Jirkacek

Snímek Obřad mne oslovil zejména svým zajímavým tématem a to vymítáním ďábla a také tím, že hlavní roli ztvárnil Anthony Hopkins. Ten se podle mého názoru dokáže vždy do své úlohy dokonale vžít a my diváci tak máme postaráno o výjimečný zážitek. V tom jsem se nemýlil, jeho neortodoxní kněz Otec Lucas a zároveň zkušený vymítač v Římě byl opravdu zahrán velmi dobře. Přitom skutečnou hlavní postavou byl americký student kněžského semináře Michael Kovak v podání Colina O’Donoghua, kterého stejně jako ostatní herce, jsem vůbec neznal. Musím uznat, že i on u mne uspěl jakožto budoucí kněz, který nejenže nevěřil že existuje peklo, on dokonce pochyboval, zda je někde nad námi Bůh. A právě proto přijel z USA do Itálie, aby u starého kněze našel na své pochyby pádné důkazy a odpovědi na své otázky. Po povinném seznámení se se situací a postavy jsme v druhé třetině filmu sledovali vskutku zajímavý souboj nebe a pekla, když se otec Lucas snažil vyhnat ďábla z těhotné šestnáctileté dívky, kterou znásilnil vlastní zploditel. Několikeré vymítaní a pekelné scény však pochybovači pořád nestačily, dokud ona dívka i s dítětem nezemřela. Byla otázka, do koho se čertík přemístil a brzy to měl Kovak zjistit. V poslední třetině film docela pokulhával, ne že by to byla vysloveně nuda, ale napětí polevilo a oněch 109 minut by se dalo tak o 15 - 20 zkrátit. Až závěrečná scéna opět přinesla slušnou dávku pekelného napětí a bylo se na co dívat. Bohužel přes dobré herecké výkony scénář běžel jako beznohý šnek, což možná bylo způsobeno tím, že se mělo jednat o příběh podle skutečných událostí. No, pokud se skutečně někde u italských taliánů něco takové stalo, nechtěl bych být věru u toho !!! Celkově však hodnotím Obřad průměrně a proto ode mne získává tři obřadní hvězdy ***.

Snímek Po zániku Země jsme si doma pustili, když jsme dostali chuť shlédnout nějaký katastrofický film. Ke sledování mne nalákal také pěkný obal DVD a osoba herce Willa Smitha, kterého mám docela v oblibě a neodradilo mne ano poměrně nízké hodnocení zde na ČSFD. Hned poté, co jsme se na začátku seznámili se stavem Země, kterou lidstvo zničilo a opustilo, dozvěděli jsme se také o potížích při obsazování nové planety, kterou kupodivu původní obyvatelé nechtěli opustit a vytvořili URSY, monstra na zabíjení lidí. V boji proti nim se stal hrdinou a vůdcem bojovníků Cypher alias Will Smith, přičemž v jeho stopách chtěl jít jeho filmový syn Kitai Raige, jehož si zahrál Jaden Smith, jeho skutečný potomek. Jejich vztah díky otcově neustálé nepřítomnosti doma nebyl ideální a tak jejich sblížení měl napomoci společný odlet na jakousi planetu, během níž došlo ke ztroskotání vesmírné lodi na staré dobré Zemi, čímž jsme si zapsali do deníčku akci číslo jedna. Oba dva se stali jedinými přeživšími, když se jejich loď rozlomila na dvě poloviny, a otec si zlomil nohy. Hrdina byl tedy vyřazen a oba mohl zachránit teenager Kitai Raige, který se vydal ke 100 km vzdálené druhé části lodi, v níž se nacházel nepoškozený nouzový vysílač, kterým by si zavolali pomoc. Cesta to byla nebezpečná a už po prvních pár kilometrech narazil Kitai na zlobivé opice a my si zapsali akci číslo dvě. Právě ztvárnění Země se špatnou atmosférou pro lidi ale dýchatelnou pro zvířata - čemuž se zřejmě naučili během tisíce let vývoje - se mi moc líbilo. Všude džungle, prakticky žádné stavby či cesty, jen příroda a hory. Kitai si musel vždy na noc najít vyhřívané místo, neboť se setměním se vždy prudce ochladilo. Dojemná, leč nepravděpodobná byla třetí akční scéna, kdy synka unesl dravý pták do svého hnízda jako potravu pro mladé a když je oba bránili před kočkovitými šelmami, stali se přáteli a opeřenec jej o den později zachránil před mrazem. Mezitím jsme si zapsali akci číslo čtyři a pět, to se však Kitai již přiblížil ke svému cíli a nastal správný čas sebe a otce zachránit před smrtí na planetě Zemi. A tak jsme sledovali závěrečnou a šestou scénu a samozřejmě neprozradím jak to dopadlo, nicméně hlavním hrdinou se stal právě mladý a ne starý Smith. Každopádně šest akcí během 104 minutového filmu se mi zdálo málo a často jsem se doma nudil. Dokonce mne napadlo, že celý snímek by se dal docela dobře zahrát i na divadelní scéně, když tam hráli v podstatě jen dva herci a tak bych navrhoval, aby se scénáře ujalo Divadlo Spejbla a Hurvínka !!! Strhující děj se tedy nekonal, nedostatky vyvážilo pěkné ztvárnění postapokalyptické Země a zajímavá myšlenka, co bude s lidmi, až vyčerpá naši starou modrou planetu. Já se toho už asi - doufám - nedožiji, ale možná našim potomkům nic jiného nezbude, než ji opustit a najít nový domov. Jak to dopadne se my už nedozvíme a tak jsem vděčný za zajímavý náhled, jak to může být. Suma sumárum, snímek Po zániku Země hodnotím třemi modrými hvězdami ***.

Tak tenhle Diktátor rozhodně žádnou hrůzu u nás doma nebudil a vzhledem k tomu, že se jednalo o komedii s Velikým Alexandrem Barinem Baronem Cohenem ani nemohl. Svým žánrem naprosto přesně dopadl na úrodnou půdu a dokázal nás rozesmát. A to i přes často mrzkou kvalitu vtípků a narážek. Líbil se mi již ten samotný nápad udělat si legraci z těch hlupáků či příliš vychytralých představitelů moci ve svém ustrašeném státečku, v němž bohužel žijí i obyčejní lidé. Ten náš se jmenoval Aladeen, což mne také pobavilo a ten vládl v arabské zemi jménem Wadiya, kterou chce ze všech sil zachránit před demokracií. Rád vynáší rozsudky smrti, většinou ve formě setnutí mečem, snaží se vyvinout vlastní jadernou bombu a vůbec dělá takové ty klasické věci které bezmezní vládci dělají. A ti hodní lidé ze západu a OSN zde zase chtějí nastolit pořádek, rozuměj chtějí mít vše pod kontrolou a vyždímat z této země ropu. A tak se tito pokrokoví evropané, asiati i amerikánci rozhodli pozvat Aladdina do budovy OSN, aby mu vážně promluvili do stylu vládnutí a donutili jej ustavit v Wadyi demokracii. Hned po příjezdu do Ameriky se začaly dít věci, většinou velmi vtipné - jako že třeba ten pravý Aladin protestoval v davu demonstrantů sám proti sobě a vlády se ujal jeho dvojník se svým poradcem, kterého si zahrál můj oblíbenec Ben Kingsley nebo že jej před policií zachrání Anna Faris, žena s chlupatým podpažím, aktivistka, vegetariánka a feministka, která mu dala práci ve své firmě. Aladin však nikdy nepřestal myslet na návrat k moci a tak jsme se stali svědky další eskapády humorných situací a groteskních akcí. Diktátora jsem shlédl na doporučení CommanderCZ***, prý se u něj dobře pobavil, což nemohu potvrdit, jelikož se podle mne jednalo o zábavu prostě průměrnou. Kupodivu se naše hodnocení cípatými naprosto shodují, i když se kvalita vtipných hlášek ve filmu pohybují od těch, které si vyprávějí chlapi ve čtyřce hospodě až po ty velmi inteligentní. To vše tak dává dohromady čistý střed a tak ode mne snímek Diktátor dostává tři diktátorské hvězdy ***.

Rituál je pro mne jeden z nejhorších filmů, ve kterých se objevil můj oblíbenec Nicolas Cage a dle hodnocení zde na ČSFD stejný názor sídlí mnoho dalších diváků. Docela mne to mrzí, zvláště vzhledem k námětu a možnostem, které nabízel, ale souhlasím s názorem ostatních. Rituál na mne působil docela chaoticky, rozházeně, nesouvisle a často jsem se nudil, namísto toho abych se začal bát či si kousal nehty v očekávání, co strašného se doma na naší TV objeví. Hned ten začátek, kdy jsme se seznámili s policistou Edwardem Malusem (Nicolas Cage) byl nějaký divný. Automobilovou nehodu při které jako že zahynula a nezahynula matka s dcerou, jsem nepochopil. Vzápětí detektiv dostal dopis od bývalé přítelkyně, žijící na malém ostrově daleko v oceánu, která ho požádala o pomoc při hledání dcery Rowan. No já bych tam určitě nejel, když mne ona osoba beze slova před lety opustila a najednou se ozve. Ne tak náš hlavní hrdina, který na ostrov odjel a začal Rowan hledat. Leč nebyla to práce jednoduchá, neboť komunitě vládly ženy, muži byl jen na práci a plození dětí a tak osobou Edwarda pohrdali. Policista všude narážel na nějaké podivnosti, záhady, nezodpovězené otázky a mlčení a to bylo z filmu asi to nejzajímavější. Atmosféra ve vesnici, připomínající konec 18. století, byla opravdu hustá ty domečky, zarostlý hřbitov a relativní pohoda bez techniky se mi fakt líbila. Vše směřovalo k překvapivému závěru, který mne docela dostal, ale moc si s ním tvůrci nepohráli. Nějak moc rychle bylo skoncováno se vším tím tajemstvím a záhady byly odhaleny jako by se nechumelilo. Čekal jsem opravdu více všeho, od každého dvě kila navrch, ale co se dá dělat. I tak si u mne Rituál vysloužil tři rituální hvězdy ***.

V komedii Jak jsem se stal psem se opět vyřádil můj oblíbený komik Tim Allen a to hned ve dvojí roli. Jak už napovídá název, zahrál si zde právníka Davea Douglase a také psa. Pochopitelně měl dubléra a nemusel se učit jeho hlasité štěkání ! Ne. teď už vážně - hodně mne překvapilo poměrně špatné hodnocení zde na ČSFD, protože se mi tato komedii líbila a hlavně mne dokázala pobavit a rozesmát. To se o jiných rozhodně říci nedá. Tim Allen zkrátka nezklamal, nicméně vydatně mu pomohl třeba Robert Downey Jr. v roli potrhlého manažera či Danny Glover jako vážný společník Davea v advokátní firmě. Nepopírám, že samotný příběh byl velmi jednoduchý, na nic si nehrající a mající diváka hlavně pobavit. A to se dozajista povedlo, když se Dave ujal pozice žalobce firmy Grant&Strictland, která obvinila učitele vlastní dcery, že údajně podpálil výzkumnou laboratoř, v níž docházelo k pokusům na zvířatech. Jedním z nich byl i vzácný pes z Tibetu, který v jedné situaci Dave kousl a ten se vždy na několik hodin změnil v kopii posvátného hafana. Tato zápletka přinesla několik humorných situací, někdy pravda až stupidně jednoduchých, ale budiž, smích se dostavil do našeho obýváku a to bylo důležité. Až budu chtít plakat pustím si televizní stanici ČT24 a budu se dívat na zprávy z naší sněmovny. Nicméně i tady je to někdy k smíchu. Bohužel. Každopádně snímek Jak jsem se stal psem si u mne vyštěkal čtyři psí hvězdy ****.

Snímek District 9 jsem si doma pustil na doporučení CommanderCZ a hned od prvních záběrů jsem se zděsil. Hned od začátku se na nás doma z TV obrazovky namísto klasických filmových záběrů chrlila jakási reportážní změť o přistání mimozemšťanů a jejich umístění do zóny číslo 9, což bylo spíše jakési ghetto než důstojné životní podmínky pro uprchlíky z vlastní planety. Tento způsob filmování se mi vůbec nelíbí a nebaví mne, ale doufal jsem, že se to v dalších minutách změní a budu se dívat na normální film. Spletl jsem se !!! Další děj, během něhož se státy celého světa dohadovaly, co s chudáky mimozemšťany bude dál, byl podáván úplně stejně špatně. A bohužel s milými broučky to nevypadalo také nijak růžově, neboť se rozhodl, že budou přestěhováni na jiné místo, aby jaksi zmizeli po 20 letech pobytu na Zemi z očí lidí. Leč jejich domovem se mělo stát stanové městečko a na přesun měla dohlížet MNU, soukromá organizace, které byl osud mimozemšťanů lhostejný. Hlavním vedoucím akce se stal hlavní hrdina celého filmu Wikus van der Merwe, nesympatický chlapík, který byl spíše méně než více šikovný, ale jako jeden z mála to z broučky bez lampiček myslel docela dobře. Během vyklízení ghetta se však potřísnil kapalinou, díky níž se začal měnit v to, co právě vyhazoval. Když se na to přišlo, nejdříve jej bývalý kolegové využívali pro testování mimozemských zbraní, které vyžadovaly k aktivaci mimozemskou a poté jej dokonce chtěli zabít a pitvat kvůli výzkumu DNA. Podařilo se mu však utéct a brzy zjistil, že nejlepším místem pro úkryt bude právě Okrsek 9. Dokonce se z jedním z tvorů sblížil a hlavní broučkový hrdina mu slíbil, že když mimozemšťanům pomůže utéci na zaparkovanou vesmírnou loď visící nad zemí, na oplátku ho z jeho přeměny vyléčí. Byl jsem zvědavý, jak to dopadne, kolik lidí či brouků zemře, zda se jim podaří odjet na svou planetu zpátky, a pokud ano. kolik jich bude a jestli mezi nimi nebude dokonce náš lidský či spíše prozatím lidský hrdina Wikus van der Merwe. Bohužel to režisér Neill Blomkamp podle mne nezvládl a naservíroval nám několik ohromujících stříleček a akčních scén, čímž ušlechtilou myšlenku zatlačil do pozadí. Tou byla jistě otázka, jak se lidé zachovají ke slabší mimozemské populaci, pokud na Zemi přiletí. Protože pokud by byla vyspělejší, nedělám si iluze, myslím že by nás vyhladili. Ač se o to tento film pokusil a to tedy dosti originálním stylem, celkově to byol slabé jako desetkrát vyluhovaný africký čaj za devět devadesát v akci. A protože jak jsem psal na začátku nesnáším filmy natočené reálnou či reportážní kamerou a také z výše uvedených důvodů musím udělit snímku District 9 pouhou jednu devítkovou hvězdičku *.

Snímek Majestic ve mne vzbuzoval naději na vynikající podívanou kvůli dobrému hodnocení zde na ČSFD a postavě hlavního hrdiny, jehož si zahrál můj oblíbený komik Jim Carrey. V tomto romantickém dramatu odehrávajícím se roku 1951 se však zhostil vážné role hollywoodského scenáristy Petera Appletona, podezřelého ze spojení s americkými komunisty. Peter se postavil ke svému obvinění počesku, ožral se jako růžový obyvatel našich chlívků a sedl za volant. Během projížďky pochopitelně havaroval, ztratil své doklady a paměť, přičemž mu auto odplavalo řekou do moře, na jehož břehu se ráno probudil, když jej našel obyvatel nedalekého městečka Lawson. Dobrý muž dovedl do místního bistra, dali mu najíst a napít a v tom v něm jiný starý muž poznal svého syna Lukea Trimbleho. A protože si Peter nic nepamatoval, svou novou totožnost přijal. Po první půlhodině filmu se tak stal hrdinou, jehož obdivovala většina města. Následovala další půlhodina, během něhož se do něj zamilovala krásná Laurie Holden, bývalá Lukeho dívka a také stihl opravit spolu se svým novým otcem, kterého si zahrál Martin Landau, kino Majestic. Další půlhodinu pak trvalo, než si během promítání svého vlastního filmu v opraveném kině vzpomenul, kdo že vlastně opravdu je. Kdo by si bláhově myslel, že tady děj nabere spád, ten by se šeredně mýlil. Uvědomění si sebe sama, nalezení úředníky USA a agenty CIA, rozhovory s některými obyvateli města Lawson o otázkách morálky a trestu zabralo dalších 30 minut, po kterých konečně Peter dorazil zpět do místa svého skutečného bydliště Los Angeles. Měli jsme za sebou tedy dvě hodiny celkem nudného a roztahaného filmu a stejně ještě zbývalo dalších 30 minut do konce, které rozhodly o tom, jestli půjde Peter do vězení nebo se osvobodí a případně kam se poté zařadí ve společnosti. A pak se to stalo - film Majestic konečně skončil po neuvěřitelných 152 minutách. Nebyl to určitě špatný počin, nicméně bych ho zkrátil o dobrých 40 minut a možná by se stal ještě lepším s více by to odsýpalo. Takhle to bylo moc roztahané a nudné, ale chápu, že se režisér Frank Darabont snažil navodit atmosféru padesátých let v poválečných USA a to se mu povedlo. Ovšem i zde platilo rčení, že čeho je moc, toho je příliš. Souhlasím s názorem jiných diváků, že Jim Carrey zde podal životní výkon a dokázal, že je dobrým hercem a nejen komediantem. Proto i přes předlouhé vyprávění, které mne nutilo k zívání a které jsem překonal s krabičkou sirek abych se mohl nadvakrát dodívat až do konce, od mne film Majestic získal tři pozapomenuté hvězdičky ***.

Snímek Jako ty mne ke shlédnutí nalákal Sci-fi žánrem, pojednávajícím o uzavřené společnosti lidí, kteří přežili jadernou válku. Nečekal jsem ovšem, že se bude jednat o tak velké komorní drama, které by se klidně mohlo odehrát na půdě kulturního domu nějaké malé vesnice. Ve filmu se mihlo pár herců, ale ta největší tíha za zajímavý děj ležela na dvojici Silas (Nicholas Hoult) a Nia (Kristen Stewart). A ti takovou zodpovědnost prostě nemohli zvládnout, i když budiž čest jejich hereckým výkonům. Pravda je, že hrát s kamennou tváří může být v komedii těžké, v tomto romantickém scifíčku nebylo jistě potřeba podat heroický výkon. A to byl právě problém snímku Jako ty - vše bylo šedivé jako kulisy filmu, děj se sunul rychlostí pádícího šneka, dialogů se člověk dočkal jednou za čas a než se něco začalo dít, trvalo to půl hodiny. Nejprve jsme se seznámili s Kolektivem, onou uzavřenou skupinkou lidí, žijících v moderním světě, velmi hlídaných nějakou vládou, která se ve filmu ale vůbec neobjevila, pouze byla slyšet z amplionů budov. V tomto světě bylo zakázáno se dotýkat, emocioálně jednat, chodit pomalu a spát každý sám. Jenže jednoho dne se Silas začal cítit divně, našinec by řekl, že měl roupy neboli se zamiloval do dívky jménem Nia. Začal jí nadbíhat - pomalu - a světe div se, ona zareagovala pozitivně. Byla totiž také postižená nemocí SOS, což bylo projevování citů a to bylo zakázáno a takoví lidé měli podstoupit léčbu, končící zpravidla smrtí pacienta. A tak jsme doma sledovali, jak se jejich vztah vyvíjí. Po dalších třiceti minutách se dokonce odehrálo pár dramatických situací, kdy mladá dvojice musela vše skrývat až do okamžiku, kdy v nemocnici zjistili, že je Nia těhotná, což bylo samozřejmě zakázáno. Každé početí bylo totiž plánované a probíhalo jako v kravíně. Bože, nedopusť, abych se dožil takového státního zřízení, abych se nemohl někoho dotknout, abych se mohl pomilovat kdy budu chtít, abych se mohl smát a projevovat emoce. Díky ti, Bože. Abych se vrátil k filmu, do jehož konce zbývalo asi 25 minut. Konečně se začalo něco dít, nicméně už nešlo předešlou nudu zachránit. A ten závěr mne velmi znechutil. I když jsem si doteď přál, aby už nezáživný film skončil, tak když se tak stalo, měl jsem dojem, že někdo záměrně ustřihl kus filmového pásu. Ono to totiž nějak nedopadlo, což mne tedy po 100 minutách naštvalo. Bohužel snímek Jako ty u mne propadl a vlastně ani nevím, za co mu dávám dvě znuděné hvězdy, spíše by si zasloužil jednu a půl cípaté.

Snímek Transcendence z roku 2014 by se mohl stát učebnicovým příkladem toho, jak se nemá natočit mysteriózní Sci-Fi Thriller s hvězdným obsazením. Od první minuty jsem se začal nudit a nepomohlo ani hvězdné obsazení trojicí: Johnny Depp, Morgan Freeman, Cillian Murphy. Skvělí herci nemohli zachránit špatný přístup režiséra, který nám připravil dvě hodiny nudného filmového stolování s chabým předkrmem, vodovou polívkou, malou porcí hlavního chodu a bez dezertu na závěr. A přitom ten námět, který pojednával o tom, jak se může zvrtnout dokonalá umělá inteligence, měl tolik možností. No u mně by za takovou rajskou žádný číšník peníze nedostal a to ani ten filmový Abrhám. Je to škoda, protože mám moc rád Morgena Freemana, který si zde ale moc nezahrál, stejně jako můj neoblíbený Cillian Murphy. Na začátku jsme se seznámili s úspěšným vědcem Willem Casterem, kterého ztvárnil Jan Hluboký neboli Johnny Depp. Ten nečekaně zemřel, ale jeho mysl a emoce byly poté přeneseny do supermoderního počítače, na němž svůj autorský podíl měl Morgan Freeman. Manželka Willa a zároveň jeho spolupracovnice po smrti svého chotě odjela na jiný konec USA a založila zde novou moderní firmu, dělající zázraky. Díky schopnostem Willa dokázali opravit poškozené lidi, takže slepý viděl, mrzák chodil či takřka mrtvý muž opět ožil a to v daleko lepší fyzické kondici než předtím. Toto činění však bylo trnem v oku Freemana, který měl rozum a nechtěl aby bývalý kolega ovládl svět. Na svou stranu získal detektiva Murphyho a skupinu odpadlíků, bojující proti počítačové inteligenci, která by mohla ovládnout svět. Jak jsem psal ,to všechno dávalo režisérovi tolik možností, jak natočit hodně napínavý a zajímavý film, mé přání však nebylo splněno. A proto hodnotím snímek Transcendence pouze dvěma umělými hvězdami **.

Ač horory zrovna moc nemusím, občas se na nějaký rád podívám a nejvíce vyhledávám ty s duchařskou tématikou. Zámek hrůzy mne nalákal nejen svým názvem, ale i hvězdným obsazením : Lili Taylor, Liam Neeson, Catherine Zeta-Jones, Owen Wilson patří mezi velice známá jména, která mohla zaručovat příjemnou strašidelnou zábavu i přes špatné hodnocení zde na ČSFD. A tak jsme si jednoho listopadového večera film pustili a těšili se na tu hrůzu. A ona to hrůza byla, jen ne taková, jaká by měla být. Namísto toho, aby se nám ústa svíraly strachem, často jsme se jen pousmáli nad trapně vyjeveným duchem či nepřekvapivou scénkou.Na začátku jsme se seznámili s hlavní hrdinkou snímku Nell, kterou si zahrála skvělá hororová herečka Lili Taylor. Ta opuštěna sama v bytě po smrti babičky se rozhodla odpovědět na inzerát Dr. Marrova v podání Liama Neesona, který pozval na starý zámek Hill house tři lidi trpících nespavostí, aby zkoumal jejich reakce ve vypjatých situacích. Bývalé šlechtické sídlo ohromilo nejen ony aktéry netradičního pokusu, ale mne svou krásou a rozlehlostí. Nechtěl bych však tak velký byt vytápět, možná proto byl v jedné místnosti tak velký krb, který sehrál později důležitou roli. Po příjezdu a seznámení se se všemi postavami pak poměrně dlouho trvalo, než k nějaké záhadné události došlo. Když se konečně začalo dít podivuhodné věci, krůček po krůčku připomínající spíše dětské batolení na místě, jsme se blížili k velkému finále. Příliš pozdě pak Theu a Luka s doktorem Marrovem poznali, že si nešťastná Nell nic nevymyslela a že netrpí žádnými bludy a že měla pravdu s těmi ztracenými dětmi. zlým majitelem zámku a že ona sama byla vlastně....více prozrazovat nebudu, abyste si jedinou záhadu mohli sami vychutnat. Celý film byl vlastně pouhým jednoduchým příběhem bez překvapivého momentu a jeho průběh byl velmi, velmi čitelný. A ač jsme zde viděli nebývale mnoho triků, jejich množství nemohlo nahradit kvalitu. Bylo mi také líto herců, kteří asi nevěděli co zde hrát. Liam Neeson se sem jakž takž hodil, Lili Taylor do hororu jakoby patřila odjakživa, ale Catherine Zeta-Jones mi tady neseděla vůbec a největší tragédií byl Owen Wilson, jenž se zde vyjímal jako devadesátiletá stařenka vedle dýdžeje ve čtyři ráno se sklenkou whisky ve vrásčité ruce. Přesto bych zde našel i hodně pozitivních faktorů jako třeba vynikající kulisy, kterých však tvůrci jen málo využili. Líbila se i pěkná hudba, slušně dotvářející atmosféru ponurého zámku či hvězdné obsazení filmu. Suma sumárum, ode mne si Zámek hrůzy odnáší tři zámecké hvězdy ***.