Adiemus

Připadá mi laciné, když atmosféru filmu tvoří především nepřetržitý tok hudby.

Udivuje mě vlažné přijetí tohoto seriálu, který podle mého patří k tomu nejzajímavějšímu. Ve srovnání s podobnými, například s americky přepjatými (a až křečovitě na korektnost dbalými, a přesto líp hodnocenými) Advokáty a s populárním Castlem, u kterého se scénáristé pravděpobně předhánějí, kdo přijde s absurdnějším příběhem, a následkem toho už poslední série nesahají těm začátečním ani po pás, se mi The Guardian jeví jako víceméně vyrovnaný. Nadchla mě rozporuplnost prakticky všech postav a u spousty případů jsem byla na vážkách, které straně mám fandit. (Pravda, postava Lili Archerové mi celou dobu doslova zdvihala mandle a nevím, nakolik k tomu přispěl dabing.) Je politováníhodné, že právě tento seriál skončil po třech sezónách, zatímco jiné jsou natahované až na hranici únosnosti. Podle posledního dílu, ve kterém se tvůrci snažili aspoň o jakés takés zakončení hlavních linií příběhu, usuzuju, že původně bylo počítáno minimálně s další řadou. Škoda. A propos, proč tak nemotorný překlad, když existuje spousta jednoslovných alternativ?

Film z doby, kdy označení "komedie" neznamenalo fekální humor, ale vtipné dialogy, často s hlubším podtextem.

Vidět jen první půlku filmu, váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, jenže mé napětí negradovalo, ba naopak - a poslední čtvrtina filmu mi přišla jak totální slátanina. Ne že by herci hráli špatně, ale je mi líto, prudce klesající graf mého nadšení (a napětí) mě přiměl, abych hodnocení značně minimalizovala.

Po prvním díle nadšení; po druhém totální zklamání. Robert Hossein promine, ale po syrovém, reálném prvním dílu zpracovat druhou část prakticky jako divadelní představení (statické obrazy, scény na barikádách atd.) se mi ani trochu nezamlouvalo. Zkratkovitost scénáře, která v první části příliš nevadila, ve druhé části působí odbytě. Možná režisér spoléhal na to, že diváci dopodrobna znají knihu (a francouzské dějiny), ale jakoby zapomněl, že ne všichni diváci jsou Francouzi. Motivy střetu studentů a dělníků s vojáky jsou poněkud nejasné a film popravdě řečeno postrádá napětí. Daleko lepší - zážitek jsem měla z rozhlasové dramatizace knihy (z r. 1993) s R. Brzobohatým jako Valjeanem. Ano, dramatizace byla o hodinu delší, ale na druhou stranu obsáhla daleko víc (a lépe) z knižní předlohy než tříhodinový film. A pokud jde o casting, na jedné straně skvělá volba Lina Ventury, Michela Buqueta a Jeana Carmeta, na druhé straně typově děsný Frank David jako Marius a totálně nevýrazná Cosette Christiane Jeanové (Candice Patouová jako Eponina byla o poznání lepší). Suma sumárum - průměr.

Musím oponovat hygienikovi, že něco takového by žádný Středoevropan nenatočil. Během sledování filmu jsem si několikrát vzpomněla na Kachyňův (a Procházkův) Kočár do Vídně. Samozřejmě, že nemá cenu srovnávat český les a finskou přírodu, ale v příběhu jsem našla dost styčných bodů.

Tilda Swinton, která by zahrála přesvědčivě i kliku u dveří, by si zasloužila vyšší hodnocení, stejně jako Ezra Miller. Nic proti námětu, jenže scénář má jedno "ale": že by Američani, kteří řeší s odborníky pomalu i to, že jim nechutná stejná žvýkačka jako sousedovi, by se neobrátili na nějakého dětského psychologa? I kdyby to neudělala matka (otec až do určitého momentu neviděl-neslyšel), copak ta rodina žila naprosto izolovaně? To nebyli schopni porovnat jednání svého potomka s ostatními dětmi? A i kdyby ne, určitě by se přece našla nějaká dobrá duše, která by upozornila na Kevinovo přinejmenším nestandardní chování? Přijde mi to velice nepravděpodobné. Navíc film vůbec nezobrazuje Kevina mezi spolužáky nebo přáteli (s výjimkou scény s lukostřelbou); je to záměr, nebo alibi tvůrců?

Chabý děj nedokáže zastřít zoufalou propagandu reálného socialismu, kdy se tvůrci snaží předstírat, že běžné účastnice spartakiády měly garderobu v té době odpovídající leda tak ženské části rodin komunistických pohlavárů a že každý byl s každým kamarád, Praha nebyla permanentně rozkopaná a na domech nestrašilo neuvěřitelně dlouho lešení. To všechno je pravda, nicméně zachycení dobových reálií je k nezaplacení a některé scény jako by si vypůjčili pozdější Starci na chmelu. Úžasné, k jakým štěkům se propůjčili Jiří Sovák a Vlastimil Brodský. A Jozef Adamovič byl v té době cool.

Ačkoliv je mi Eva Greenová hodně nesympatická, uznávám, že je dobrá herečka a Trhliny jsou zajímavý film, i když děj jako byl částečně inspirovaný Dětskou hodinkou.

Brazilec Ron Daniels nemá pravděpodobně problém rozeznat jednotlivé latinoamerické typy, ale mně se, při vší úctě, zpočátku pletli (už Hitchcock věděl, že pro lepší orientaci diváka je vhodné obsadit do hlavních rolí vizuálně protichůdné typy, i když odlišené jen barvou vlasů). Ale zpočátku nijak nevzrušeně plynoucí děj ke konci graduje a k jeho nesporným kladům řadím i nehollywoodsky otevřený konec.