Renfield

Depka, kterou nevyřeší ani aplikace Detonátor a prodavač koblihů... tohle je prostě na garáž. Nebýt otravné Katie, má to celé ještě větší grády. Ale i ona tu sehraje zásadní roli, Barry přece řval, hlubší důvody toho, nebo jeho pohled na věc, není třeba znát, vyřešeno. On, ale také Sally nikdy nebyli více na dně. Což ostatně platí i pro Gena (jehož obsazování do seriálu také patří k vrcholům) a Hanka (fantastická scéna v cele), své znovunarození tak prožívá pouze Fuches, alespoň na chvíli, na dvě chvíle. Sally je naprosto pohlcená prací, snahou dostat se výše, což neskutečným způsobem vrcholí ve výtahu. Barry je na tom svým způsobem podobně, dvě série se hledal, chtěl realizovat jinak, jenže minulost tu prostě je, dokonce v několika nových a opět velmi dobře napsaných postavách. Druhá série měla ronny/lily, třetí je na tom ještě lépe, má totiž 710N a výbornou honičku na motorkách. Zdaleka však nejen tu!

Hotová rodinná idyla, což na jedné straně tak úplně nepotěší. Už v jedničce bylo docela komplikované vnímat slepce Stephena Langa jako záporáka, dvojka tohle logicky řeší a je to na dlouhou dobu ta jediná změna. Přepadení sice opět nepostrádá napětí, za to hutnou hororovou atmosféru ano, čemuž nepomáhá ani to, že Langův slepec vidí až příliš. Byla by však škoda jít stejnou cestou, když možnosti jsou, bohužel pozdější pointa nebyla z nejšťastnějších. Čím déle je Phoenix "v rodině", tím vtipnější věci se tam dějí, nebo dít mají. Samozřejmě je to slasher, takže se dá v rámci zábavnosti hodně přehlédnout, kdyby se nepošlapávala relativní originalita jedničky. Je to zkrátka žánrový sešup.

Samuel hledá otce, Kirke zase zaběhnuté prase, oba ovšem potkávají osud? Samuela bude nutné lehce přesvědčit, ale on tu správnou cestu (nebo přímo pouť) nakonec s pomocí prasečího průvodce jistě najde. Hudba, ale i hlas vypravěče působí jako z filmů Larse von Triera. I z tohoto důvodu jsem měl pocit, že film chce být něčím víc, sdělit nějaký odkaz. V mém případě však zůstalo u bizarního (snad) podobenství, s až nečekaně povedenou kamerou, které vlastně takhle v sobotu o půlnoci svůj účel splnilo.

Svět ve kterém Julie žije působí velmi pozitivním dojmem, dětské knihy, spousta barev a všudypřítomný klid, který je cítit i z atmosféry filmu. Jenže potom jsou tu ty chvíle, ty často pouze naznačené chvíle, ve kterých je najednou všechno špatně, s čímž nic nenadělá Julie, ani jinak velmi obětaví Ethan. Ten kontrast je vlastně naprosto šílený a přitom tak přesný, přesně vystihující nejen poporodní depresi, ale depresi celkově. Amanda Seyfried je výborná, prakticky neopouští záběr kamery, svým výkonem tak filmu přidává na kvalitě. Ten ovšem zůstává u naznačení i u jejího traumatu, kde mohlo být řečeno více, nebo raději nic, takhle ta scéna působí lehce navíc.

Samotný atentát je vyřešen za pár minut, přesto mu napětí, ani více času nechybí. Jde především o pozdější skládání střípků, stále se opakující myšlenky a hledání odpovědí na několik otázek. Odpovědí, jenž by mohly pomoci v boji s posttraumatickou poruchou, kterou Alice Winocour dokáže podat stejně dobře, jako Virginie Efira v hlavní roli. Překvapilo mě, že zrovna opakovaný pobyt na místě může být ku prospěchu, ale minimálně ve vzpomenutí si to smysl dává. Mia tu však nenalézá pouze pochopení, ale i osočení. Pozdější přiznání je jednou z nejlepších scén, stejně jako to v soukromém životě, které na vzniklou situaci hází úplně jiné světlo a někdo má jistě nad čím přemýšlet.

Pátá epizoda stojí kdesi mimo svět seriálu, aby se do něj ve svém závěru znovu těžce navrátila. Vzhledem k vývoji vztahů hlavních postav je pochopitelné, že série zvážněla. Humor je za to několikrát vytažen za hranice absurdity a napěchován především právě do páté epizody. Ta je pouze o Barrym a Fuchesovi, je to jejich hororový sen, který právě tím že stojí mimo, lze chápat i bez znalosti předešlého dění. Nemám tak problém s ničím, co se v té epizodě děje, naopak, třeba úvodní dlouhý souboj je výborně natočen. Zbytek má Čečence, "atentát" pod dohledem Hanka, rozvoj jeho "kamarádství" s Cristobalem. Stále výborně fungující komické figurky, ale i tady se zvážnělo. Velmi překvapivý je i vývoj vztahu Barryho a Sally, třeba její závist když on dostane roli, po tom co jí minimálně ve směru hereckém nejednou pomohl. Ale smysl to dává, ona se snaží, je dobrá... Aby se v závěru opět vrátil starý Barry a řešil, možná trochu přestřeleně, přesto vzhledem k jeho psychickému stavu pochopitelně. Dokonalé propojení divadla, konkurzu, chaty a kláštera.

Barry je neomylně jistý ve své profesi, za to velmi nejistý ve své hlavní zálibě a svým způsobem i terapii. Obojí však platí pouze pro úvod série, která ještě balancuje na pomezí černé komedie a dramatu. Tohle balancování sice neskončí a je to tak velmi dobře, přesto příklon na vážnější stranu je po nájezdu na letadlo znatelný. Dál zůstávají komickými figurkami pouze Čečenci (a jim rodinu rozvracející Fuches) to však pouze tak, aby zbytek dění nijak neshazovali. Ten má hned několik vrcholů, stačí však připomenout famózní závěrečnou divadelní hru, která kvalitou předčí i "nutnou" chatu. Hlavní postavy jsou velmi dobře napsané (včetně dialogů!), mají vývoj, děj se k nim postupně vrací, rozvádí je. Do hloubky rozveden je však především Barry, nájemný vrah, kterému to polepšení přejete. Alespoň do určité doby.

Kritika poměrů v Indii je sice pro motivaci Monkey Mana důležitá, chybí jí však opora v lepším scénáři, ději tak spíše ubírá tempo, než by ho dělala zajímavějším. Podstatně lépe funguje mystično kolem příběhu o Hanumanovi a atmosféra vůbec. S tou si Dev Patel vyhrál, výborně využívá noční Indii, její špinavost i luxus a všudypřítomné neony. Akční scény tohle kopírují, zápasy v ringu připomenou stará turnajová béčka (potěší, mohlo jich být více), aby se jelo až nahoru do VIP salónku. Patel v soubojích zase využívá celý prostor, doplní je trefně zvolenou hudbou a nejednou i vtipem. Mimo velmi dobré choreografie dělá své i vždy originální kamera, každý souboj je natočen jiným stylem. Svůj (bubenický) styl má i tréninková proměna Monkey Mana, zase odkazující na nejednu béčkovou klasiku.

Manipulace a zaslepenost. Většina filmu je hlubokým rozborem jednoho těžce nezdravého vztahu, tak nějak na příkladu Stodolových. Více než o činy v ní jde o cestu k nim a samozřejmě i o následky (ať už "pozitivní", či negativní) na psychice obou manželů. Postava Dany z toho samozřejmě vychází hůře, ale nemám pocit, že by byl Jaroslav nějak obhajován. Těžko považovat za lepšího někoho, kdo vědomě koná takové činy, i kdyby mu byly jakkoliv nepříjemné. Jako ukázka toho, kam samozřejmě v extrémním případě může vést totální zaslepenost, je to výborné. Jako psychologický rozbor dobře napsaných a ještě lépe zahraných postav taktéž. Kriminální rovina dostává zásadnější prostor v závěru, je kontrastem k té vztahové, aby zároveň postavy ještě dotvářela.

Pokud zrovna nekoná zázraky, je Clara okolím přehlížena. A i pro ty zázraky musí trpět svým pravděpodobně částečně řešitelným postižením, jenže Bůh to tak chtěl. Tím je nucena žít v neustálém přehlížení a samotě, raději než lidi mít ve své blízkosti přírodu, aby ji i tu svým způsobem vzali? Silný pohled do kostarické společnosti, což je také jeho kladem, kouzlo neokoukaného. To platí i pro kamerou hojně využívané lesní exteriéry, které dodávají poetiku a vyloženě zapadají do závěrečné scény, tam mají totiž roli největší.