Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Romantický

Recenze (354)

plakát

Teď a tady (2012) 

No teda nic moc. Na stejné téma jsem viděla lepší film, jen si vzpomenout na název...

plakát

Podezření pana Whichera: Vražda v Andělské uličce (2013) (TV film) 

Je to pořád krásná britská detektivka střižená perfektní dobovou atmosférou, leč když povinnosti volaly, odcházelo se od ní lehce. Po návratu člověk zase vplul do děje, ale nikdy nebyl zcela vtažen, nebál se o postavy, necítil pořádné emoce. Jen to tak hladce plynulo a já byla pozorovatel. Škoda.

plakát

Marjorie Prime (2017) 

Utahaná konverzačka, kde je stáří ukázané nemocné, posedávající a plné pomíchaných vzpomínek. Na konci se baví tři mrtví a celé je to dost nuda. Už nikdy více. Za ty herce dávám dvě hvězdy, bez nich by to bylo k nepřežití.

plakát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

Tradičně dobré, ale někdy v půlce se to přehodilo do ukecané roviny, kdy jeden každý alespoň třikrát převlékl kabát a vzájemně si to vysvětlovali... hmm. Ovšem akce byla velmi pěkná. A chyběl mi častější hudební motiv Mission Impossible.

plakát

Napříč časem (2009) 

Maggie Smith to jednoznačně táhla a vytáhla až skoro nahoru. Já tu ženskou teda fakt můžu :)

plakát

Šťastlivci (2008) 

Návraty odkudkoliv kamkoliv nemusí být vždy snadné, Tady je to zpestřené řadou neuvěřitelných náhod. Omnia sponte fluant, absit violentia rebus. A to se mi líbí.

plakát

Podezření pana Whichera: Vražedné tajemství (2014) (TV film) 

Mám ráda tyhle britské filmy plné rázovitých postaviček, ze kterých dýchne minulost, až člověka zamrazí. Je to vážné, je to plné vášně, je to zdvořilé, je to akurátní. Nakonec fandíte i vrahovi a přejete si, aby se našly polehčující okolnosti. Jakékoliv okolnosti. Nenudíte se ani chvilku.

plakát

Mezi řádky (2007) 

Hilary Swank v roli Erin podobně jako jiná Erin bojuje proti větrným mlýnům a daří se jí to. Velmi potěšitelné. Bylo by fajn mít víc času a ukázat po-stup-nou proměnu rasistických xenofobních teenagerů v tolerantní a přátelské mladé lidi, domnívám se, že jedna návštěva muzea holocaustu k tomu nestačila, byť to byl zážitek jako hrom. Vlastně je to celé takové uhlazené, násilí i krev jsou ukázány jaksi stranou — někdo někam běží, před někým utíká a když ho dopadnou, udělají ty-ty-ty a v poklidu se rozejdou. To jako fakt?