Lachtaan

Přestože většina naší populace, která vyrostla na dobrodružstvích těch nejznámějších kluků ušatých, zná jejich klasické výpravy v teple domova, já jsem strávil největší část dětství na jejich cestách po světě a nikdy na těch pár dílů, které jsem viděl fakt nesčetněkrát nedám dopustit.

Když kdysi Nova oznámila projekt, který se celý bude odehrávat na mnou milované Šumavě, opravdu jsem skákal radostí. Pilotní film mě i skrze obecně nepřijaté hodnocení zaujal a první případy se vezly v poměrně temném stylu, přesně tak, jak bych si já šumavský zločin představoval. Bohužel s přibývajícími epizodami se temnota našeho krásného pohoří schovala za vesnickou frašku, plnou známých tváří, které si střihly postavy totálních ňoumů a blbců, jejichž chování potěší maximálně tak diváky v důchodovém věku. V poslední (doufám, že úplně poslední) sérii dialogy drhly již takovým způsobem, že i ty tři smířlivé hvězdy hážu jen za lokace.

Bez debat není druhá podívaná pod křídly jedné roztodivné rodinky již tak úderná jako prvotní část, stále jsem se ale po celou skromnou délku bavil a především díky skvělé roli Christiny Ricci několikrát od srdce zasmál. Uvidíme, jak velkou inovaci přinese letošní animovaná verze.

Dávno jsem si slíbil, že se vrhnu na dohánění nepřeberných komediálních klasik a zatím se mi daří to čím dál tím více oddalovat. Naštěstí díky premiéře nové verze populární strašidelné rodinky, na kterou se chystám hned ve čtvrtek už jen kvůli “burtonovské” animaci, jsem se rozhodl, že dám ještě předtím šanci původním dvěma hraným verzím. A jsem na sebe pyšný, že jsem některou z těch oddychových klasik konečně zhlédl. Odpočinul jsem si a zároveň se dobře pobavil.

Na nejznámějším českém komiksu jsem strávil četnou část mého dětství, a proto jsem si řekl, že i přes uvědomění toho, jak velmi daleko jsem za cílovkou tohoto filmu, si zkusím na tu hodinku na kdysi oblíbený Čtyřlístek zavzpomínat. Jenže mi vůbec nedošlo, jak hrůzné hovadiny se dneska vymýšlejí pro ty nejmenší a jak se i zdárně nevinná pohádka dokáže tolik nepovést. Samozřejmě bych jako dítě měl úplně jiný názor, ovšem v porovnání s animáky, na kterých jsem vyrostl já, jsem měl bez jakýchkoli keců typu “za nás bylo líp” kolem sebe mnohem snesitelnější a zapamatováníhodnější obsah.

Nejbláznivějšího evropského tučňáka příliš mnoho mých vrstevníků nezná, především v porovnání s jinými Večerníčky, my jsme doma ale sjížděli Pinguova dobrodružství na VHSkách poměrně často a nikdy nás to neomrzelo.

Josef Lada byl génius všech tuzemských kreslířů. Ohromně mě bavilo vybravovat omalovánky na téma jeho děl. A když potom mé výtvory ožily na obrazovce naší televize, tak jsem byl v sedmém nebi.

Jak já tenhle typ animace miloval. A vlastně mě toto zalíbení nepustilo dodnes. A když k ní přidáte velmi netradiční zápletku/y, tak již nelze nic vytýkat.

Tyhle frajeři mi pěkně štvali. Opice jsou dodneška zvířata, která se mi příliš nelíbí. Možná zrovna Hup s Hopem můžou za to, že tak nesnáším ty populární emotikony s opicemi.

“Práce všeho druhu!” Jedna z těch výjimek, kde jsem po té letité odmlce od posledního sledování velmi vděčný, že si ústřední písničku už příliš nepamatuju. Protože již kdysi mi po nějaké době lezla krkem.