viax

Napřed to na mě neudělalo žádný dojem. Emilio starý, jetý, strašný. Pořád se nabízelo srovnání s Přes palubu, které už od začátku mělo drajv... pak jsem se nějak zakoukala... a Emilio s příchodem do "chudého" života s domem, autem, prací, 3 dcerami, manželkou a přáteli začal být mile schopný, příjemný a pracovitý. Takového muže si přeje každá žena. Dávám si inzerát "Hledám Leonarda, značka: dům, auto i dcery mám". :DDD P.S.: Řízením osudu za měsíc skládám pracovní zkoušku; Leo, kde jsi??

Jak milý posun od bláznivých funesovských komedií k tomuhle dílku — zprvu jste ostražití, postupně roztáváte a nakonec se nechcete rozloučit. Miluju francouzské filmy a to čím dál víc.

Útržky rozhovorů, útržky příběhů, vše smícháno bez ohledu na časovou osu, zdá se, že nevíš, kdo je kdo, ale nakonec je to vlastně jedno. Nejdůležitější je ten pocit. Prázdnota.

Napadají mě jen slova jako nesourodý, změť, neustálý latentní konflikt, vyhrocení, usmíření — to vše se děje, aniž by nás to vtahovalo do nějakého děje. Chvíle porozumění míjí a snad jediné může uchovat jakýs takýs pokoj, když jeden ze zúčastněných zachová jasnou hlavu... pak může být někdo zachráněn a i přesto může být někdo zabit. Naštěstí jsme byli ušetřeni závěrečného defilé osob, které na sebe v okamžiku prozření dlouze koukají. Patos se nekoná, ačkoli je docela blízko.

Celkem uvěřitelný příběh msty. Finta s nožem mě namlsala na ukázky úsporného bojového umění, to se tedy nekonalo, stařík tam jen sotva chodil a dýchavičně něco pořešil. Exteriéry ok, jen ta policie stála za úplný houby, což možná byl záměr...

Milý, zase se kouknout na Willíska, jak jde proti zločincům. Škoda jen, že léta běží a už se musí fyzicky šetřit, nepobíhá bosý po skle a neskáče z letadla... Ale stejně jim to nandal. Go and be smart, baby! Jupí!

Námět dobrý, výběr aktérů velmi dobrý, zpracování a vedení rozhovorů pokulhává. Nedozvěděli jsme se nic, co bychom sami nepředpokládali. Myslím, že by zúčastnění vzali zavděk nějakým návodem, aby nemuseli propříště jet kdovíkam za ženou, která "má své dny" a jen je tahá za nohu, za ženou, která je položí na zem a citlivě jim hladí uši, za ženou, která je vezme do totálně přecpaného bytu v suterénu a cpe je do sprchy v prostoru, kde se otočí maximálně myš. / Za tímto dílem, který by mohl mít pracovní název "Jak to nedělat" by měl povinně následovat díl druhý s podnázvem "Jak na to". To, že závěrečné titulky nás informují, že dva měsíce před skončením natáčení bylo vyškoleno prvních 5 sexuálních asistentek, je sice hezký počin, ale bez skutečného návodu, kde sexuální asistenci obstarat, aby člověk nemusel cestovat kdoví kam a nenechal tam polovinu měsíčního příspěvku, to není hotové.

Na tanec u Seiny se vyplatilo si počkat. Jinak tedy nic moc. Postavené je to hlavně na zmatku a spoustě zároveň mluvících lidí - taková spíš divadelní konverzačka než cokoli jiného. A že se tam zpívá? No a co?

Knižní předloha je ještě kouzelnější, vřele doporučuju. Vypočítavost hlavní hrdinky je tak přímočará, až je vlastně v naprostém pořádku, že pány tak holí... Ovšem taneční pohyby Marylin naprosto nemají chybu. Za ně, její postavu a kukuč dávám hvězdu navíc.

Dvě hvězdy za to, že se mi to jako malé líbilo. Dnes je to moc dlouhé, dialogy, neřkuli monology patetické, Obi Van je celý úplně měkký a rozbředlý, to že má být velký Marcus Aurelius? Takovýmhle hláskem by legie tedy nenadchnul...