Jirkacek

Volání netvora: Příběh života jsme si doma pustili v očekávání pěkného fantasy příběhu a slušného drama s dobrým koncem. Moje představy o výborném snímku umocňovalo výborné herecké obsazení - Sigourney Weaver, Felicity Jones, Geraldine Chaplin, Liam Neeson a další. Naše přání se nám však splnilo jen z jedné třetiny a tomu odpovídá i moje závěrečné hodnocení. Ale nebudu předbíhat....Na začátku jsme se seznámili s dvanáctiletým klučinou jménem Conor O'Malley, který měl jen samé problémy. V britské škole byl šikanován spolužáky, neměl kamarády, otec se odstěhoval do USA tisíce kilometrů daleko a neměl rád svou babičku, kterou si zahrála Weaverová. Především se však bál o svou matku v podání Felicity Jones, trpící smrtelnou nemocí, kvůli čemuž měl noční můry. Když byla hospitalizována v nemocnici, aby na ní vyzkoušeli doktoři nové léky, ujala se jej babička, které se odvděčil zdemolováním stoletého zařízení pokoje. Z kruté reality unikal do fantasy světa, v němž se jej ujal obrovský strom, rostoucí naproti jejich domu na kopci u hřbitova. Strom vzal na sebe podobu jakéhosi dřevěného netvora nadlidských rozměrů a zahrál si jej Liam Neeson, tedy spíše mu propůjčil v originálním znění svůj hlas. Když se netvor objevil poprvé, sdělil chlapci, že jej celkem čtyřikrát v noci navštíví a poví mu tři poučné příběhy, které sám kdysi zažil. Poslední noc pak měl ten svůj vyprávět Conor O'Malley a to vlastní noční můře. Musím říci, že ty netvorovy příběhy se mi moc líbily, byly netradiční a velmi poučné, takové mám rád. I ten samotný dřevěný bohatýr vypadal dobře, leč ostatní děj filmu mne vůbec nebavil. Byla zde spousta nudných pasáží, některé věci jsem moc nechápal a celkově jsem se modlil, aby alespoň závěr přinesl nějaký bombastický závěr. Moje modlitby filmový bůh nevyslyšel a všechno dopadlo špatně. Vlastně se divím, že z něj nemám deprese, protože tolik smutku a beznaděje jsem zažil naposledy, když mi zemřela maminka a přitom tady ještě mohla pár let být. Stejně tak v tomto filmu byla veškerá snaha marná a stejně tak se nevyřešila spousta dalších problémů Conora O'Malleyho. Bylo mi ho moc líto, ale co se dalo dělat. Se stejným smutkem v srdci tak uděluji filmu Volání netvora: Příběh života za vizuální ztvárnění postavy netvora a jeho příběhy dvě znetvořené hvězdičky **.

Snímek Kingsman: Zlatý kruh z roku 2017 mne zajímal hned z několika důvodů, protože jeho o tři roky starší první díl se mi docela líbil. Byl jsem zvědav, zda dokáže i dvojka udržet velmi slušnou a nadprůměrnou zábavu ve stylu starých bondovek, jestli se v něm objeví nějaké nové hračky, jaká bude další záporná postava, kdo to přežije a kdo ne a zda se objeví v pokračování stejní herci v hlavních rolích. A musím říci, že jsem nebyl zklamán, protože se toho ve filmu událo opravdu mnoho, navštívili jsme několik zemí světa jako správní agenti, i nějaké nové hračky se zde objevily a staří dobří herci zaujali své místo na pomyslném filmovém plátně, aby nás diváky pobavili neuvěřitelnými akcemi, humorem a napětím, které by se dalo leckdy krájet jako mlha u rybníčku skřítka Rákosníčka. A dokonce nechyběl ani nádech erotiky či spíše sexu. Ovšem neměli to agenti od Kingsmanů jednoduché a takřka celou vyhladil jejich nový protivník. Tím byla žena Julianne Moore jako Poppy Adamsová, ukrytá v džungli kdesi v Kambodži, kde si potajmu vyráběla drogy. Jejím pomocníkem se stal Charlie Hesketh, bývalý Kingsman, který svou umělou rukou získal informace o svých bývalých kolegech a tak Poppy nedělalo problém bombovými útoky v jednom okamžiku zabít všechny agenty a zničit jejich sídlo. Přežil pouze Eggsy Galahad, mladý agent, který začal randit se švédskou princeznou Tildou a Merlin, kterého si zahrál Mark Strong. Tito dva se poté vydali do USA, kde se obrátili se žádostí o pomoc na spřátelenou špionážní organizaci Statesman, vyrábějící whisky. Zde se setkali se svým bývalým kolegou Harry Hartem, kterého v prvním díle zabil padouch - ekolog Valentine alias Samule Jackson, což jsem opravdu nečekal, že by vstal z mrtvých. Inu v komiksech, které byly předlohou série Kingsmanů, bylo možné všechno ! Poté jsme se konečně dozvěděli, co má drogová královna Poppy vlastně za lubem. A nebylo to nic menšího, než že vlastnoručně vyprodukované drogy infikovala virem, který v průběhu několika dní napadeného člověka zabil. Virus se jí podařilo rozšířit po celém světě a výměnou za protilátku požadovala po prezidentovi USA legalizaci drog. V opačném případě by zahynuly miliony lidí, včetně švédské princezny, která si zakouřila v krizi konopnou cigaretku. Tomu chtěla pochopitelně zabránit přeživší trojice Kingsmanů - Eggsy, Harry a Merlin. Ve šlechetném činu jim pomáhala zejména dvojice z Statesmanu - agent Whiskey alias Pedro Pascal a Ginger, kterou si zahrála Halle Berry. Tato černošská herečka čím je starší, tím je krásnější. Záchrana drogově závislých se začala a po akční scéně na horách v Itálii, která se mi moc líbila, se přiblížil samotný a neméně dramatický závěr v Kambodži při návštěvě u madam Poppy, velící organizaci Zlatý kruh. Hodně se mi líbili ti její psi, ale na procházku bych s nimi chodit nechtěl. Vůbec celá její vesnička ve stylu retro byla úžasná. Druhý díl tedy nebyl vůbec špatný, místy sice pokulhával za jedničkou, ale vše vyvážilo několik úchvatných přestřelek, hudební festival či švédská princezna Tilda. Kingsman: Zlatý kruh proto ode mne získává čtyři zlaté hvězdy ****.

Snímek Nerve: Hra o život se mi opravdu těžce hodnotilo a stejně tak musím hodně hledat ta správná slova, která by se hodila do tohoto komentáře. A proto sem nic nenapíši !!! Ne, to bych si neodpustil, abych dopustil, že bych nenapsal komentář k tomuto dílku pro mladé. Alespoň takový jsem měl pocit, když se objevily u nás doma na TV obrazovce závěrečné titulky. Nerve: Hra o život byl natočen pro středoškolskou mládež a další nudící se dorostence, ať už domrlé či nedomrlé. Ještě bych k tomu dodal, že by také mohl sloužit jako výborné instruktážní video, varující všechny zívající jedince, kteří by chtěli do nějakého takového hazardu vstoupit. Celý příběh se rozjel v okamžiku, kdy se studentka čtvrtého ročníku střední školy rozhodla vstoupit do hry podobné Vadí - Nevadí. Do té doby slušné děvče ve věku 17 let začalo plnit úkoly, které ji na mobilní telefon chodily od diváků, kteří hru sledovali a platili za ni. Tyto peníze pak každý hráč dostal na své konto okamžitě po splnění úkolu. Pro naši hlavní hrdinku bylo tím prvním líbání se v baru s neznámým klukem, za což dostala 100 dolarů. Každopádně bych i já takový úkol splnil, na rozdíl od těch dalších - jízda 100 kilometrovou rychlostí ulicemi města se zavázanýma očima na motorce, visení za jednu roku na jeřábu a další podobné úkoly, ve kterých šlo o život, ty bych nechal jiným šílencům, jelikož já jsem klidný člověk. Ani za ty tisíce dolarů by mi to nestálo a já doufám, že lidé vezmou rozum do hrsti a pokud se nějaká taková nesmyslná hra někdy a někde objeví, nestanou se jejími hráči ani diváky. Co se týče tedy snímku Nerve: Hra o život po nudnějším začátku děj začal odsýpat a postupně byl čím dál více napínavější. To byl pro mne největší přínos filmu, i když pochybuji, že jeho tvůrci chtěli diváky jen pobavit, protože doufám, že mládež především chtěli varovat, kam až vše může zajít. Suma sumárum, Nerve: Hra o život rozhodně nebyl špatný film, ale byl by špatnou životní zkušeností a tak jej oceňuji třemi nervovými hvězdami ***.

Tajemství smrti slečny Neznámé mne natolik zaujalo svým interesním nápadem, že jsem neodolal a doma si jej pustil. A to přestože horory zrovna nemusím a když už, tak spíše se dívám na ty duchařské a ne na krváky, kterým se tento film zdál být. Dá se říci, že jsem měl pravdu tak napůl a s první polovinou filmu jsem byl dokonce velmi spokojen. Po povinném seznámení se s otcem a synem, kteří spolu podnikali majitelé pohřebního ústavu se děj slušně rozjel v okamžiku, kdy ji šerif přivezl mrtvolu neznámé dívky, kterou nalezli zakopanou v nějakém domě, v němž zemřeli i jeho majitelé. Slečna neznámá k nim do rodiny však nepatřila, nikdo ji neznal, nalezena byla zcela nahá a tudíž neměla u sebe žádné doklady. Bylo tedy na obou pracovnících pohřebního ústavu, aby dali šerifovi do rána nějakou uspokojivou odpověď na otázku kdo ta žena vlastně je. Dali se do práce a my jsme se tak mohli doma ponořit do zajímavého zkoumání ženského těla a sledovat krok po kroku pitvu. Trochu jsem se obával, jestli to můj žaludek snese, ale nakonec se doma nic nestalo. Zato ve filmu se toho stalo docela dost, nicméně ženská se pořád tvářila stejně tajemně. Samozřejmě neprozradím, co vlastně otec se synem zjistili a ani vám sem nenapíšu, kdo to přežil a kdo ne. Jen si neodpustím malé postesknutí, že toho kocoura mi bylo fakt moc líto - nemyslím to ironicky. Druhá půlka tohoto pozoruhodného snímku nebyla už nic moc, škoda, že se pitvání nevěnovali ještě více a že děj sklouzl do tradičního strašení ve stylu - baf a teď se lekni, Dokonce i tu scénu s milenkou mladého majitele pohřebního ústavu jsem tak nějak očekával. Mít tak v ruce lepší scénář a zajímavější nápady jak vše zdůvodnit a ne se spokojit s běžným vysvětlením, mohl tento horor patřit mezi ty nejlepší, co jsem viděl. Takhle jen zapadl do šedivého průměru a když sečtu plusy a odečtu mínusy, vychází mi pro Tajemství smrti slečny Neznámé tři neznámé hvězdičky ***.

Slovo equilibrium znamená rovnováhu nebo vyváženost a mám pocit, že se pro název tohoto filmu vůbec nehodí. V tomto snímku z roku 2002 o žádné vyváženosti nemohla být totiž řeč, protože se odehrával v nedaleké budoucnosti po třetí světové válce. Aby nedošlo k žádné další válce, vládnoucí společnost státu Libria zbavila pomocí látky Prozium všechny lidi emocí a citů. Ten kdo tlumící látku přestal užívat a začal projevovat city byť třeba jen pláčem, polibkem, pohlazením či poslechem hudby, byl zatčen, odsouzen a zlikvidován. Co se mi naprosto příčilo byl fakt, že celý stát řídil jediný člověk nazývaný Otec, jehož zastupoval Konsul. Ani jeden z nich nebyl žádným moudrým králem - což by mi nevadilo - ale bezcitným vládcem, který své přesvědčení hájil všemi, tedy hlavně vojenskými prostředky. O to se starala speciální komanda lidí Tetragrammaton, její členové se nazývali Klerikové. Ti nejenže vždy zabili na místě všechny lidi, toužící po svobodě projevu, ale i jakékoliv umělecká díla předešlé kultury jako třeba filmy, knihy, obrazy, hudební nahrávky. Poprvé v životě jsem tak viděl hořet obraz Mony Lisy. Jedním z vojáků byl nejlepší a plně oddaný klerik John Preston jehož skvěle zahrál Christian Bale. Tomu nevadilo ani když mu zatkli manželku a on se s klidem díval na její upálení. Brrr. Zápletka začala v okamžiku, kdy si omylem nevzal Prozin a o pár hodin později najednou poznal city, umění a uvědomil si o co lidé přicházejí. Dojemná byla scéna, kdy zachránil nádherné štěně, zatímco ostatní psi byl nemilosrdně postříleni. Ano, zde jsem zažil opravdu silné emoce, byla však otázka, jakým směrem se děj bude vyvíjet dál. Náš hlavní hrdina Preston nezklamal, zamiloval se Mary, kterou ztvárnila Emily Watson a když ji popravili, rozhodl se její smrt pomstít a vyřešit dá se říci úplně vše. Byl jsem zvědavý, jak se pokusí zničit celý systém a nastolit vládu spravedlnosti, nicméně to, jak to udělal, jsem čekal jen tak napůl. Každopádně jsem se někde dočetl, že jen on sám ve filmu zabil 108 lidí, což by měl být rekord. Kdybych měl vše shrnout, tak námět byl zajímavý, jeho využití bych viděl tak na 75%, na humor zde nebylo místo, dojemné scény by spočítal i válečný veterán dvouprsťák, ale zato mrtvých stovky, vystřílených kulek desetitisíce. Film mne docela bavil a těch 107 minut docela rychle uteklo, takže si u mne Equilibrium vystřílelo tři vyvážené hvězdy ***.

Duch vánoc rozhodně není žádnou pohádkou, jak by se dalo z názvu odvodit, ale velmi poučným filmem, jehož předlohou byla kniha Charlese Dickense. Líbilo se mi, že se celý příběh odehrával v první polovině 18. století, tu dobu mám velmi rád, stejně jako celé následující období až do třicátých let 20. století. Jednalo se tedy o snímek plný anglických džentlmenů, důstojných dam, ale také špinavých čtvrtí, hladových a mrznoucích lidí na ulicích bez aut, kde jezdily krásné kočáry tažené koňmi. Bohužel často se objevovaly i ty pohřební a právě takhle se začal na Štědrý den odehrávat celý příběh, sedm let po smrti Jacoba Marleyho, obchodního společníka pana Ebenezera Scrooge. Starší pán se stal v průběhu let cynickým lakomcem bez soucitu s chudými, šetřícím i sám na sobě a také na svém jediném zaměstnanci Bobovi, který ho přesto respektoval. Žil sám bez přátel a neměl ani zájem někoho navštěvovat, přestože jej třeba synovec Fred každý rok zval k sobě domů. Během vánoční noci se Scroogeovi zjevil duch Marleyho, který ho přišel varovat, že jeho duše ponese těžká pouta na věčnosti, pokud nezmění své hrabivé chování. Řekl mu, že jej navštíví další tři duchové, kteří mu prý ukáží jeho dosavadní život a nastíní budoucnost. Jako první přišel duch minulých Vánoc, který vzal pana Scrooge do doby jeho dětství a mládí, kdy ztratil díky touze po penězích svou první a jedinou lásku a připomněl jak měl rád svou sestru, která jako mladá zemřela, poté co porodila Freda, jenž se jí hodně podobal. Pak přišel duch současných Vánoc, který Scrooge zavedl na tři odlišná místa - do obchodu plného radostných lidí nakupujících na štědrovečerní večeři, na rodinnou oslavu Scroogeova jediného zaměstnance, kde pochopil, že pokud se něco nezmění, brzy mu zemře chromý a chytrý syn Tim a nakonec jej vzal k rodině bez domova, choulící se kolem otevřeného ohně pod mostem. Odtud jej vzal třetí duch budoucích Vánoc, který Scroogeovi ukázal strašnou vizí, že pokud se nepoučí a nebude jednat se soucitem, brzy zemře nejen nemocný syn písaře Tim, ale i on sám a nikdo si na něj ani nevzpomene. Jak vše dopadlo již neprozradím, abyste v dnešní uspěchané době měli možnost se poučit z příběhu, napsaného na základě vlastních zkušeností. Charles Dickens byl totiž v dětství sám také chudý a přesto se dokázal v těžké době vypracovat na velmi úspěšného spisovatele a autora her. Jeho příběh se dá velmi dobře adaptovat i do současnosti a vzhledem k tomu, jak se většina lidstva k sobě chová, nevěřím že by poztrácel svůj smysl i v budoucnosti. Schválně, kdy naposled jste přispěli sami na charitu ? A pokud ano, tak jen jednou ? Pusťte si film, zahloubejte se do jeho děje a pak přemýšlejte. Pokud si uvědomíte, že.....No, nebudu napovídat. Ode mne Duch vánoc získal tři charitativní hvězdy ***.

Filmy od mého oblíbeného režiséra Davida Finchera mne vždy pro svůj mimořádně interesantní průběh dokázaly dokonale přikovat k TV obrazovce. Úkryt z roku 2002 se mezi ně bez problémů zařadil a i když podle mého názoru není nejlepším od tohoto režiséra, stejně si zaslouží můj obdiv. Povedlo se mu totiž natočit napínavý příběh, odehrávající se pouze v jednom jediném domě během jediné noci, prakticky pouze s pěti až šesti herci. Něco takového by se dalo zahrát i na divadle nebo v kulturním domě, ale troufám si tvrdit, že by podobného úspěchu nebylo dosaženo. Fincher totiž dokázal dokonale vytvořit ponurou atmosféru ve spoře osvětleném domě, třemi lupiči a matkou s dcerou. K dokonalé ponurosti se přidala perfektní práce kameramana, který svůj nástroj dokázal protáhnout uchem konvice, skvěle nám přiblížit detaily domu nebo v pravou chvíli zaostřit na důležitý předmět v dané situaci. Prostě perfektní práce a přitom šlo o tak jednoduchý příběh. Meg Altmanová, kterou si zahrála Jodie Foster se s dcerkou Sarah po rozvodu nastěhovala do nového rozlehlého domu v New Yorku, jenž v několika patrech kromě běžných místností nabízel i tajnou místnost vybavenou pro přežití, kterou nechal zbudovat předchozí majitel. Ten v domě uschoval část dědictví, po kterém zatoužil jeden z dědiců a aby se nemusel dělit s ostatními, tak se rozhodl spolu s dvěma kumpány poklad vyzvednout. Mysleli si, že dům bude prázdný, ale Meg s dcerou zde zrovna trávili svou první noc. Holkám se naštěstí podařilo na poslední chvíli schovat v úkrytu, jenže zloději měli namířeno právě tam. Měli však velký problém, protože se do úkrytu nešlo zvenku dostat a tak jsme doma sledovali jejich pokusy o vniknutí dovnitř s pomocí různých triků a nářadí. Jak vše dopadlo nebudu prozrazovat, ale vězte, že nám autoři filmu nachytali 25 kg napínavých scének, 5 kg radikálních změn situací a 11 kg překvapení. Proto ode mne takřka komorní drama Úkryt dostává čtyři ukryté hvězdy ****.

K filmu Fantastická zvířata a kde je najít napsala scénář autorka legendárního a nejlepšího kouzelníka všech dob J. K. Rowling, jejíž kniha této fantasy podívané navíc předcházela. Už tento fakt mne lákal ke shlédnutí a mé rozhodnutí uspíšilo, když jsem se dozvěděl, že zvířata velmi volně na kouzelnickou ságu navazují. A opravdu bylo vidět, o čí rukopis se jedná. Nechápu, že někdo dokáže něco takového vymyslet, že existuje bytost s takovou fantazií a ještě to dokáže sepsat na papír a publikovat. Paní J. K. Rowling má prostě můj obdiv, horší názor mám na režiséra Davida Yatese, kterému se moc film nepovedl. Jak ubíhala jedna minuta za druhou z tradičně velmi dlouhé stopáže, čím dál méně mne film bavil a moc jsem mu nerozuměl. Chápu, že se jednalo o první díl a vše bude gradovat v dalších letech, ale to nic nemění na mém zklamání. Vždyť i úvodní Harry Potter byl zábavný, originální a dokonale si připravil půdu na své pokračování. U zvířat tomu tak ale nebylo, co se však naštěstí nezměnilo byl další fantastický svět plný originálních nápadů, vychytávek a kouzel. Jen ten děj značně pokulhával a byl takový neuspořádaný, roztahaný, místy nezajímavý a pro mne často nesrozumitelný. Pobavila mne hihňavá voda a zajímavý byl kufr, do kterého se vlezl celý fantastický svět zvířat, o které pečoval hlavní hrdina Newt Scamander. Ten přijel do New Yorku s kufrem, plném magických tvorů a některá z nich mu utekla, což způsobilo nemalé problémy v ulicích či ZOO. V dalších minutách jsme sledovali, jak se snaží uniklá zvířata dostat zpátky do kufru, s čímž mu pomáhal jeho nový přítel, budoucí pekař a sympatický tlouštík v jednom. Schválně zde neuvádím jména herců, protože pochybuji, že je někdo nyní zná, ale to se asi v budoucnu změní. Seznámili jsme se také s dvojicí hezkých slečen s kouzelnickými schopnostmi, skupinou lidí, bojující proti čarodějnictví a dalšími postavami kouzelníků, z nichž jeden měl v plánu uskutečnit zlou věc. A to bylo všechno. Nic více se nedělo, kromě snadného pečení štrůdlu během 10 vteřin, nádobí co se samo prostřelo a dalších věcí z kouzelnické dílny. A nesmím zapomenout ani na ten úžasný svět netradičních zvířat, to byla fakt nádhera. Ale to mi prostě nestačilo, ten příběh nebylo to pravé ořechové, jak se říká. Proto ode mne film Fantastická zvířata a kde je najít získal v uvozovkách pouze tři fantastické hvězdy ***.

Snímek Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic mi tím správně jedovatým způsobem připomněl, jak se mi o pár let dříve líbila podobná podívaná Van Helsing. Tyhle středověce vypadající akční filmy s dobrou kamerou, slušným nápadem a dostatkem peněz na herce a triky, mám hodně rád. Tento film z roku 2013 mi konečně dal odpověď na otázku, proč otec zavedl vlastní děti a tam je opustil, ale ta zazněla až v závěru. Nejprve ale došlo k oné politováníhodné události, během níž děti objevili perníkovou chaloupku a upálili svou první čarodějnici. Následoval posun o třicet let, během kterých Jeníček vyrostl do podoby urostlého a mrštného chlapíka, kterého si zahrál Jeremy Renner a Mařenka zase do atraktivní ženy s rychlým během a přesnou střelbou z kuše, kterou ztvárnila Gemma Arteron. Oba se za těch pár desítek let stali slavnými lovci čarodějnic, které si najímali obyvatelé měst a vesnic, když je nějaká zarostlá ženština obtěžovala, trápila nebo dokonce unášela jejich děti, oblíbenou to jejich pochoutku. A tak se stalo i v případě jednoho středověkého města, z něhož čarodějnice unášela děti neznámo kam. Sourozenci se pustili do práce a jednu z nich odlovili ve fascinující akci, nicméně zjistili, že tento exemplář uvedené zločiny na svědomí neměl. Netrvalo dlouho a na scéně se objevila ta pravá a nejhorší čarodějnice ze všech, se kterou poté Jeníček s Mařenkou svedli několik úžasných soubojů, včetně toho závěrečného. Ten se odehrála na sabatu, na který se sjely všechny známé čarodějnice nejen z okolí a byla to tedy pekelná podívaná. Překvapilo mne, kolik fantazie bylo potřeba na vytvoření všech různorodých exemplářů, jedna vlasatice byla totiž hezčí než druhá, ale naopak. Kromě nich se mi líbila také příroda, skály a hluboké lesy, ve kterých se natáčelo a rovněž prostředí vesnice bylo fascinující. Zajímavou postavou ve filmu byl troll, sloužící čarodějnicím a který se později dal na stranu dobra a zachránil život krásné Mařence. Oceňuji vtipnou skutečnost, že Jeníček ve filmu trpěl cukrovkou v důsledku pojídání perníku. Ohromující byl i arzenál zbraní, kterými sourozenci lovili a zabíjeli své úlovky. Co se mi moc nelíbilo byly potoky krve, rozdrcené lidská těla či zvracení, ale budiž, když se tvůrci dali touto cestou. Přes kupu mrtvol jsme se dostali na konec 87 minutového filmu a bratr se sestrou se dozvěděli, co se stalo s jejich rodiči a my doma zase, proč je kdysi odvedli do lesa. Ten netradičně zpracovaný příběh mne celkem bavil a tak jsem si jej v srpnu 2020 koupil na blu-ray disku. Samozřejmě jsem se s chutí na Jeníčka a zejména na Mařenku podíval podruhé. Kouzlo prvního překvapení bylo sice pryč, ale z průběhu snímku jsem si toho po dvou a půl letech moc nepamatoval, takže jsem si druhé podívání náležitě užil. Brutálně pohádkový film se mi hodně líbil. stejně jako pěkná Gemma Arterton. Své investice do modré krabičky jsem vůbec nelitoval a určitě se zase někdy na toto dílo podívám. Konec pohádky, suma sumárum, Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic ode mne získávají tři čarodějnické hvězdy ***.

Kingsman: Tajná služba mne překvapil v mnoha směrech a to veskrze příjemně. Když jsme si tento akční snímek doma pustili, netrvalo dlouho, abych pochopil, že se jedná o skvělou vykrádačku na téma bondovek. A s potěšením oznamuji, že agenta 007 ještě v tajné britské organizaci Kingsman v lecčems překonali. Jedním z nejpříjemnějších překvapení byl akcemi nabitý děj, který takřka nedovolal odejít během 129 minut trvání filmu od TV obrazovky. Ještě že jsem u jeho sledování nepil nějaké dobré české pivo ! Byla by škoda rozkouskovat pauzováním skvělý děj, který odsýpal jako dobře namazaný hodinový stroj - s výjimkou těch přesýpacích. Na začátku jsme se seznámili s tajnou organizací Kingsmanů, v jejímž čele stál můj oblíbený herec Michael Caine, nicméně hlavní postavou v misích byl velitel jednotky a superšpión Harry Hart v podání Colina Firtha, který se choval jako pravý anglický gentleman v bondovském stylu. Druhým hrdinou pak byl obyčejný nezaměstnaný mladík s náběhem do vězení, jehož byl kdysi zabit v akci jako Kingsman. Gary „Eggsy" Price, jehož si zahrál Taron Egerton, dostal od Harta nabídku, aby se zúčastnil výcviku adeptů, kteří měli šanci se stát novým členem organizace. Výcvikem jsme strávili podstatnou část filmu a během něho se Eggy stal nejlepším žákem, který se dostal až do finále. To se dalo čekat, ale překvapily mne hned dvě věci : Poprvé, že Eggy nakonec nevyhrál, když odmítl zastřelit svého psa a podruhé když se vítězkou stala sympatická dívka, se kterou se sice sblížil, ale sex mezi nimi neproběhl. Na to u jsem u Bonda nebyl zvyklý, ale nikdy neříkej nikdy...Zápornými hrdiny ve filmu byl miliardář a bojovník za ekologii zbavený iluzí Richmond Valentine, kterého si zahrál můj neoblíbený Samuel L. Jackson. Ten měl v plánu zachránit planetu tím, že vyhladí jednorázově několik miliard lidí, k čemuž potřeboval věrnou asistentku a inteligentní krasavici s amputovanýma nohama a patřičný počet sim karet, které lidem rozdal zdarma. Ti omámeni internetem a voláním zdarma stáli na nové karty fronty, aniž by tušili, co je čeká. Když Kingsman zjistil, co má novodobý masový vrah a ekolog v úmyslu, byl nejvyšší čas se pokusit akci zabránit, nicméně jednoho z nich se to již netýkalo, protože jej Valentine zabil. Smrt významného člena se rozhodl pomstít nejen Eggy, ale i výherkyně výcviku Kingsmanů, se kterou ale pořád nic neměl a také jejich velitel ze cvičiště. Trojice se na akce bohatém závěru vyřádila v neskutečně napínavém boji s mnoha vychytávkami, které by i Bond mohl závidět. Ještě prozradím, že Valentine unášel významné představitele států a pokud s ním nechtěli spolupracovat na distribuci sim karet v jejich zemi, zavřel je do vězení ve svém sídle. Když Eggy do tohoto vězení dorazil, nabídla mu švédská princezna anální sex, když zachrání ji a celou planetu. Jak to dopadlo asi sami tušíte, mne to hodně pobavilo, protože taková legrace u bondovek nebyla. Celkově film hodnotím velmi dobře, jedna akce skoro střídala druhou a tu zase třetí, sranda byla také na pořadu dne v dostatečném množství a délka tak akorát. Nechybělo ani poselství pro budoucnost a námět k zamyšlení v podobě velkého počtu lidí na planetě, který se nedaří rozumně regulovat a bude potřeba nějak to vyřešit. Ovšem takovým způsobem, jakým to měkl v úmyslu filmový Samuel L. Jackson to asi nepůjde. Doufám, že druhý díl bude ještě lepší, protože ten první s názvem Kingsman: Tajná služba ode mne dostává čtyři tajné hvězdičky ****.