Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (246)

plakát

Jesus Christ Superstar (1973) 

Nemám rád muzikály, ale tenhle je výjimka. I kdyby tam vystupovali jenom Ježíš, Kaifáš a Herodes, byla by to jasná pětihvězda.

plakát

Občanský průkaz (2010) 

Až příliš mnoho nápadů způsobuje, že film poněkud ztrácí hlavní dějovou linku a připomíná jakýsi socialistický guláš. Na konci už se musíte rozpomínat, co bylo na začátku. Kromě toho jak bylo řečeno, téma je už trochu vyčerpané, druhé Pelíšky už prostě být nemůžou. Na druhou stranu se zase jednou povedlo předvést vcelku autentický obraz doby, což je uklidňující po takových hrůzách jako Anglické jahody. Herci film vcelku táhnou dopředu, zejména ti starší - esenbáci, učitelé na základní škole, rodiče apod., i vedlejší role jako celníci jsou dobře rozpracované a uvěřitelné. Navíc Kristýna Boková je neoukaná a opravdu krásná. Konec je však opravdu podivný, zvláště závěrečná scéna s kapelou film dost zabila.

plakát

Drahý strýčku Hitlere (2010) 

Souhlasím s Akym - konečně něco originálního. Dopisy dětí s vymytými hlavičkami, fanatických matek z Krušných hor, které pletou Vůdci ponožky za „osvobození“ Sudet, nebo Židů, kteří obdivují Vůdcovu politiku, až na ten „malý problém“ se vztahem k nim, jsou mnohem působivější než donekonečna omílané výčty událostí typu „1. září - napadení Polska“ anebo fetišistické rozbory válečných operací v Ardenách nebo Tichomoří.

plakát

Proboha! (2008) 

Výborné nápady (výběr hostů, míst apod.) často zůstanou ne úplně využité, protože Maher, podstatou spíš komik než řekněme filosof nebo aktivista, na svoje hosty hned vybalí svůj destruktivní humor a oni jednak nerozumějí, co od nich ten člověk chce, za druhé je jim pochopitelně krajně nesympatické a jako takovému mu nejspíš nesdělí nějaké hlubší myšlenky - takže se divák nedozví víc, než co by čekal a co je o různých náboženských všeobecně známé. Vložené záběry ze starších filmů jsou někdy zajímavé a v kontextu velmi vtipné, někdy se mohou zdát poněkud zbytečnými a nucenými. A je příliš vidět, kterých hostů si Maher váží (nechá je mluvit) a která má od začátku za idioty a nejde mu o nich jiného, než je ztrapnit, což ovšem někdy dělá prostě tak, že jim skáče do řeči, že jejich výpovědi sestřihává apod. - titulkové komentáře také nejsou úplně fér. Ale abych jen nekritizoval, vždyť dávám nadprůměrné hodnocení - pohledy do amerického náboženského „Disneylandu“, do mysli protiizraelského rabína nebo nevázaný rozhovor s liberálním vatikánským kněžím jsou velmi osvěžující, a celkově snímek velmi lidovou formou shrnuje názory ateismu v jeho nejrůznějších podobách. Nejsilnějších je asi posledních deset minut.

plakát

Kimčongílie (2009) 

Souhlasím s Marigold, snaha udělat film „artově“ se moc nepodařila, nehledě na to, že je cynické předpokládat, že by na diváky samotné výpovědi severokorejských uprchlíků nezapůsobily. Místo sáhodlouhých animací by filmu prospěly ukázky severokorejské propagandy anebo víc záběrů ze běžného života v KLDR.

plakát

Občan Kopas (2010) (studentský film) 

Malý český Rainman. Miki Kopas se podle mě nikdy nestane politikem a v žádném případě nevidím ve filmu nějaké politické zaměření, chápal bych ho pouze jako takový psychologický profil. Miki jenom opakuje fráze, které četl v novinách (kouzlo - patrně - nechtěného jsou typicky pravicové hlášky o katastrofálním zdanění, ukázka toho, jak pravicový tisk vymyl Mikimu hlavu), podle toho, co říká, si nemyslím, že by opravdu rozuměl tomu, o čem mluví. Kombinace závažných zdravotních problemů (věřme mamince, že za jeho obezitu můžou metabolické problémy, ne styl života) mu bohužel znemožňuje žít normální život. Útěchou mu bude shromážďování informací. Nihil novi sub sole - zařadí se mezi autisty, kteří zpaměti počítají třinácté odmocniny ze stomístných čísel, umí nazpaměť všechny jízdní řády ČR nebo si pamatují pí na deset tisíc desetinných číslic.

plakát

Nepříjemná pravda (2006) 

Al Gore používá jednoduché, líbivé metody, zaměřuje se na city. Protože ale přitom používá ověřitelná fakta, je možné mu to prominout. Protože zcela objektivní přednáška by zaujala užší okruh intelektuálů, kteří ovšem většinou již jsou na Gorově straně. V otázce globálního oteplování je nutno zaujmout i úplně obyčejné lidi, třeba nějakou běžnou, méně vzdělanou protestantskou rodinku z Jižní Dakoty. Ano, Al Gore je narcis, zbytečně plýtvá časem záběry sebe sama z letišť, přednášek, studijních cest atp., a místy používá zbytečně osobní příklady, které jsou někdy jako metafory kostrbaté. Ale svůj účel film plní - má přiměřenou délku, podává relevantní a zajímavé informace velmi jednoduše. Na konci přináší jasná doporučení, jak může každý snížit svou ekologickou stopu. Evropané jsou obecně, v průměru dále v ochraně přírody než Američané, proto se evropskému publiku Gore zdá někdy málo objevný, zato, jak jsem řekl, hodně citový. Ale myslím, že pro americké kulturní prostředí je ideální a nám může sloužit napůl jako ekologický, napůl jako politologický či sociologický dokument.

plakát

Habermannův mlýn (2010) 

Velmi dobrý film kazí snad jen některé detaily. Takový větší detail je jazyková nevěrohodnost. Když spolu důstojník SS a německý mlynář mluví česky (a ještě v podstatě bez přízvuku a bez chyb ve výslovnosti), trošku tomu celému přestáváte věřit - a to se filmu stát nemá. Bohužel, titulků se tvůrci bojí jako čert kříže a raději nechají mluvit SSáky česky nebo taky anglicky (v jiných filmech)... . Jinak technicky vynikající, historicky vyvážený obraz válečných událostí v Sudetech.