Kytarka

Mno. Jak to říct slušně? Asi by se dalo říct, že takovou hloupost už jsem dlouho neviděla a jsem moc ráda, že jsem odolala pokušení cloumající mnou při koukání na trailer a nešla na to do kina. O čem ten film je? Těžko říct. Máme tady asi tak šest nesouvislých dějových linek, spoustu divných dialogů, nelogických zvratů a bambilion cizích lidí. Hromadu peněz utracenou za stříkance vizuálního štěstí v podobě přetechnizované nádhery. Bylo by to fajn, ale film jako celek nedává absolutně smysl, což pro mě bývá poměrně zásadní. Takže jenom proboha doufám, že knižní předloha je lepší.

Jen pro silné žaludky. Ten Eartling Ed to dělá dobře. Jestli je tohle fakt běžná praxe v UK, není se co divit, že Britové hromadně přecházejí na veganství... Jen se oprávněně obávám... že tohle není běžná praxe pouze tam.

Jestli přemýšlíte, zda konzumovat živočišné produkty nebo ne, a nemáte jasno... Odpovědí je Dominion. A pokud vám někdy bude někdo tvrdit, že zabíjení zvířat jde dělat humánně... Nejen, že je to logický nesmysl... Ale taky - pusťte mu Dominion. Dominion je ukázka veškeré deprese, všeho strádání a bolesti, kterou cítí všechna zvířata využívaná člověkem. Smrtelný strach. Hygienické podmínky na nulové úrovni. Chování pracovníků na nulové úrovni. Nulový soucit. Jen čísla, kusy, kila masa. Nic víc. Doporučuju. Jako osvětový film těžce bezkonkurenční.

Tak jsem se na ten zázrak konečně podívala taky. Respektive pustila jsem si to, vypnula po půlhodině. Další půlhodinu zvládla během následujícího dne, pak riskla ještě dalších 40 minut a zbytek už nedokoukala. Nerozumím tomu, proč jsou z něj všichni tak nadšení. Připadala jsem si podobně jako v těch chvílích, kdy si vyberu hodně špatný film na Netflixu, o kterém pak nedejbože zjistím, že má tady na ČSFD třeba třicet procent. Strašně mě to nebavilo. Proč má tohle přes osmdesát? Limonáda. Stupidní limonáda, nic víc. Postavy se chovaly nelogicky, hlavně ústřední představitelka mohla svému protějšku několikrát naliskat a místo toho do zblbnutí opakovala posvátnou mantru "it's okay". V mnoha chvílích na sebe scény vůbec nenavazovaly. Nemám pocit, že by mě tento film mohl jakkoli obohatit, a dokonce nemám ani dojem, že by se během něj cokoli stalo. Je mi líto.

Po zhlédnutí Bohemian Rhapsody a přečtení víceméně pochvalných recenzí na Mr. Robot jsem si řekla, oukej, tohle asi musím vidět. Pro Ramiho Maleka si pěstuju mírnou slabost, na toho exotického kluka se prostě tuze dobře kouká, a když vám po druhém dílu první série proběhne hlavou „what the actual f**k????“ (pardon), tak prostě jasně víte, že to chcete dokoukat celé.

Nijak zvlášť nadšená jsem tentokrát z kina neodcházela. Moc se mluví, málo se děje, zápletek je hodně, všechny jsou jakési polovičaté a hlavní směřování příběhu vyšumí úplně do prázdna. Už jednička mě mírně nebavila, ale tady jsem očekávala setkání s mocným zlem a trochu víc akce. Nu bohužel. Jedna hvězda by byla málo, ale tři už by byly moc.

Říká se, že mezi genialitou a šílenstvím je velmi tenká hranice. Nutno říct, že v uplynulých hodinách se stalo něco, díky čemuž musím dát těmto slovům za pravdu. Původně jsem nechtěla, ale množily se kolem mě oslavné recenze na tenhle film, a tak jsem taky vyrazila do kina. Sedla jsem si pěkně dozadu, nerušeně, zabořila se do sedačky v kinosálu a nechala se strhnout filmem, který mě donutil absolutně zapomenout na čas. Prvním takovým geniálním šílencem byl Freddie Mercury, excentrický pacholek, který si vždycky musel prosadit svou a jeho mírně pomatená kreativita ho vynesla až k hvězdnému nebi. Druhým takovým géniem je bezesporu Rami Malek, který se Freddieho mimiku, tělesné pohyby a vše to, co k němu patřilo, naučil tak dokonale, že nebýt těch malých fyzických rozdílů, v klidu uvěřím, že na mě ze stříbrného plátna kouká samotný frontman Queenů. Abych to uvedla na pravou míru, niikdy jsem nebyla jejich kdovíjakým fanouškem. Znám je, tak jako všichni, ale že bych zkoumala jejich životopisy a přemýšlela, proč který song vznikl, to ne. Nikdy jsem nebádala, proč We Will Rock You neobsahuje skoro žádné nástroje. Ale po dnešku tuším, že si tak týden nebudu pouštět nic jiného než Queeny a budu vzpomínat na životní zážitek, kdy se po skončení filmu i závěrečných titulků vracím z kina s totálně uřvanýma očima. Bylo mi jedno, kolik hlav se za mnou otáčí. Spíš jsem si říkala, že doufám, že jsem jim svým slzavým údolím dala parádní recenzi a pokud to ještě neviděli, tak ve zbylém čase na Bohemian Rhapsody vyrazí taky. Protože TOHLE!!!!! je prostě film desetiletí.

Tohle se mi fakt líbilo. Nejen, že příběh rodinky s autistickým klukem v čele je slušně propracovaný, taky se tam dějí věci ze života, se kterými se setkává spousta z nás. Nic nového. Šikana, snaha zapadnout mezi ostatní nebo kouzelná formulka mnoha rodičů "zůstaneme spolu kvůli dětem"... Ale všechno je to laskavě obaleno do prostředí se sympatickými postavami. Samovy průpovídky, kdy je vtipný, aniž by vlastně chtěl... Zahid aka nový Howard Wolowitz... Švihlá ségra, ujetá máma, tatík, co je oporou... To se musí vidět. Dávám pět. :)

Tyhlety komorní, nepřehnané snímky, ve kterých vynikne, co má, já moc ráda. Víc netřeba dodávat. Silný snímek, parádní kamera, emoční kolotoč. Když film skončil, nebyla jsem schopná vypnout ani závěrečné titulky a s čučením do blba někam mezi řádky se jmény jsem to dojela až do poslední vteřiny stopáže. Hotovo, vyřízeno. Díky.

Velmi slušná povídačka o tom, kterak týpci v autě ujeli apokalypse. Film jsem si pustila hlavně kvůli svému oblíbenci, kterým není nikdo jiný než Theo James, a nakonec se z toho vyklubala solidní psychárnička. Děj sice neobsahuje bůhvíjaké zápletky a suma sumárum se toho během dvou hodin moc nestane, ale ta tíživá atmosféra, seškrtávající veškeré blaho žití jen na pouhý pud sebezáchovy, ta teda fakt stojí za to.