Oralfabet

Skoro určitě nejlepší TMNT film, i když to vlastně vůbec nic neznamená. Cool animace a respekt k materiálu, jemuž se ho z pochopitelných důvodů v minulosti moc často nedostávalo. Humor naladěný spíš na mladší publikum, což je asi správně (přece jen jsou to teenageři), ale smál jsem se prostě dost zřídka, a místy mě ty polokulturní odkazy dost otravovaly. Co mě naopak očekávátelně potěšilo je soundtrack od Reznora a Rosse. Overall celkem sympatický počin, k němuž se asi nikdy nevrátím, ale na pokračování bych se klidně podíval. Slabších 7/10

Nádherně stupidní zábava. Pro mě osobně okořeněna o slušnou porci nostalgie (u nás doma to byla VHS klasika), která z tohohle dělá prostě čistou filmovou radost. McG je možná přece jen génius. A Andílci jsou fakt sexy. Tak sexy až je to někdy komické, což je skoro určitě záměr. O jejich společném sex appealu nejlíp vypovídá fakt, že nejmíň sexy je z téhle trojice bez debat Cameron Diaz. Každopádně... Jeden z těch filmů, jimž s radostí napálím plný počet, i když jsem si zároveň plně vědom toho, jak neskutečně debilní jsou.

Challengers sice mimo jiné disponují fantastickými dialogy, ale excelují především ve vyobrazení tenisu jakožto neverbální komunikace. Luca přeskakuje mezi dějovými liniemi jako míček po hřišti, Trent a Atticus zase jednou dodávají fantasticky energický hudební podkres a hlavní herecké trio, v čele se Zendayou, potvrzující svůj status absolutní filmové hvězdy, dělá z každé scény strhující podívanou. Snad trochu příliš dlouhé se zbytečně roztáhnutým závěrem, ale zároveň jsem se vlastně ani na chvíli nenudil a jsem s úplně finální scénou nadměrně spokojen, takže to pořád vystačí na slabších 10/10. Zatím film roku

Nechci samozřejmě zpochybňovat Lynchova rozhodnutí, ale scéna, v níž Leland učí Saru a Lauru, jak se představit v norštině, měla zůstat ve filmu.

Jako malý jsem ninja korytnačky zbožňoval, ale hlavně v animované podobě, s hranými filmy moc zkušeností nemám, zrovna tenhle první díl jsem dost možná doposud vůbec neviděl. Před lety bych si ho určitě užil víc, ale díky síle nostalgie a určitému zastaralému šarmu jsem i při včerejším shlédnutím našel věci, co jsem ocenil. Místy to působí i docela překvapivě dospěle, i když samotné želvy dodávají potřebný infantilní nádech. Líbilo se mi vyobrazení jejich vztahu s Mistrem Třískou (ten je tady asi celkově nejsilnější postavou a taky nejlíp vypadá), jinak se tady ale není moc čeho chytit, hlavní hrdinové jsou definování víceméně jednou vlastností (a u takového Donatella mi přijde, že i na tu jednu tady docela pozapomněli). Je to ok. Silnějších 5/10

Lynchův micdrop

No a tady alespoň prozatím končí moje cesta napříč filmografií Johna McTiernana, a je to tedy konec neslavný. Ještě zhruba první půlhodinu jsem si říkal, že je to sice debilní, ale aspoň dost zábavný. Pak se ale film začal pokoušet o cosi, co by se asi dalo nazvat dějem, a dost rychle mě ztratil. Chris Klein je tady fakt tzv. napřesdržku. Nejzajímavější na celém filmu je, že kvůli ilegálnímu odposlouchávání producenta Charlese Rowena skončil McTiernan ve vězení. 2/10

Rozhodně originální a nápaditý mix různých vlivů a stylů, ale jako celovečerní film to za mě absolutně nefunguje. Kdyby to trvalo třicet minut, do kterých by byly nahuštěny všechny nejlepší vizuální gagy, hodnotil bych podstatně výš, ale takhle jsem ani nebyl schopný to dokoukat. Ty nadšené ohlasy jsou mi celkem záhadou. 4/10

MCU REWATCH 2024: Ant-man je sice jedním z nejoriginálnějších MCU hrdinů, co se schopností týče, ale jeho první sólovka je jedním z nejméně osobitých filmů, co MCU doposud nabídlo. Akce je sice převážně docela nápaditá (vzhledem k Ant-manovým schopnostem by to byl fakt fail kdyby nebyla), ale jinak je to po filmařské stránce víceméně takový rutinní produkt a příběh či charakterizace postav taky ničím moc nepřekvapí. Film navíc hodně sází na komedii a i ta je většinou taková nemastná neslaná. Paul Rudd je sympaťák, ale pamětihodnotného hrdinu to z něj úplně nedělá. Jako mnozí jiní, i já bych raději viděl verzi Edgara Wrighta, ale co už... Celkem ok film. 6/10

Zaseklé na půl cesty k opravdu efektivní satiře či dekonstrukci žánru, ale pro mě osobně pořád o něco atraktivnější než spousta tradičních akčňáku. Nedává to moc smysl, hlavní kluk je trochu otravnej, ale když nad tím člověk až tak moc nepřemýšlí, je to docela solidní zábava. Na druhou stranu jsem byl při prvním shlédnutí tak unaven, že jsem šel spát půl hodiny před koncem, a další den jsem necítil sebemenší potřebu film dokoukat. 6/10