Kytarka

Na úvod bych ráda řekla, že jsem vděčná za to, že jsem se nechala ovlivnit procentuálním hodnocením na ČSFD a nešla do kina. Není to tak, že bych neměla ráda Emmu Watson a nemilovala příběhy o tom, jak se může současná situace (v čemkoli) zvrtrnout. Emmu Watson miluju a tyhle typy příběhů taky. Ale. Velké ale... Co na tom, že nápad na film je skvělý, když dramatická zápletka se dramaticky jen tváří, postavy jsou strnulé, unylé a hrají nedůvěryhodně. Ano, bohužel v tomto případě hrála nedůvěryhodně i Emma. Neříkám, že se to vyloženě nepovedlo, ale mohlo se to povést mnohem lépe a stačilo by jen trošku. Jen trošku přitlačit na pilu a dát tomu víc. Finále se totiž dalo vykroutit do mnohem větší vrtule a je to velká škoda. Takhle zůstala jen hořká pachuť na rtech a pocit, že kdybych za to vyhodila peníze a vážně šla do kina, tak je mi to dost líto. Což je v případě takového hereckého obsazení až k pláči.

V případě těchto filmů jde o jednu jedinou věc. Musí se vám trefit do nálady. Buď se vám chce myslet, nebo se vám nechce myslet. Máte-li chuť na uhlazený příběh plný krásných lidí, kde vše je až moc dokonalé na to, aby se do toho člověk dokázal vcítit, je tohle přesně pro vás. Tohleto prosté vyprávění o životě jedné slečny má tu vadu, že herci jsou tak fotogeničtí na plátně, že zapomínají do svého sterilního hraní přidat emoce. Ale oukej, zrovna byla neděle večer, po celém víkendu jsem toho měla tak akorát, tak jsem popadla nachos, sedla si co nejdál dozadu a vypnula na dvě hodiny mozek...

Sebereflexe. Pokora. Přijetí vlastních chyb. K tomu všemu obrazy nádherné, nelítostné, kruté i laskavé přírody, spousta maličkých drobností, které jsem si jako milovník západů slunce a veškerých těchto hovadinek náramně užívala. Ano, Cheryl se po drahnou dobu svého života chovala jako pěkná trubka, nicméně to nic nemění na tom, že díky ní jsem herečku Reese Witherspoon konečně viděla v neobyčejně sympatické, lidské rovině. Ta holka fakt zahraje všechno... Dávám pět.

Jeden velký vysmátý smajlík aneb jak udělat akčňárnu s nadsázkou. Nemám k tomu moc co víc, snad jen, že takhle naklepanou bránici už jsem dlouho neměla. Dík, Marvel parto :)

Dvě hvězdy. První za ten parádní jazz. Druhá jako respekt k tomu, jak se s filmem tvůrci jistě nadřeli. Víc jich ale nebude. Pokaždé, když koukám na tyhlety typy filmů, si říkám, jak moc jsem přízemní realista a že tu realitu ve filmech opravdu potřebuju. Nechci se dívat na nepřirozené chování postav, prapodivně fantaskní lítání v planetáriu nebo kýčovité, přebarvené scenérie. Poslouchat napůl šeptané songy bez jiskry. Film si jistě najde svoje příznivce, kterých bych se tímto nerada dotkla, ale já k nim nejspíš patřit nebudu. I´m sorry…

Jsem pohlcena. End of story. Ten seriál má všech pět pé, od vtáhnutí diváka do děje po prvních scénách úvodního dílu, přes pocit, že těch osm hodin strávených nad seriálem byla v podstatě chvilka, po všechny možné dějové kličky, na které jen pomyslím. Hudba a outfity z osmdesátých let... Autentičnost postav... Kulervoucí příběh... A vůbec. Jsem pohlcena. End of story.

Přiznám se, že jako maniak do detektivních příběhů jsem závěr zčásti trochu očekávala, minimálně jednu souvislost k onomu závěru se přímo vztahující. Poslední díl Sedmilhářek byl ryze famózní, dojemný a srdceryvný, herci se předháněli ve výkonech a použité prostřihy daly obsahu ještě větší dramatičnost. Smekám a běžím si koupit knihu ;)

Silné, pomalu rozvíjené drama o slečně školou povinné, která si projde svým vlastním životním dramatem a neví, jak se s ním vypořádat. Hlavní role byla obsazená na výbornou, Kristen Stewart je pro tenhle typ postav jako stvořená, mírně outsider, s prazvláštním kukučem, ale přitom pořád hrozně hezká... Uffff.

První dojem - seriál o bandě slepic... Druhý a další dojem už provazuje dohromady osudy lidí v malé vesničce a i když jsou to pořád celkem povrchní matky od dětí, které se ve své úloze někdy až moc našly, mají každá svůj problém, který musí řešit. Je to čím dál zajímavější a jsem zvědavá na rozuzlení hlavní pointy, která je zatím jen v náznacích.

Nevím, zda mám já problém se slznými váčky, nebo film se schopností zaujmout diváka, každopádně zde nastala nějaká chyba v Matrixu a ačkoli bylo zvoleno velmi neotřelé a originální téma, nic to se mnou neudělalo. Film mi přišel až moc umělecký, až moc rozervaný a nezávislý, a až moc často jsem se přistihla, že přemýšlím, zda to chci vůbec dokoukat. A ano, ta pedofilní tečka... Nic ve zlém, ale určitě to jde i líp.