motyka52

Atraktivní námět, atraktivní prostředí a atraktivní obsazení (je tam Bernthal, což obvykle stačí). Jenže všechen ten potenciál dost zabíjí formát celého vyprávnění. Prostě to vypadá spíš jako dramatizovaný dokument a ještě bez výrazného napětí. Navíc se tam pořád mluví o tom, jak je Baltimore nebezpečný, ale ani to se tvůrcům nepodařilo divákovi příliš prodat. Prakticky nikdy se nezdá, že by těm zkaženejm poldům hrozila nějaká fyzická újma a třískání chudáků, co popíjejí na schodech svého domu pivo v pytlíku, to fakt nezachrání. Docela pěkně se ale povedlo vykreslit charaktery policajtů, kteří brali, dokud mohli, ale když spadla klec, tak bez okolků práskali všechno, co je napadlo.

Když jsem se úplně na konci dozvěděl, že to celé bylo inspirované skutečnými událostmi, částečně to v mých očích tvůrce omluvilo ... ale fakt jen částečně. Protože tohle je další klasický případ "podařilo se nám vytvořit vtahující příběh, ale uspokojivě ho rozmotat je daleko těžší". Schodiště je ve své první polovině skvělé - story zaujme, je to rafinové, s divákem si hraje, ale nedělá z něj blbce, jsou tam občas originální filmové nápady. Ale druhá půlka jde pomalu do kopru. S koncem prvního soudu, začne přešlapování na místě, které je takhle zpětně s vědomím toho, že nějaký podobný případ se stal, trochu víc pochopitelné, ale divácký zážitek to nevylepší. Druhá půlka je prostě mlácení prázdné slámy, tvůrci honí několik zajíců najednou, kolikrát ani není jasné proč, vleče se to a nakonec ... je konec. Je to škoda.

Pohádka pro dospělé s okouzlujícím Hughem Grantem a Julií Robertsovou, která je popravdě docela pěkná svině. Což ale nevadí, protože tady všechno neomylně směřuje k jedinému myslitelnému konci. Cestou k němu je samozřejmě potřeba překonat pár překážek, v čemž pomáhají různé svérázné figurky a pořádná porce britského humoru. Tady se prostě nic nevymýšlí, ale tu stokrát viděnou šablonu mají všichni pevně v rukou.

Nolanovi tady mají výhodu v tom, že většina lidí není dostatečně chytrých na to, aby v tom příběhu odhalovala nějaké logické díry (červí a černé stačí). Například já si absolutně nejsem jistý, jestli se ve všech těch časových paradoxech, galaxiích, gravitacích a vzorečcích orientuju, vlastně ani nevím, jestli jsem to celé pochopil správně. Většinou jsou tohle u filmu body dolů, ale když já si to celé kurva užil! To je prostě filmařina s velkým F. Stačí jen průlet červí dírou nebo i krása těch pustých a vlastně dost jednotvárných planet a hned víte, že sledujete něco mimořádného. Nolan je zkrátka génius a ví, jak pracovat s herci, lokacemi, hudbou a především jak si hrát s divákám. Rád se nechám povodit i příště.

Silný příběh s vyloženě filmovými prvky, kvalitní zpracování, ale přesto by to ve druhé části šlo trochu zkrátit.

Tak jsem se celou dobu chlámal jak blázen, no a co?! Poslech Miley Cyrus od dnešního dne už nikdy nebude stejný. Nejlepší role Jamieho Foxxe.

Tenhle film má dva naprosto fenomenální prvky - nádherně ospalou letní atmosféru italského městečka a ultratalentovaného Chalameta. Užíval jsem si obého náramně. Fakt bych rád koukal dvě hodiny třeba jen na to, jak Elio tráví léto se svými rodiči na usedlosti, občas se zajde pobavit s kamarády, posedí v kavárně, zaskotačí někde na seně s místní slečnou, čte si knížky u odlehlého rybníka, uždibuje v kuchyni z chystané večeře, hraje na piano, nadšeně vítá hosty ... a nic jiného by se v tom filmu nemuselo dít. Ještě by u toho teda mohl hrát ten výborný soundtrack. Bohužel ona hlavní milostná linka mě prostě neskutečně obtěžovala. Jako koncept letní lásky to do celého filmu zapadá, chápu to, ale problém je ve mě. Prostě se do toho neumím vcítit. Vlastně mi nejlepší momenty celého toho vztahu přišly až ke konci - při rozhovoru s pokrokovým otcem (skvělá postava mimochodem), při telefonátu a při koukání do ohně (u nějž v pozadí hraje krásná Visions of Gideon). Jakmile byli Chalamet a Hammer spolu ... tak ne, prostě to není pro mě. Pokud to máte jinak, pak pětihvězdičkové hodnocení chápu. Já ho dát nemůžu.

Jsem nepříjemně překvapený pouze tím, jak rušivě na mě působila angličtina. Řekl bych, že to dost ubralo na autenticitě. Naopak na to, že se tady bude s reálnou událostí pracovat kreativně, na to jsem připravený byl, takže to mě nepřekvapilo. Ty slabé dvě hodinky jsou nakonec docela vtahující s několika skvělými momenty (potápění pro kapsle kyslíku).

Není jich moc, ale jsou romantické komedie, které by měly být promítány nikoliv v hodinách filmové vědy, ale především v hodinách chemie. Tohle je jedna z nich. Možná ta vůbec nejlepší. Geniální a vypointované dialogy, uvolněné herectví, brilantní humor, několik ikonických scén, nevtírává atmosféra New Yorku konce 80. let, sympatický Billy Crystal a především naprosto neodolatelná Meg Ryan, nepřeslazené, uvěřitelné. Tohle bude fungovat vždycky.

První tři čtvrtiny mi sedly náramně. Stísněné prostředí, které perfektně umocňuje pocit nejistoty, nad vším se vznášejí otazníky o tom, kdo je kdo, jaké má zaměry, co je tam venku ... Jistě, celé to muselo mít nějaké vyústění, ale poslední čtvrtina změní žánr tak dramaticky (a tak málo pravděpodobně), že se to rozpadlo trochu víc, než bylo nutné.