MrKrahujec

Občas sice trochu zadrhne tempo, ale i tak je to stále skvělá jízda začátkem "ostrých" sedmdesátých let.

Je to sice jedna z nejčernějších komedií, ale komedie vynikající. Snad leda poznámka k překladu: nejedná se tam samozřejmě o skutečné "cikány", ale o pravé irské kočovníky, kteří ačkoli žijí romským životním stylem, rodově s Romy nic společného nemají. Ale rváči a podvodníci jsou prý bezkonkurenční...

Rozhodně dobré, až velmi dobré, a to natolik, že mi to připomnělo i "Sophiinu volbu", ale ještě víc "Musíme si pomáhat" od Hřebejka, a v tom je právě ten kámen úrazu! (kupodivu). "Musíme si pomáhat" je totiž o dost lepší (bohužel, nebo bohudík - vyberte si).

Tak tady ta akčnost permanentně balancovala nejen na hraně uvěřitelnosti, ale i parodie. Jediným plusem je tu můj (a nejspíš nejen můj) dojem, že ta parodie byla přece jen asi chtěná (aspoň trošku určitě).

No, co si budeme nalhávat, je to pěknej stylovej sprskanec...

Takový jakoby pokus klasickou němou grotesku nejen rozmluvit, ale rovnou i rozezpívat. Výsledek lze sice směle označit slovy Karla Kryla: blbinkání na kvadrát, ale jistou roztomilost si to kupodivu zachovalo. A v současné době je to i příjemně retro.

"Divadlo není život. Divadlo je divadlo! Ale k životu ať nás vede." napsal kdysi dávno Jan Kopecký a jako by to napsal o tomto filmu, protože k tomu není co dodat (a to i včetně té nápadně nenápadné podobnosti jednoho z protagonistů s režisérem).

Bylo by to velice dobrý, kdyby to současně nebylo tak strašně americký. Je to sice pokus o americkou limonádu trochu jinak, ale pořád jde o americkou limonádu. A ani výtečný Jack Nicholson nemůže zachránit všecko.

Na tenhle film jsem se dost těšil, protože japonské animáky (míním tím samozřejmě ty kvalitnější) mají svou poezii a mohu říci, že jsem nebyl zklamán ani náhodou. Tenhle film je (pro někoho možná překvapivě) úplně něco jiného než Mijazaki, ale řekl bych, že o nic méně působivý. Tento styl bych možná nazval: surrealismus trochu jinak. Už jsme si zvykli, že základním východiskem toho původního, Bretonovsko-Bunuelovského surrealismu byl sen, a ten je tady nahrazen filmovou iluzí (která je ostatně také někdy za sen označována). Je pozoruhodné, jak ta filmová iluze dokonale přebírá vlastnosti klasického snu stran překvapivých změn prostředí a dob, zcizovacích efektů, vstupování a vystupování z a do děje, a ještě si přitom dokáže uchovat jakýsi úsměvný (když už ne přímo humorný) nadhled. Což považuji za hlavní přínos.

Tenhle film je samozřejmě možné (ba přímo nutné) bez dalšího odepsat, ale já jsem přesto byl jedním z těch (velmi) málo, kteří vydrželi v kině až do úplného konce, protože jsem pořád chtěl přijít na to, proč je ten film tak nesnesitelně špatný. Vždyť v něm hraje téměř celá tehdejší herecká elita a scenáristicky je vlastně celý sestaven z nepřerušeného toku gagů a fórů - ale ani jeden z nich nefunguje. Je to zajímavé i proto, že některé by nemusely být apriori úplně špatné, ale ta záplava těch debilních je dokonale neutralizuje a samozřejmě ten v podstatě stoprocentně reklamní způsob podání tomu také nedodává. Vlastně by šlo říci, že toto není celovečerní komedie, jak jsme na ně zvyklí, ale docela obyčejná televizní reklama, natažená na 118 minut. No a od televizní reklamy by opravdu jen blázen očekával kvalitní zábavu...