Oralfabet

Wrestling sice považuji za značně stupidní zábavu, ale mému zážitku z filmu to jen prospělo, protože to tomuhle příběhu o smutných malých klucích uvězněných v groteskně maskulinních tělech, jen dodává na tragičnosti. Pokud je člověku celý život vtloukáno do hlavy, že neúspěch je nepřípustný, stává se nakonec nevyhnutelným. V závěru snad trochu příliš doslovné ("its ok to cry" scéna), ale zafungovalo to na mě stejně. 8/10

Hlavně jsem si užíval vizuální stránku, hudbu a atmosféru, děj mi úplně strhující nepřišel. Tyhle klasické noiry asi nejsou úplně můj šálek kávy, spíš mám rád ty pozdější filmy, co si s jejich konvencemi pohrávají a převracejí je naruby (i když někdo by asi mohl tvrdit, že i tohle je neo-noir). V určitou chvíli prostě můj zájem o odhalení pravdy začne upadat. Nepochybně hodně dobrý film, pro mě osobně ale asi nic zásadního. 7/10

Lidé, kteří tvrdí, že tohle je nejlepší série v historii televizní tvorby, museli asi vidět nějakou verzi, z níž byly vystříhány všechny scény věnované románku mezi LaGuertou a Angelem, protože to byl totální telenovelovitý odpad, takhle nízko dosud seriál nikdy neklesl. Tyhle dvě postavy vždycky patřily k mým méně oblíbeným, ale doposud se tvůrcům vždycky dařilo dát jim jakž takž zajímavý děj (i když Angelův románek s tou policistkou v minulé sérii už byl na hraně). Udělat z nich pár bylo naprosto katastrofální rozhodnutí, nemají žádnou chemii, a vůbec to nepůsobilo, jako něco, co tvůrci plánovali delší dobu, prostě se to najednou stalo. Navíc je celá ta dějová linka úplně o hovně, jen se dají dohromady, pak si chvíli říkají, že by možná spolu neměli být, protože by to mohlo zkomplikovat jejich profesionální vztah, pak se ale zase rozhodnou, že spolu vlastně chtějí být. WHO GIVES A FUCK???!!!! Jinak ale totální banger no. 9/10

Napoprvé trochu těžké všechno vstřebat, ale zážitek to byl stejně pamětihodný. Ještě že máme pořád režiséry, co dokážou blockbustery takovýchhle rozměrů zpracovávat s osobitostí a vizí. Paulova první jízda na červu a černobílá aréna jsou scény, na něž opravdu jen tak nezapomenu. Pořád mi ještě postavy úplně nepřirostly k srdci a děj není přímo strhující (i když u obojího je tady určitě oproti už tak skvělé jedničce znatelný posun), ale miluju ten svět natolik, že mi to ani až tak nevadí. Tak snad za pár let dodá Dennis i trojku a bude ještě rozmáchlejší a divnější. 9/10

U třetí série došlo k celkem nepřehlédnutelnému propadu v kvalitě, ale pořád je to solidní podívaná. Jen už tady prostě chybí ta intenzita a napětí, jimiž předchozí série disponovaly víceméně hned od prvního dílu. Příběh se rozjíždí dost pozvolna a i u závěrečných epizod jsou obvykle ty doopravdy strhující scény obklopeny pořádnou dávkou výplně. Subplotům vedlejších postav je věnováno víc prostoru a i když žádný z nich není vyloženě nezajímavý, přikován jsem u těchhle scén k obrazovce taky úplně nebyl. Navíc hlavní sériový vrah, jehož v této sérii naši hrdinové nahání, je dost nezajímavý a strach fakt nebudí. Naštěstí je hlavním antagonistou spíš Miguel Prado, i když na začátku série to tak nevypadá. Vztah mezi ním a Dexterem je bez debat nejsilnějším aspektem této série a Jimmy Smits v té roli odvádí skvělou práci. Taky mě bavily Dexterovy přípravy na roli hlavy rodiny, a dost to navnadilo na příští sérii. A i když měla Debra zatím nejnudnější dějovou linku, aspoň už mi nijak zvlášť nelezla na nervy, jako tomu bylo doposud, vlastně jsem si ji snad i docela oblíbil. No nic, hurá na čtvrtou sérii, schválně jestli je fakt tak fantastická, jak se říká. 7/10

Psychedelický úlet, jemuž se daří celou dobu působit jako parodie předešlých devadesátkových teenage filmů, ale zároveň v sobě má i nějaké ty opravdové, upřímné emoce. Nedávno jsem začal koukat na Buffy, a tady mi všechny ty dialogy zněly jako parodie na Whedonův charakteristický styl mluvy. Nebo možná ani ne úplně parodie, možná jen jakési dotažení do extrému. A tak nějak vypadá celý film, ať už jde o jména postav nebo samotný děj (dá-li se o nějakém hovořit). Araki sám to tuším popsal jako 90210 na LSD, a i když jsem 90210 nikdy neviděl, zní mi to dost výstižně. Zdejší hodnocení mě nijak zvlášť neudivuje, ale já si to fakt užil. Sice jsem to našel jen v trochu horší kvalitě, ale zas jsem se před tím pořádně zhulil, takže celkově prostě docela fajn zážitek. Někdy v budoucnu bych to rád viděl v lepší kvalitě, a opět zhulen. 8/10

Vrátil jsem se k téhle klasice, kterou jsem dost možná naposledy viděl ještě jako dítě, a bavil jsem se celkem slušně. Dneska už se vážně takovéhle filmy netočí. Tím nechci říct, že by to bylo až tak geniální a vtipné, ale spíš mi jde o to, že je to komedie s originální premisou, která celou dobu jasně dává najevo, že si zaslouží kultovní status - chytlavá znělka, skvělé kostýmy, které můžou fanoušci celkem snadno replikovat, auto, logo, památné hlášky... Tolik ikonických prvků... A přitom to působí všechno tak jednoduše. Výtek bych pár měl, ne každý vtip na mě zafungoval, postava Ernieho Hudsona je vlastně úplně nadbytečná a ta duchařská mytologie (jestli se tomu tak dá říkat) je taková dost zmatená směs všeho možného bez jakýchkoli pravidel... Nic z toho mi ale zase až tak nevadí, jako nenáročná zábava to prostě funguje perfektně. 8/10

Jim Cummings je sice bezpochyby velice talentovaný režisér/scenárista/herec, ale tohle se mnou v konečném důsledku bohužel nic moc neudělalo. Což je škoda, protože instrumentální smyčcová verze Skinny Love by byla skvělým podkresem pro závěrečnou emocionální katarzi, kdyby k ní došlo. Ne, že by mi byla hlavní postava úplně ukradená, ale ani nemůžu říct, že by si úplně získala moje sympatie. Mohlo to být asi o něco míň depresivní a o trochu vtipnější. 6/10

Ten posun od McTiernanova debutu je celkem ohromující. Na akčňáky o bandě mariňáků v džungli si sice nijak zvlášť nepotrpím, ale když do oné džungle přihodíte jednoho z nejhustějších mimozemšťanů, co kdy poctili filmové plátno, nemůžu si moc stěžovat. Zvlášť, když je to takhle sebevědomě zrežírované, atmosféra je krásně hustá a Arnold s Weathersem se svými gigantickými bicáky co do hustosti za titulním Predátorem až tak moc nezaostávají. Sitcomové závěrečné titulky pobavily. 8/10

Moc hezky to vypadá a herci jsou fajn, ale po příběhové stránce bohužel dost slabota. Až na konci se to trochu probere, ale to už je trochu pozdě. Není na tom nic úplně vyloženě špatně, ničím mě to nenaštvalo, ale není tam ani nic kvůli čemu bych se na Purpurový vrch chtěl vracet. Rare miss from Guillermo. 6/10