná demence sama o sobě.

U tohoto filmu jsem si prošla mnoha stádii: od nevěřícnosti, nudy, obav, strašných obav (několikrát jsem i odběhla do jiného pokoje, abych to neviděla), vymýšlení, jak by se člověk sám zachoval na jejich místě, až po odmítnutí a přiklonění se, zda se náhodou nejednalo o dost stupidní hru s diváky, protože těch nelogičností tam bylo skutečně dost. Co mi tam ale vyloženě chybělo - že ta bestie, co jim to udělala, tam pak už vůbec nefigurovala.