MrKrahujec

Herz zde znovu dokazuje, že je jako režisér rozhodně orientovaný na výtvarno, obraz a poezii, za což mu bude vždy odpuštěn ten menší důraz na děj a dialogy. Právě jako tady: dokonalá evokace doby, tedy počátku 19. století, se vším všudy, i ta Pavelkova evidentně "Máchovská" stylizace zajisté není náhodná.

Vincent Cassel ve šlépějích svého otce... nebo možná spíš Jean-Paula Belmonda. Jeho lupič-gentleman sice nedosahuje takové lehkosti, šarmu a nadhledu, jako ti Belmondovi, ale zaplaťpámbu (aspoň) za ty dary... Zato se na závěr představí v poloze málem Che-Guevarovské a jen okolnost, že se jedná o námět podle skutečných událostí, poněkud omlouvá tu jistou ztrátu lehkosti a nadhledu, na které jsme jinak u francouzských kriminálek zvyklí.

Zase jedna variace na tolik oblíbené téma: schizofrenie očima pacienta. Po takových filmech, jako byl Přízrak lásky s Mastroiannim, Nájemník od Polanského, nebo tolik vzývaná Čistá duše (páni! to už je skoro filmový žánr!) by se zdálo, že se toho moc nového přidat nedá a přece: baletní prostředí tu v této souvislosti opravdu ještě nebylo. Lidé se ve skutečnosti této nemoci hodně bojí (možná, že je to jeden z posledních skutečných strachů), ale současně je neodolatelně přitahuje: co to asi musí být to, co nemocný tak opravdově vidí a co my nevidíme?! Moci to tak zahlédnout, aniž bych kvůli tomu musel také onemocnět!! No a režie filmu s tímto námětem to slibuje umožnit... Snad proto je tato tematika tak překvapivě oblíbená.

Tak tohle je zase vydatná dávka humoru pro kominíky (černého humoru), ale bohužel trochu nerovnoměrně nadávkovaného. Stran té legrace uprostřed filmu trochu "spadne řetěz", a i když chápu, že si tvůrci dali záležet na tom, aby celý film fungoval i jako kriminální akčňák, tak se jim při tom ten humor na chvíli vytratil (ačkoliv by tam klidně být mohl - viz například filmy typu "Ospalá díra"). Konec ale zase vše (nebo aspoň většinu) napravil.

Tak tenhle film se mi dokonale strefil do vkusu, přičemž se samozřejmě snažím mít na paměti, že se to nemusí přihodit nutně všem. Ale já tu ke svému překvapení nalezl téměř kompletní sbírku všeho, co mám nejraději: poezii, která rozesměje děti, romantiku. kterou jemný cynismus skvěle udrží nohama na zemi a hlavně čistě pohádkovou fantazii se správnou dávkou dětské lapidárnosti (já totiž dodnes strašně nesnáším, když se v pohádkách na děti "šišlá"). Prostě takový trochu Harry Potter, oproštěný od všeho, co mi na něm vadí (a s posílením všeho, co se mi na něm líbí).

No jasně, je to krásné retro, Plachta je tu okouzlující, Marvan dělá, co může, roztomilí jsou i oba klučíci, ale, - panebože! - něco tak barvotiskového, sladkobolného a naivního, to je opravdu už trochu moc!! Dokonce i na takového kýčaře, jakým byl, žel, Vladimír Slavínský.

Nakonec jsem tento film zhlédl s téměř třicetiletým zpožděním a jako už několikrát předtím nemůžu pochopit, proč mě takhle vychválená a potvrzená legenda nakonec neuchvátila až tak. Jako už několikrát předtím: špatné to rozhodně není, ale omráčen tím také zrovna nejsem...

Výborné! Zas jednou současný Balkán takový, jaký skutečně je, až do morku kostí! Nic víc, nic míň...

Nejvíc tu oceňuji Kusturicovu záslužnou snahu vykreslit současný Balkán tak, jakým skutečně je, v celém jeho temperamentu a zcela se při tom vyhnout válečné tematice. To zdaleka není jednoduché...

Na televizní film rozhodně velmi slušná práce. Hlavním tahounem je ovšem zdánlivě neotřelá a viditelně potřebná tematika a slušné herecké obsazení. To ostatní už trochu pokulhává. Tvůrci se viditelně snažili ubránit zbytečným naturalismům, což, jak to často bývává, poněkud přehnali. Děj se proto místy mírně vleče a některé scény působí malinko nedotaženě. Asi to chtělo nechat si ještě nějakou tu lžíci původní odvahy až do konce.