Maryinka

Průměrné drama ze soudní síně, které však fascinující Norton dokázal vyšvihnout do nadprůměru, a to se podaří jen málokterému herci.

American History X má své mouchy - moralizování, mírné hraní na city či nadmíru zpomalených záběrů, po druhém zhlédnutí ale musím uznat, že si pět hvězd, minimálně za perfektní výkon obou Edwardů, zaslouží.

Nevím proč, ale při sledování tohoto seriálu na mě vždy padne splín. Přijde mi vše smutné, pochmurné, unylé a nudné. I ta úvodní melodie, ač pěkná, je deprese sama...

Čekala jsem, že to bude dobré, ale mýlila jsem se - bylo to totiž výborné! Scény s Hammem a jeho dřívějším já Radliffem mají chemii, navíc oba podávají skvělý herecký výkon. Balance mezi humorem a dramatem je dle mého názoru (který je v rozporu s některými zdejšími komentáři) vyrovnaná, nikdy bych nevěřila, že budu mít při sledování drastické amputace, třebaže s černým svědomím, záchvat smíchu (kdo má slabší žaludek, ruce pryč!). Jsem opravdu mile překvapená, jeden z nejlepších seriálů, co jsem za poslední dobu viděla. Dodatek o týden později: Tak jsem právě dočetla předlohu a jsem opět nadšená. Kniha se nese v úplně jiném duchu, není ani z daleka tak komická a brzy poznáte, že se jí scénáristé seriálu inspirovali jen volně. Pár scén je sice úsměvných, jinak má ale vážný, místy až tragický děj. Bulgakov měl neuvěřitelný talent a psal opravdu bohatým a barvitým jazykem, který je však zároveň lehký a srozumitelný. Vrchol pro mě představuje povídka Morfium, tak fascinujících 35 stran jsem nečetla už léta. Zjednodušeně: kdo nečetl a neviděl, měl by to brzy napravit.

Zamotaný a nesmyslný snímek, jehož jediným kladem jsou hezcí (a dobří) herci a jejich homosexuální scény a.... a to je vlastně všechno. Během sledování jsem neustále přemýšlela, zda to nemám vypnout, a docela lituji, že jsem to neudělala.

Nejsem vůbec objektivní, ale je to poslední díl mého milovaného Harryho a i když mám hodně výtek, tak aspoň ty 4 musím dát...

Příjemná, prosluněná, předvídatelná a poněkud ubrečená komedie na sobotní odpoledne. Nic víc, nic míň.

Myslím si, že starání se o lidi s druhem postižení, který mají hlavní představitelé tohoto filmu, je těžší, než jak je zde zobrazováno, a nejsem si jistá, zda by to mladá a nezkušená krasavice zvládla. Inside I´m Dancing se ale o realističnost tolik nesnaží a ani ji nepotřebuje, jeho smysl totiž spočívá jinde. Je to film, který má srdce a přitom není přehnaně sentimentální (a to je u tohoto tématu docela těžké). Ukazuje nám životní hodnoty, a to způsobem, který mě dokázal rozesmát i rozplakat tak, jako se to už dlouho žádnému filmu nepodařilo. Perfektní herecké výkony McAvoye a Robertsona jsou jen bonusem.

Je to přesně takové, jaké jsem očekávala - perverzní, vulgární, nechutné, zábavné i špinavé. Velmi mě ale překvapila dramatická stránka filmu, která možná nad komediálními prvky i převládá. James McAvoy podává dokonalý výkon, za který bych mu dala Oscarů rovnou deset (ačkoli vím, že nedostane ani jednoho), takhle skvěle jsem nikoho neviděla hrát už hodně dlouho. Přesto k maximálnímu hodnocení kousek chyběl, přeskakování od komického k vážnému tématu bylo občas trochu násilné. Hlavní ale je, že jsem se bavila, a klidně bych se podívala znovu. :)

Já opravdu nechápu, jak je možné, že některé němé filmy miluji a baví mě a u jiných umírám nudou. Tento bohužel patří mezi tu nudnou skupinu. Nedokázala jsem to ani dokoukat, a proto Vozku smrti ponechám bez hodnocení.