MarkysDeSade

Tak tohle bylo žrádýlko podle mýho gusta. I na sadismus došlo a ten já dokážu vždycky ocenit, pokud není samoúčelnej. A to už vůbec nemluvím o nádherném ukájení se, které předvádí mistr Skarsgård u něhož se blahem ukájím i já. Fincherova režie je jako vždy nabroušená podobně, co dýka Marie-Anne-Charlotte Corday d'Armontové, která kráčí k v kádi namočenému Maratovi, aby mu co nevidět podřízla hrdlo.

Nenávidím, když mě někdo vydírá přes sentiment, místo toho, abych brečel nad krásou bolesti, která mi je způsobována údery bičem, který svírá nějaká jeptiška. Hoffman to hraje ve stylu, který popsal Robert Downey Jr. (sám Američan, hrající Australana, který hraje Afroameričana- člověk aby se v té vaší dnešní multikulturalitě ztratil jako v orientaci ohledně Caravaggiovy orientace) a to sice: "Každej ví, že retarda hrát nejde. Vem si to: Dustin Hoffman- Rain Man. Vypadal jako retard, hrál ho, nebyl retard..." A o tom to přesně je, já tenhle masochismus Dustinovi prostě nežeru, ale dobrá, i přes to uznávám že předvádí solidní předstíraný orgasmus. Tom Krusáda taky není ve svém puissance vůbec k zahození a nechali by sete si od něj naplácat na holou, za to, že jste zapomněli vysvobozovací slovo. Jenomže ten zásadní problém je ve scénáři a v režii- tyhle dvě mrskačské pozice se snaží utopit vás v záplavě falešných emocí. Sorry boys, ale já fakt nejedu na laciný latexový náhražky, já radši pravej naturalismus!

Všechny tři hvězdy patří na piedestal Heathu Ledgerovi!

Kastrace nikdy nebyla příjemná věc, ale pokud proběhne u jednoho z nejlepších filmů všech dob, přepíše na americké ne-reálie, okoloruje se, maximálně ze stupidní a předloží jako rozvařený květákový mozeček, chce se mi zvracet a to obzvlášť, když vidím kolik lidí je schopno to sežrat a ještě vylízat talíř do čista.

Jestli ste někdy četli něco ode mě, chápete mé rozpoložení. Ještě teď mám z toho surrealistického manipulování poslintanou celou rakev

Víte, už za mého života existoval brainwashing, ale dělalo se to tak, že vás připoutali násilím do křesla, spoutali vás (tuhle fázi jsem měl v Bastile nejradši), hodili vám na ksicht hadr a pak na vás lili vodu. Za nás to ovšem byla forma mučení, kterou většina lidí, až na výjimky jako byla má maličkost, nechtěla podstupovat. A dnes s překvapení zírám: lidi za obdobné mučení platí, podstupují ho dobrovolně a ještě se jim to líbí- pravda: mokrej hadr se proměnil v modrý nevkus. Běda tomu, kdo o mně ještě někdy prohlásí, že jsem sado-masochista!

Jako dobrý, i když já mám radši ve vězení scény ve sprše s mýdlem. Ale na druhou stranu; tady se dobře pracovalo s elektrickou stimulací. Ach o kolik potěšení jsem jenom ve své době přišel.

Kdo jiný než skoro tři sta let hnijící člověk může docenit otravnost much. Ale až do teď jsem netušil jako otravné musí být se v jednu takovou mouchu přeměnit (a věřte mi, že zrovna já jsem si už věky před všemi avantgardními levičáky dokázal představit, jaké to je převtělit se například do osla).

Scéna v lázních je jak vystřižená z nějaké kapitoly mého vlastního veledíla. Bimbající se pindík, krev, násilí, dva urostlí gerojové, šlachy, maso, kůže a živočišnost Vigga Mortensena- no uznejte, že jsem musel zkrátka být v sedmém nebi. Kdyby, až umře, chtěl Viggo ležet v mé rakvi, vůbec by mi to nedělalo problém.

Už kvůli sexu na schodech si tohle hodnocení nemůžu odpustit.