Kytarka

Tyhlety filmové návraty z duše nesnáším a zásadně jim odmítám věnovat čas, ale po přečtení pár recenzí jsem se zde rozhodla udělit výjimku a se sklenicí dobrého vína zasedla k dvouhodinovce vzpomínek na svět Harryho Pottera. A musím říct, že toho stráveného času vůbec nelituju. "Sraz spolužáků z Bradavic" je natočený věru s úctou k řemeslu a příběhu samotnému, je to milé, dojemné a něžné. A slyším hudbu Thomase Bergersena. Nu dobrá. Tedy pět hvězd není problém :)

Když se tak dívám na ostatní recenze, tak budu zase za divnou, ale tohle mě baví :)

Sladce a věrně stylizované do padesátých let (green screen, huh?), kostýmy, účesy, všechno parádní. Jen mám výhrady k pár věcem. 1. Elgortův zpěv a obecně hudební projev mi připadal dosti "na sílu", nepřirozený, minimálně ze začátku. 2. Pochopila jsem, že španělské věty byly záměrně ponechány bez překladu, ale stejně bych jim ráda rozuměla. 3. Že oba hlavní hrdiny zastíní "ségra" svým výkonem, tancem a zpěvem, nečekal asi nikdo a je to minimálně krapet teskné.  Nicméně skláním se před panem Spielbergem, odvedl velmi dobrou práci. Elgort a vůbec všichni mě uchvátili tanečními kousky, klobouk dolů. "América", za mě asi nejlepší taneční číslo celého filmu, mi zní v hlavě už od rána poté, co jsem přišla z kina :)

Občas se z čistě masochistických důvodů rozhodnu, že se podívám na něco, k čemu jsem si zatím nenašla vztah ani při čtení knih. Vydržela jsem tedy půl hodiny monotónního basového projevu Cavillova, pár drobných filmových triků a filtrů jak z Instagramu (jak už tady někdo trefně řekl) a jdu si dát něco sladkého, abych tu nahořklou chuť podivného nekulturního zážitku dovedla něčím přebít.

RIvervale? Seriously?  Po pár minutách nevěřícného sledování jsem se na to vykašlala a rozhodla se, že tenhle seriál už má to nejlepší za sebou. Je mi líto.

Ty muzikálové díly mi už lezou příšerně na nervy a všechny zpívané pasáže jsem přeskakovala. Prosím, už to nedělejte...

Silné, těžké, důstojné rozloučení s Lukem Perrym. Děkuji za tento díl.

Muzikálový díl? Oukeeej... Hudebně moc fajn, dějově nesedlo. Neblbněte, proboha. :)

Tenhle seriál jsem si původně pustila jen kvůli mému oblíbenému "eye-candy" (Cole Sprouse). Netrvalo ale dlouho a byla jsem lapena. Vybraní herci mají výborně napsané postavy, přesně jako z příručky o tom, jak vyprávět seriál. Děj utíká jako splašený, jedna bláznivá zápletka střídá druhou a vy se přistihnete, že máte oči navrch hlavy a té bandě mladých šašků vyloženě fandíte. Je to temné, je to napínavé, ideální typ seriálu na Netflixovský binge-watch. Inu, měla bych se sebou něco dělat. Ale nejdřív to dokoukám až do konce :)

Hodně muziky, hodně peněz. Villeneuve a Zimmer spojili síly a vyčarovali obrazové ztvárnění Herbertova eposu. Možná je to tím, že jsem knihu ještě nečetla, možná tím, že na výpravné filmy s mnohaminutovou stopáží mám příliš málo mentálních kapacit. Nejsem-li schopná dát do kupy jednoduchou emoci, která mě přiváže k plátnu a postavám, přestávám vnímat a i v narvaném kinosále usínám. ....................................................   EDIT: Jak to tak někdy bývá, i film, který toho moc neodvypráví, může nechat v hlavě zmateného diváka celkem slušně znatelnou stopu. A tak se o den později po návratu z kina stalo, že jsem si objednala knihu, celý den poslouchala soundtrack k filmu a seděla nalepená u Dune fandom wiki. Nejspíš docela dobrý důvod pro přidání jedné hvězdičky, řekla bych.