Kytarka

Slzavé pětihvězdičkové údolí. Na začátku mi film připadal jako docela nejapná vykrádačka Fault in our stars, ale čím déle jsem koukala, tím víc mi byli hlavní hrdinové, ("překvapivě") oba vážně nemocní, sympatičtí a milí. Ke konci už kapesník nezvládal nápor a závěrečné titulky jsem procivěla kamsi do tupa s hlavní úvahou o tom, jaké mám z pekla štěstí, že jsem zdravá.

Dokoukáno. Z tohohle mrazí. Jackson zahrál toho egocentrického maniaka naprosto dokonale, v poslední epizodě jen koukal z lavice obžalovaného a stejně z něj šla hrůza... Dr. Duntsch je reálná postava, která i při jednoduchých zákrocích "dokázala" pacienty připoutat na invalidní vozík nebo v některých případech i usmrtit. Absolutní neúcta k pacientovi, porušení několika bodů Hippokratovy přísahy a jednoduše totální absence jakékoli lidskosti vůči druhému dělá z tohohle doktora opravdu postrach. I samotný Joshua Jackson si musel nastudovat, jaký Duntsch jako doktor i člověk byl, aby to dokázal vůbec věrohodně zahrát. Je mi z toho zle, závěrečné popisky toho, jak to v US (a určitě nejen tam) chodí, mi vháněly slzy do očí. Doporučuju, máte-li adekvátně silný žaludek. Aneb, stejně jako s Osvětimí a podobnými událostmi - vždycky je lepší před takovýma věcma oči nezavírat.

Hezky zpracovaný, naučný seriál o lidském těle. Každý díl se věnuje jedné funkci naší tělesné schránky, ať je to imunitní systém, zažívací ústrojí nebo srdeční činnost. Víc takových seriálů, prosím.

Mno, abych byla upřímná, občas ujíždím na Netflixovských seriálech / shows, u kterých můžu vypnout hlavu. Too Hot To Handle, Love is Blind, Emily in Paris... Přehlídka kýče a do očí bijící umělosti, krásy, třpytu, nehodící se prosím škrtněte. Ale Sex/Life je prostě jen o vytrčených bradavkách, dlouhých přirozeních a čokoládě lité po zádech. Okej, jasně, hoď kamenem, komu se to nikdy nestalo, že by vzpomínal nebo se zasnil, ale tohle bylo prostě přepálené... Soft porno křížené s detailními záběry na kojící matku (meh, fakt díky) a občasnými výlevy citů či vzteku. Opravdu jsem tady neuměla najít hloubku, hlavní hrdinka byla na facku, oba ti "její" chlapi totéž a jediný, z koho lezla trocha rozumu, byla ta její kudrnatá kamarádka. Už při sledování traileru jsem si pomyslela, že tohle bude 50 Shades of Grey jak přes kopírák. A po zhlédnutí dodávám - nemýlila jsem se. Ale budiž, aspoň si mozek na chvíli odpočinul :) První hvězda je za soundtrack, druhá za Adama Demose.

Moderátoři jsou trošku mimoňové, ale ta architektura, ty nápady, to propojení s přírodou a respekt ke krajině, to všechno je absolutní extratřída.

Nevím, co bylo divnější. Herecké výkony, střih, děravý děj, nebo všechno dohromady. Výsledný dojem je ten, že těch deset hodin života mi nikdo nevrátí. Ach jo. A přitom Netflix to umí daleko líp.

To si takhle vrabci na virtuální střeše štěbetají a o překot doporučují tenhle film. Ty máš volný sobotní večer a tak si zapneš Netflix a na ono doporučení dáš.... Teda uf! Přátelé, pokud máte pocit, že jste si dlouho nepropláchli slzné váčky, tenhle film to hravě zvládne za vás. Tématem asi nejvíc připomíná Zelenou míli, nicméně když si k tomu připočítáte, že odsouzený hlavní hrdina je mentálně na úrovni dítěte a má malou dceru, kterou ztvárnila asi ta nejrozkošnější dětská herečka na světě, tak ty emoční kolonky máte prostě v tu chvíli splněny absolutně všechny. Tohle nelze než doporučit. Už dlouho jsem neviděla nic tak silného.

Až na logické díry a občas zbytečné kecy hlavních loupežníků je tohle velmi podařená podívaná. První dvě série jsou absolutní špička, co se týče napínavosti, další dvě na mě působí jako výcuc z prstu po bouřlivém naléhání fanoušků, aby se jelo dál. Což nevadí, celkově jsem prostě lapena a byl problém přestat koukat. Money Heist chytne a nepustí. O partigiano... O bella ciao ciao ciao... Přiznejte se, kdo z vás si to zpívá taky?

Myslím, že nic tak intenzivně zvráceného jsem jaktěživa neviděla. Možná je to tím, že nejsem zas takový filmový "kožmeker", anebo je to prostě tím, že se moje filmové zaměření obrací spíše jinudy. Každopádně jsem dala na všemožná doporučení a tuhle úchylnou, děsivou, tmavě zelenou hrůzostrašnost s krvavě namalovanými rty jsem si jednoho nedělního večera pustila. Obočí mi bez přestání skákalo k vlasové linii a nevěděla jsem, jestli se taky zkusit rozesmát, nebo se raději zabořit hlouběji do křesla. Zde se opět potvrzuje rčení, že mezi genialitou a šílenstvím je věru sakramentsky tenká linka.

Krásný a zároveň smutný dokument o soucitu lidí vs. většinové společnosti. Pět hvězd. Doporučuju.