Lachtaan

První epizody seriálu, který mě lákal zejména pestrým obsazením, mě příliš neoslovily a na více jak čtvrt roku jsem se od Čtvrté hvězdy odmlčel. Naštěstí jsem se možná i trochu z nudy vrátil zrovna k těm nejvtipnějším částem, které mě donutily v poměrně krátkém čase slupnout celý seriál jako malinu a vzpomínat na něj jako jedno z nejlepších společných děl herců Dejvického divadla. Snad Prušinovský přijde co nejdříve s obdobně povedeným nenáročným televizním kouskem.

Na tuhle seversky přesně potemnělou kriminálku jsem se dost těšil, přeci jen Jirku Mádla poněkud intenzivně sleduju již od jeho začátků v Rafťácích. Počátek byl prapodivný, jen postava Martina Havelky, coby správného slizouna, již od startu signalizovala, že nedostaneme šanci si jej oblíbit. Od poloviny se příběh pořádně rozjel a dokonce jsem se jednou těšil i na týden následující. Korupce se řádně rozlezla a mít Sever víc dílů, tak se mohlo této linky hezky využít. Potřeba ovšem najednou rychle rozjetý vlak prudce zabrzdit donesla tak neuspokojivý konec, že se mi bohužel bude na tenhle projekt ČT vzpomínat jako na jeden z těch slabších jedinců.

Jeden z těch Chaloupkových seriálů, na který se po boku Vydrýska velmi rychle zapomnělo a já sám jsem měl trochu práci si vzpomenout na nějaké konkrétní části. Jak jsem již zmiňoval u obdobných Večerníčků, větší radost mi přinášely ty kreslené/animované pohádky.

Naprosto ujetý a bizarní miniseriál s excelentním obsazením, které z prapodivné frašky v prvních minutách úvodní epizody vytvořilo úžasnou satiru na veškerá možná zákoutí naší současné společnosti a donutilo mě všech 5 částí zkouknout téměř na jeden zátah. A to je hlavní znamení toho, jak poutavý seriál jsem právě zhlédl.

Nejlepší díly: Výměna bez záruky, Gone Maggie Gone, Cesta do Homeriky.

Přestože většina naší populace, která vyrostla na dobrodružstvích těch nejznámějších kluků ušatých, zná jejich klasické výpravy v teple domova, já jsem strávil největší část dětství na jejich cestách po světě a nikdy na těch pár dílů, které jsem viděl fakt nesčetněkrát nedám dopustit.

Když kdysi Nova oznámila projekt, který se celý bude odehrávat na mnou milované Šumavě, opravdu jsem skákal radostí. Pilotní film mě i skrze obecně nepřijaté hodnocení zaujal a první případy se vezly v poměrně temném stylu, přesně tak, jak bych si já šumavský zločin představoval. Bohužel s přibývajícími epizodami se temnota našeho krásného pohoří schovala za vesnickou frašku, plnou známých tváří, které si střihly postavy totálních ňoumů a blbců, jejichž chování potěší maximálně tak diváky v důchodovém věku. V poslední (doufám, že úplně poslední) sérii dialogy drhly již takovým způsobem, že i ty tři smířlivé hvězdy hážu jen za lokace.

Bez debat není druhá podívaná pod křídly jedné roztodivné rodinky již tak úderná jako prvotní část, stále jsem se ale po celou skromnou délku bavil a především díky skvělé roli Christiny Ricci několikrát od srdce zasmál. Uvidíme, jak velkou inovaci přinese letošní animovaná verze.

Dávno jsem si slíbil, že se vrhnu na dohánění nepřeberných komediálních klasik a zatím se mi daří to čím dál tím více oddalovat. Naštěstí díky premiéře nové verze populární strašidelné rodinky, na kterou se chystám hned ve čtvrtek už jen kvůli “burtonovské” animaci, jsem se rozhodl, že dám ještě předtím šanci původním dvěma hraným verzím. A jsem na sebe pyšný, že jsem některou z těch oddychových klasik konečně zhlédl. Odpočinul jsem si a zároveň se dobře pobavil.

Na nejznámějším českém komiksu jsem strávil četnou část mého dětství, a proto jsem si řekl, že i přes uvědomění toho, jak velmi daleko jsem za cílovkou tohoto filmu, si zkusím na tu hodinku na kdysi oblíbený Čtyřlístek zavzpomínat. Jenže mi vůbec nedošlo, jak hrůzné hovadiny se dneska vymýšlejí pro ty nejmenší a jak se i zdárně nevinná pohádka dokáže tolik nepovést. Samozřejmě bych jako dítě měl úplně jiný názor, ovšem v porovnání s animáky, na kterých jsem vyrostl já, jsem měl bez jakýchkoli keců typu “za nás bylo líp” kolem sebe mnohem snesitelnější a zapamatováníhodnější obsah.