Jirkacek

Brilantní plán mne docela překvapil a to jak pozitivně tak negativně. Na jedné straně moje neoblíbená Demi Moore a na druhé skvělý a oblíbený Michael Caine. Mile mne překvapilo, jak autoři filmu dokázali mnohokrát natočenou loupež v bance povýšit na bohulibý a sympatický čin. Pravda, že první třetina snímku byla zcela nezáživná, když jsme se seznamovali s postavami filmu. Utlačovaná Demi v roli vyšší bankovní úřednice, jejíž kariéru měl nespravedlivě ukončit vyhazov z práce, dále uklízeč v bance Caine, plánující bizardní krádež diamantů a celá sestava hnusných majitelů, manažerů a pojišťováků proti nim. Už jsem myslel, že mne film unudí k jedné hvězdě, ale druhá a zejména závěrečná napínavá a zcela překvapivá část mne naprosto dostali. Docela mne také překvapilo, že z hlediska zlodějů, diváka a také pro nás vše dobře dopadlo. Brilantní plán oceňuji tedy na tři hvězdičky ***.

V případě Podfukářů platí ono známé takřka pravidlo, že první díl je lepší než ten druhý. Po jedničce jsem se velmi těšil na pokračování příběhu o čtyřech špičkových iluzionistech, kteří si říkali Čtyři jezdci - prvním z nich byl úspěšný a známý J. Daniel Atlas (Jesse Eisenberg), jehož znala široká veřejnost jako slušného kouzelníka. Druhým byl Jack Wilder (Dave Franco), Atlasův fanoušek, obdivovatel a solidní zlodějíček, pro něhož nebyl žádný zámek překážkou. Třetím byl Merritt McKinney (Woody Harrelson), mysteriózní mentalista, který dokázal lidi pořádně zhypnotizovat. Čtvrtým členem do party byla sympatická Henley Reeves (Isla Fisher), dřívější asistentka Atlase, ale ta v druhém díle nehrála a nahradila ji Lula May (Lizzy Caplan). která nepostrádala vtip, uměla laškovat s chlapi a obratně se dostat z provazů. V úvodu snímku jsme se doma krátce seznámili s tím, co se v jedničce stalo a pak se začal odvíjet nový příběh, jenž navázal na první díl. Ovšem byli jsme velmi zmateni, děj probíhal rychle a myslím že i zmateně a těžce jsme v něm hledali hlavu a patu. Kouzla byla ještě méně uvěřitelná než v jedničce, hrálo zde zbytečně moc postav, ve kterých čert aby se vyznal a všude bylo plno hluku a blikajících efektů až z toho šla hlava kolem. Místo abychom s otevřenou pusou hleděla na šílená kouzla, hleděli jsme spíše na to, jak rozházený a neuhlazený byl děj. Moc kvalitu nezvedli ani moji oblíbení herci Morgan Freeman jako bývalý kouzelník a současný chytač podvodníků jménem Thaddeus Bradley, který skončil v prvním díle ve vězení a Michael Caine jako Arthur Tressler, milionář a známá osobnost, který se ve dvojce objevil až ke konci 129 minutového filmu. Byla to škoda, protože dobré filmy o dobrých kouzelnících mám totiž velmi rád, neboť mne dokážou vytrhnout z reálného světa a na chvíli přenést někam jinam, do příjemně bezstarostného světa iluzí a kouzel. Pravdou je, že se mi dříve líbily spíše kouzelnické filmy z konce 19. a začátku 20. století, zatímco Podfukáři byli zasazeni do nejmodernější doby. Nicméně čtveřice měla pořád mé sympatie a hodně jsem jim fandil. Bohužel děj nebyl tak svižný jako v jedničce a měl několik hluchých míst. Děj dvojky se odehrával rok po událostech v jedničce, během něhož Čtyři jezdci čekali na pokyny od svého nadřízeného, kterým byl zkušený policista FBI Dylan Rhodes a zároveň pátý člen jezdců v jedné osobě. I on však měl někoho nad sebou, jenže nikdo nevěděl kdo to je, ale říkalo se mu OKO. Jednoho dne měl Daniel Atlas plné zuby čekání na nový úkol a tak se s Merrittem, Jackem a novinkou v týmu Lulou odhodlali k dalšímu velkému kousku ve svém velkolepém repertoáru. Tím bylo odhalení zkorumpované vývojové společnosti Octa. Ruku přiložil samozřejmě i skrytý pátý jezdec Dylan (Mark Ruffalo) ze stáje FBI, jelikož nově vyvinutý čip jak do chytrých telefonů, tak počítačů uměl doslova vysát všechna osobní data, se kterými si pak každý mohl volně obchodovat na černém trhu. A tak bylo připraveno vyprodané představení a vše šlo jako na drátkách, když bylo jejich vystoupení přerušeno a kdosi neznámý odhalil totožnost Dylana a prozradil, že v prvním díle Jack Wilder nezemřel. Čtveřice se dala připravenou cestou na útěk, který ale nedopadl podle jejich představ, protože se ocitli v Číně. Do Asie je unesl Walte Mabry (Daniel Radcliffe), který tímto způsobem naplánoval pomstu za svého otce Arthura Tresslera, jehož jezdci v prvním díle okradli o miliony dolarů. Zároveň je pověřil úkolem ukrást čip z firmy OCTA, jehož by využili ve svůj prospěch. Jezdci s tímto úkolem pod nátlakem souhlasili a připravili krádež čipu. Mimochodem způsob ukradení čipu patřil rozhodně mezi nejlepší pasáže celého filmu. Mezitím se ztracené jezdce snažil najít Dylan, což se mu podařilo až s pomocí Thaddeuse Bradleyho, jemuž pomohl utéci s vězení. Po úspěšné krádeži čipu se jezdci setkali v Číně s Dylanem, který rozhodně nechtěl, aby jej předali Mabrymu a Tresslerovi. Do konce filmu zbývalo pořád ještě nějakých 40 minut a já byl zvědav, jak dopadne poslední vystoupení Čtyř jezdců, jestli budou chyceni nebo ne, jakou roli v celé věci sehrál Bradley a v neposlední řadě mne zajímalo, kdo vlastně byl šéfem organizace OKO. Jak jsem psal na začátku komentáře, film mne bavil méně než jednička a ocenil jsem jej třemi hvězdami. V lednu 2019 jsem si Podfukáře 2 koupil na blu-ray disku a o půl roku později jsme se doma na tento film podívali znova. Kouzlo prvního překvapení bylo sice pryč, ale alespoň jsem si mohl více vychutnat samotný průběh filmu, který jsem si navíc už moc nepamatoval. Během sledování jedničky Podfukářů 2 jsem se ujistil, že se režiséru Jonu M. Chu nepovedlo v roce 2016 natočit tak dobrý snímek s vtipnými dialogy a dějem, jenž svižně odsýpal a diváka pobavil jako v jedničce. Ačkoli tedy Podfukáři 2 předvedli mnoho iluzí, kouzel, efektů a akcí, bylo to spíše na škodu a děj nás zklamal. Zatímco v jedničce hráli hlavní úlohu triky, ve dvojce to byly spíše intriky. Své investice do modré krabičky ani tak rozhodně nelituji a své hodnocení jsem neměnil. Pokud bude tedy v budoucnu díl třetí, doufám že si vezme z obou částí jen to dobré. Suma sumárum Podfukáři 2 si tedy u mne vykouzlili tři vyfouknuté hvězdy ***.

Z filmu Marťan jsem měl obavy - za prvé při pohledu na délku 144 minut, za druhé když jsem si přečetl, že hlavní hrdina zůstal sám na Marsu, neboť zbytek jeho posádky planetu opustil v domnění, že je mrtvý. Tak jsem si říkal, co se asi bude celou dlouhou dobu dít a jestli to nebude nuda. Naštěstí nebyl celý film jen o něm, neboť se na rodné planetě dozvěděli, že žije a tak byla spuštěna akce na jeho záchranu.......Nuda tedy nebyla a dokonce musím konstatovat, že jsme doma viděli nejlepší snímek, odehrávající se na rudé planetě. A velkou zásluhu na tomto úspěchu má určitě také můj oblíbený režisér Ridley Scott. Jen mne zarazila otázka manželky během filmu - opravdu si myslíš, že by ve skutečnosti v NASA a potažmo na Zemi investovala miliony dolarů do jeho záchrany ? Opravdu by USA či jiné státy nechaly na akci pracovat tolik lidí a věnovali tomu spoustu času ? Opravdu by riskovali životy jiných kosmonautů aby zachránili jediného člověka o kterém si celý svět myslí že už je po smrti ? Já jsem na to nedokázal odpovědět - a co vy ??? Vzhledem k tomu, že se mi film tak líbil, zakoupil jsem si jej v červnu 2019 na blu-ray disku a pochopitelně jsme se doma na něj podívali znova. Kouzlo prvního překvapení bylo sice pryč, ale alespoň jsem si mohl více vychutnat samotný průběh filmu. Znovu jsem se tak ujistil, že se legendárnímu režiséru Ridley Scottovi povedlo v roce 2015 natočit pěkný sci-fi snímek s několika vynikajícími herci, vtipnými dialogy a dějem, jenž sice ne zrovna svižně odsýpal, ale diváka udržoval v napětí, jak to celé vlastně dopadne. Své investice do modré krabičky tak rozhodně nelituji a určitě se v budoucnu zase na tento vynikající film podívám. Suma sumárum, snímek Marťan si ode mne z rudé planety odváží na planetu Zemi čtyři marťanské hvězdy ****.

V jednom z komentářů zde se píše, že film Na vánoce budu doma spojuje několik žánrů dohromady - komedii pro mladé, rodinný film a také vánoční téma. Myslím, že toto rčení vše naprosto vyhovuje. Já bych ještě přidal moje oblíbené road movie a tím bych zaškatulkování ukončil. V tomto snímku jde v podstatě o to, že náš mladý a sympatický hrdina cestuje z jedné strany USA na druhou, aby mohl být doma s rodinou na vánoční svátky. Místo pohodlného sezení v letadle však jede stopem a bez peněz a tak zažije spoustu dobrodružství. I když jsme při sledování filmu nezažili žádný smysluplný zážitek, důležité bylo vánoční téma a to, že nakonec byla rodina pohromadě - a tak by to mělo být ve všech domácnostech. Na Vánoce budu doma nás dále pobavilo, zasmáli jsme se docela často a také jsme si odpočinuli díky nenáročnému tématu. Přes nižší hodnocení od většiny registrovaných film doporučuji. Za to, že se Jake Wilkinson dostal na vánoce domů, získává u mne sympatické tři hvězdy ***.

Na role smolařů, troubů či jiných nešťastníků jsme u skvělého Bena Stillera zvyklí. Jednoho z nich si střihl ve filmu Riskni to s Polly, kde ho čerstvá novomanželka přímo na líbánkách podvede se svalnatým francouzským potápěčem. Co se tentokrát Benovi stane jsme se tedy hned na začátku dozvěděli a dychtivě jsme čekali, co bude dál. Náhodou potkal bývalou spolužačku Polly v podání rozkošné Jennifer Aniston a tím se spustil řetězec událostí, který mu změnil jeho prozatímní nudný život pojišťovacího agenta. Partie komediálních situací mohla být tedy rozehrána, ale nestalo se tak. Zasmáli jsme se jen občas, moc legračního jsme toho neviděli. Ben Stiller už prostě hrál v lepších komediích než v té s Jennifer Aniston. Ale abych nebyl jen negativní - docela nás pobavila akce v tanečním klubu, kde Ben předvedl své taneční neumění v latinsko-amerických tancích. Riskli jsme to s Polly a moc se nám to nevyplatilo - slušný humor zde prostě chyběl. Nevyrovnaný pár Ben a Polly si tak u mne svým riskováním vysloužili pouhé dvě hvězdy **.

Klonování lidí vzbuzuje na začátku 21.století stále mnoho emocí, otázek etiky, práva na život klonu nebo člověka originálního, zkrátka je toho mnoho co zodpovědět, co je správné a co ne. Po skvělém filmu Ostrov a akčnějším snímku Šestý den s Arnoldem, jsme si doma pustili mnohem komornější a dá se říci i skromnější anglickou verzi s názvem Neopouštěj mě. Na začátku jsme se dozvěděli, že lékaři v padesátých letech minulého století postoupili v objevech natolik, že spustili klonování lidí ve velkém. Otázky, které nás trápí dnes, zřejmě šly stranou a klony si lidé zcela legálně vychovávali v ústavech. Sledovali jsme tedy jejich vývoj od dětského věku a když dospěli, ústav opustili a začali žít třeba na farmě. Ovšem ne nadlouho, protože ještě do svého asi třicátého roku jim začali lékaři odebírat orgány, díky kterým se originál dožil ve zdraví průměrného věku 100 let. Tvůrci filmu vše pojali tak, že klonové svůj úděl nejenže znali, ale dokonce jej přijali a nebránili se mu. To jsme vůbec nedokázali pochopit - snaha člověka o svou záchranu a právo na život byla zcela potlačena ,,správnou výchovou " v ústavu. A tak jsme na druhou polovinu nevěřícně zírali, co že se to děje v budoucím světě - kterým byl v tomto filmu rok 1994. Neopouštěj mě na nás silně zapůsobil svým námětem, neobvyklým řešením, ale na nic nám nedal odpověď. Jak to v budoucnu tedy vlastně bude ? Jediné, co nám chybělo, bylo více akcí jako v již zmíněných amerických filmech - ale o to více nás přinutil k zamyšlení - vyzkoušejte to také.....Za zajímavé téma si film Neopouštěj mě u mně zasloužil pěkné tři hvězdy ***.

Tanky mne fascinovaly již odmalička - nejdříve jsem s nimi jako dítě hrál na koberci, teď s nimi bojuji v bitvách na PC a co bude později se uvidí - třeba se mi v nějakém poštěstí se svézt či dokonce při obrovském štěstí jej i řídit. Když se ve filmovém světě zrodil snímek, v němž ocelové monstrum hraje důležitou roli, pochopitelně byla otázka času, než jej shlédnu. Ve filmu Železné srdce jsem tedy sledoval příběh zaoceánských vojáků, ale především jsme se kochal americkým tankem M4 Sherman, k němuž se v jedné scéně přidal nádherný německý Tiger II. Krasavci spolu svedli krásnou bitvu a jelikož se nejednalo o scénu závěrečnou, bylo jasné kdo vyhraje. Hrůzu ve mně vzbudily některé detaily války - mrtvola na cestě rozjetá k nepoznání, střílení zajatců, hořící vojáci, ustřelené hlavy a nohy či násilí a hrubost Američanů. Musel to být pěkný hnus tahle válka, buďme rádi, že jsme zatím žádnou nezažili. Co se mi nelíbilo, byla dlouhá závěrečná scéna, kdy se velitel rozhodl se svou posádkou zničit celý regiment německých pěšáků. Zde šla realita stranou a bohužel jsem se díval na americký sen jak porazit nepřátelské vojsko ála Rambo v tanku. A pak byl konec a vojáci z USA bitvu prohráli - asi jim chyběl Chuck Norris. Celkově hodnotím Železná srdce třemi hvězdami, zejména za první excelentě zvládnutou půlku filmu a krásné dva druhy tanků, které jsem ve filmu mohl vidět. Mimochodem - v Plzni a v Rokycanech jsem Shermana i tygříka viděl naživo. Železná srdce tak ode mne dostávají tři ocelové hvězdy ***.

Herec Martin Růžek patřil vždy mezi mé oblíbené a tak jsem v jeho filmotéce nemohl vynechat ani seriál Doktor z vejminku. Byl to také jeden ze seriálů Jaroslava Dietla, který jsem neviděl při jeho premiéře. Později se moc nevysílal, možná vůbec, nevím, snad za to mohla ústřední píseň Waldemara Matušky, který dal později vale socialistické republice. Jsem moc rád, že se tvůrcům podařilo vynechat skoro v každém díle nějaké komunistické řeči, úkony, soudruhy a já nevím co ještě. Doktor z vejminku tak na mne zapůsobil pohodovým dojmem, který by se dal ideálně vysílat v nedělním odpoledni ke kávě, čaji a čerstvé bábovce. Zdá se tedy, že seriál splnil to co měl - podat obrázek o životě advokáta v penzi, trávící podzim svého života na vejminku u dcery, zetě a vnuků a který si jako bonus v každém díle poradí s nějakou menší či větší kauzou, která se stane v jeho okolí. Martin Růžek jej zahrál skvěle, jen mi neseděla dcera Daniela Kolářová a zeť Jaromír Hanzlík, který v té době hrál snad ve všem. Vzhledem k názvu seriálu se nedalo ani očekávat žádné drama či akční scény, což mi naprosto vyhovovalo. Při jeho sledování jsem si všiml šedivosti, průměrnosti a šílené stejnoty, která u nás v socialismu panovala. Nic nesmělo vyčnívat, barevné byly jen plakáty s tématem VŘSR a na tehdejších silnicích se proháněla jen naše škodovka, sovětská LADA a němečtí trabanti. Ještě že je to pryč, brrr.......Na více než tři hvězdy Martin Růžek nestačil. ***

Střihoruký Edward, smutný hrdina filmu stejného jména, by dal miliony ( kdyby je měl ) za lidské ruce ( aby je měl ) namísto nůžek a ostrých břitů. Pamatuji si, že jsem jej viděl poprvé již před dvaceti lety a tehdy se mi nelíbil. Bohužel ani po tak dlouhé době se v jeho hodnocení u mne nic nezměnilo. Škoda, jelikož bych dal nevím co, aby mě ten film bavil, už kvůli skvělému herci, kterým jistě Johnny Depp je. Asi nedokážu správně ocenit dílo mistra Tima Burtona, ale čím to, že jsme se na smutný příběh dívali čtyři a nezaujal nikoho. Udělil jsme dvě hvězdy za perfektní Edwardovu podobiznu a také za krásně barevné veselé domečky pod starým domem na kopci, který naopak působil naprosto strašidelně a kde ostrý hrdina osamocen a snad i spokojeně žil. Když jej k sobě domů odvedla AVON lady, která chtěla Edwarda začlenit mezi normální lidi, začal se odvíjet příběh, odhalující spoustu špatných lidských vlastností, ubíjejících dobrou vůli a bezelstné konání dobra. Ačkoliv se vše odehrávalo ve fantastickém světě Tima Burtona, smutné události a tragický konec až příliš připomínal běžný reálný svět. ** Edward si u mne tedy vystřihl pouhé dvě hvězdy **.

Tak jsme se dočkali - od doby, co se hledal a našel Nemo, začala se po dlouhých letech hledat také Dory. A i ta rybí ženská se našla úspěšně - jednak jako ztracená obyvatelka oceánu hledající rodiče i sama sebe, ale také se našel dobrý scénář . I když bych mohl vytknout pomalejší rozběh a že jsme v zásadě sledovali kopii příběhu bílo-oranžového Nema, dokázala mne Dory pobavit, zaujmout a tak přikovat k TV obrazovce na 100 minut. Zřejmě se tak stalo i díky tomu, že autoři filmu vsadili na kvalitní rybičkové obsazení - Dory pomohla překonat problémy osvědčená dvojice Nemo a syn, kteří postupně poznali nové přátele. Nejvíce z nich vyčnívala chobotnice, která nás pobavila svými kreativními změnami zbarvení, čili tím jak se dokázala rychle přizpůsobit okolnímu prostředí. Líbili se nám také tuleni na balvanu či poloslepý žralok. Musím také ocenit velmi kvalitní zpracování obrazu a detailů moře, zvířat i budov. Zkrátka, příběh zapomnětlivé Dory se nám líbil o jednu hvězdu méně než Nemo a to hlavně proto, že ten příběh už tu prostě jednou byl. I tak se na milou modro-žlutou rybičku a její dobrodružství určitě podívejte ! Dory ode mne získává pěkně modré čtyři hvězdy ****.