Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Fantasy

Recenze (82)

plakát

Největší showman (2017) 

Nudila jsem se. Od filmu jsem očekávala hodně, ale dost mě tedy zklamal. Muzikály mám ráda, některé písně jsou povedené a chytlavé, ale příběh mě nebral. Celé je to hrozně předvídatelné. Postavy jsou nezajímavé a vlastně ani nevím, proč by mi na nich mělo záležet, když není divákovi dáno nic, v čem by se mohl s postavami ztotožnit a soucítit s nimi.

plakát

Nesmrtelná teta (1993) 

Jako dítě jsem tuhle pohádku milovala. Trochu jsem se při ní i bála :-)

plakát

Král Lear (2018) (divadelní záznam) 

Jak to tady čtu, vidím to úplně naopak než druhý komentátor. Mně se King Lear jako hra líbil mnohem víc než zpracování Hamleta s Benedictem (nikoliv jeho vinou samozřejmě). Modernizace se mi líbila. Za mě asi jedno z nejlepších shakespearovských představení, co jsem viděla.

plakát

Lásky čas (2013) 

Ať se snažím sebevíc, nějak mě ty Richardovy sci-fi romcoms neberou. Zase tu vidím spoustu nevyužitého potenciálu.

plakát

Yesterday (2019) 

Curtise mám ráda a námět se mi opravdu moc líbí, ale provedení už moc ne. Zhruba poslední třetina byla opravdu hodně zvláštní a příběh byl už dost přitažený za vlasy. U dialogů mi občas zůstával rozum stát. To to opravdu Lily James prostě špatně zahrála nebo je problém jinde? Pár technický věcí mě ovšem velmi zarazilo, zvlášť když se jedná o film takových tvůrců. Zaprvé nechápu, proč jsou ze začátku v některých scénách herci rozostření a zaostřeno je na pozadí. To opravdu nebyl k dispozici jiný záběr? Zadruhé, kdo to proboha překládal? Titulky byly fakt otřesné a pro každého, kdo má angličtinu rád a aspoň trochu se vyzná ve frázích, to bylo tedy opravdu peklo. Samozřejmě chápu, že s dvojsmysly je vždy problém, ale i přes to jsem občas tedy opravdu nestačila zírat.

plakát

Hra o trůny - Vichry zimy (2016) (epizoda) 

Za mě naprosto nejlepší díl seriálu. Miguel Sapochnik je prostě bůh :)

plakát

Mirai, dívka z budoucnosti (2018) 

Práci Mamoru Hosody mám ráda, hlavně jeho styl vyprávění, ale tohle bylo chvílema moc ujetý i na mě (konkrétně první výlet do alternativní reality). Hlavní postavou je rozmazlenej fracek, z jehož řvaní člověka po 60 minutách začne už značně bolet hlava. Téma dospívání a vyrovnávání se s novýma situacema je vděčný pro všechny diváky a námět se mi opravdu líbil, ale zpracování dost pokulhává. Pro srovnání mě napadá například Cesta do Fantazie, kdy je hlavní hrdinka zpočátku taky nesnesitelná, ale tam je její změna zvládnutá skvěle. Postava se musí nějak vyvíjet v průběhu celýho a filmu, ne jen v posledních 15 minutách, který byly sice opravdu zajímavý, ale moje nutkání hodit po Kunovi na plátně botu při jeho 150. záchvatu vzteku nijak výrazně nepotlačily. Vizuálně se opakujou Hosodovy známý motivy a film jako takovej dostává smysl v podstatě až ke konci, což by nebylo na škodu, ale přichází tak zklamání a zjištění, jakej ten film měl vlastně potenciál. Za mě bohužel. Hosodovy filmy znám od svých 6 let a opravdu jsem čekala víc.

plakát

High Rise (2015) 

Esteticky je to nádhera. Obsazení výborné. Hudba skvělá. Příběh k nepochopení. Ze začátku to ještě vypadá nadějně, ale ke konci už člověk nechápe absolutně nic. Snažíte se najít metafory a počínání postav si nějak racionálně vysvětlit, ale marně. Je to škoda. Třetí hvězdu dávám čistě za výpravu, která mě vážně nadchla.