charge

Zlatý časy Jima Jarmusche jsou dávno za zenitem a od Hranice ovládání jde jeho umění z kopce, holt ze sebe vydal to nejlepší v průběhu dvaceti let od Podivnější než ráj po Zlomené květiny, jo tak to bejvá, ale zdaleka jsem netušil, že jeho prvotina Trvalá dovolená bude ještě o třídu horší podívaná, než jeho poslední kousky, řádná kokotina o nýmandovi s debilním zástřihem, kterej chodí po ulicích od ničeho k ničemu, kde na každým rohu potkává samý kretény, tancuje si sám pro sebe v hnusným bytě, má přítelkyni, která akorát čumí z okna, čte jí nudný knihy, chrápe po střechách New Yorku, navštíví cáklou matku ve cvokhausu, ukradne auto, koupí si v kině popcorn, kde si vyslechne od negra příběh o saxofonistovi, kterýho nikdo neuznává a nakonec hlavní postava odpluje někam do hajzlu, jako dívat se na to jak se někdo hodně dlouze přesouvá z bodu A do bodu B a v mysli si mumlá pro sebe hovadiny mě fakt nebaví. 0%

Film na kterej se můžu podívat snad každej rok a nikdy mě nepřestane bavit, ale zase za úplnou špicu ho taky nepovažuju. Atmosfericky hodně podobný Zběsilosti v srdci a Modrýmu sametu od Lynche, samozřejmě díky Cageovi a Hopperovi střídající zde Willema Dafoe. I tady jsou zvraty a nečekaný momenty, ovšem navzdory předchozím snímkům mě tenhle bavil i o něco víc díky dynamičtějšímu příběhu a tempu odvíjení, který nesklouzává k nudě ani na okamžik, tady divák doslova dejchá s příběhem a nervový vypětí hlavní postavy, kdy jeho femme protějšek pořád otravuje s Mexikem, se s ním skrz obrazovkou přímo prolíná. I s jednoduchým příběhem a zápletkou o evidentně ne vlastní vinou potloukajícím se chlápkovi, kterýmu vanou ve šrajtofli pavučiny, kvůli čemuž využije náhodnýho omylu, se dá vytvořit solidní nadprůměr. 85%

Strážci Galaxie se vrátí, jo hezký, ale už beze mě. Nikdy bych si tenhle typ filmu nepustil sám od sebe, ale na návštěvě beru co je mi nabízeno. Je fakt, že na komiksy všeobecně moc nejsem, ale neříkám, že se čas od času nemůže nějakej vydařit, což ovšem neplatí v tomto případě, po půlhodině nudy a utrpení ze sledování tohoto scheiße jsem si vynutil ukončení projekce, vnímání zkurvenýho mývala se samopalem s jeho rádoby vtipnýma hláškama a chodícím stromem a dalšíma postavama i s celou atmosférou a příběhem na hovno nebylo v mým prahu filmový snesitelnosti a jak tak koukám co všechno jsem viděl od Marvel Comics tak to je jeden větší shit než druhej, s pár vyjímkama samozřejmě. Nakonec jsem to asi po dvoutýdenní pauze dokoukal a jako viděl jsem i horší kousky, ale pocitu, že se to celý natočilo debilně a s kreténskýma postavama čistě pro komerční účely, tomu se ubránit nedá a ještě k tomu všemu zde vévodí digitální animace, kterou nesnášim. Nějakej šutr, hrdinové, zlí vládci galaxie, zelená Zoe Saldana, nic pro mě. 5%

Pro koho je tzv. Ant-Man určen? Diváky v předškolním věku? Nějakýma radiovlnama zfetovaný mravenci, debilní zápletka s Kojakem-zlounem a Douglasem, jejich tajná zbraň na ovládnutí světa, trapnej Rudd a ještě trapnější Peña. Jdu si radši pustit Alenku v říši divů.

Z Rozpolcenýho mám asi takovej dojem, že z něj vlastně ani žádnej dojem nemám, atmosféra prázdná bez šťávy a to co má diváka na konci překvapit neni nic extra kdovíjakýho, kvůli čemu bych měl zírat jak přimraženej. Únos náctiletých puberťaček z toho jedna bílá, druhá černá a třetí divná plus její retrospektiva, pak jejich věznitel a zároveň psychopat s extrémní formou shizofrenie a jeho psychiatrička, který v ordinaci vypráví totální schizohovna. Když už film o jedincích s nějakou duševní poruchou, tak je zajímavější, když je to braný hlavně z pohledu toho postiženýho, jako je tomu třeba v Čistý duši a ne jak ho vidí všichni ostatní, což je pak dost nuda. Jako dá se na to dívat a všechno se ubírá do nějakýho finále, ale ono finále je právě, jak bych to řek, takový nemastný, neslaný, stejně jako zbytek filmu. 50%

Nudná dějová linka s Adamsovou propojená s tou už dost ohranou - burani americkýho venkova otravující slušný Američany kdesi v Texasu na silnici uprostřed buše - zkrze čtenou knihu, struktura podobná Nekonečnýmu příběhu jen s tim rozdílem, že nezazní byť jediný slovo z knižního textu, čtenářka jen civí do knihy, střih a hned jedou její fantazie nepřímo parafrázující s jejím prázdným bytím. Jako moc nechápu, proč tohle dneska někdo točí a ještě pro kina, u konce jsem čekal alespoň nějakej zvrat, něco nevídanýho, ale v podstatě vás to překvapí akorát tím, že vás to ničím nepřekvapí. 30%

Když vznikne dvojka geniálního filmu po deseti a více letech, obvykle to bejvá průser a ani moc nezáleží na tom, zda se režie ujme totožnej tým, třeba jako u Návratu blbýho a blbějšího, tohle bylo ale snad ještě horší. Thornton je sice dobrej i některý jeho hlášky, ale divák udrží pozornost v podstatě jen kvůli němu, ostatní postavy o hovně - tentokrát dost nudnej leprechaun, Batesová, která se pro tuhle roli absolutně nehodí a nejde jí věřit, stejně tak jako u sádelnatýho anděla, kterýho by ve fastfoodu pro jeho retardaci nezaměstnali ani jako leštiče hajzlů a Christina Hendricks sice vypadá svůdně, ale s nějakym charismatem a herectvím je na tom bídně, i přes nějakou tu rebélii je její role dost nevýrazná a vedlejší postavy nemá cenu ani zmiňovat, už tady zkrátka neni černoch loupající pomeranče. Zkopírovanej příběh v novým a o dost horším kabátu nemajíc už co originálního nabídnout, humor vulgární za každou cenu, často i hodně křečovitej, stejně tak i dialogy a nejmíň úchylnej mi tady ze všech připadá paradoxně samotnej Thornton. Hodně velká slabina, která neměla nikdy vzniknout, všem muselo bejt už ze začátku jasný, že z původního nápadu se víc vytěžit prostě nedá a koule v závěru byly akorát hodně ubohou tečkou za neúspěšným projektem Bad Santa 2.

Téma výkladu snů, jejich význam, tajuplnost atd. mě celkem zajímá a film o dr. Freudovi, kterej se tímhle fenoménem zabýval, jsem si nemoh nechat ujít. Začátek sice vypadal slibně, ale zhruba od čtvrtiny je to vážně bída. Nejdřív se jeho inovativním názorům ostaní doktoři vysmívaj, pak je tam dějová linka s cáklou ženskou, která prožívá silný trauma a Freud se snaží svýma metodama příčině přijít na kloub, no a konec tak nějak vyšumí do luftu, aniž bych se dozvěděl cokoliv zajímavýho. Maximálně byly slušný obrazy ze snů, coby parafráze skutečnosti, ale to je asi vše, co na snímku podtrhnout. 35%

Tenhle snímek, i když ho podle názvu znám už hodně dlouho, se mi vždycky nějak vyhnul. Teda musim uznat, že má dobrou atmosférou 80. let, tak jak je tomu u Reitmana standartem a herce, kteří teda až na zlatomalinovu Daryl Hannah, odvedli slušnej výkon, Redford s živelnou Debrou Winger, kterou si vybavuju předevšim z Černý vdovy, kde ovšem vyzněla spíš jak asexuální teta s osmdesátkovou trvalou, zde ale vypadá tak jinak a skvěle, že jsem ji zprvu ani nepoznal. Jako všechno dobrý, ale velkej zádrhel vidim v příběhu, kterej zkrátka stojí totálně za hovno a nezachraňujou to ani herci a ani ta zmíněná super atmosféra. Nějaký kšefty s obrazama, soudní líčení krádeže, pyromanství, trocha politiky, vyšetřování rozpadlý skupiny podvodníků a vyjde z toho guláš bez chuti u kterýho jsou skoro i dvě hvězdy příliš. 35%

Opět film stavící na nekonečným žvanění art keců, který nuděj a otravujou zároveň, hrozný písně, texty i s vypravěčem dohromady. Rozdělení na časový etapy Dylanova života bylo sice zajímavý, ale jejich obsah již nikoliv, jedině mě snad trochu zaujal protest proti výstavbě dálnice kdesi na americkým vidlákově. Dylan akorát složil pár dobrých songů, který ovšem tím, že se za každou cenu držel čistě folkovýho stylu, děsně nazpíval (cover verze asi tak 1000x lepší), jinak protestování proti konzumní společnosti, válce ve Vietnamu a kdovíčeho ještě mě prostřednictvím fádních písní a debilních žvástů pod vlivem fetu fakt nezajímá a hlavně už nudí. Kdyby to bylo kratší, možná bych dal bod, ale takhle se jedná o čistej odpad.