fantoci

Nádherný dokumentární pořad o životě Heleny Růžičkové...

Nádherná pohádka, příjemně jsem se i pobavil.

Mě to nepřipadá jako tak strašně hrozný film. Na tento film jsem se díval hlavně kvůli Zdeně Studénkové a Jiřímu Císlerovi. Tyto dva herci mi tento film rozjasnili, za film dávám dvě hvězdičky a Studénkovou a Císlera také dvě hvězdičky.

Děj to nemá, logiku to nemá, nic to nemá.

Pro většinu z nás později narozených se bude zdát film silně nadnesený, ale pro ty, kteří zažili předrevoluční tlačenice na banány atd. to asi bude jako by se dívali zpět do své minulosti. Každopádně je tu spousta dobrých vtípků a hlášek spojena s vážnějšími ale ne zas tak vážnými tematy takže si to každopádně užijte

Viděli jste někdy jak se ničí Chrysler Palace? Ne? Tak se podívejte buď na Gottzilu nebo Armagedon. Ale Na tu první variantu se podívejte i kvůli tomu, že v Madison Square Garden kde hrají třeba hokejoví Rangers je plno krásných kraslic

Jestli jsem od tohohle filmu něco čekal tak to že nebude stát za nic a taky mě nepřekvapil. Opravdu se mi moc nelíbil.

Životopisný snímek nám přibližuje osudy mexické malířky Fridy Khalo. Plusem filmu je i vykreslení doby, kdy tato malířka žila. Tj. první poloviny dvacátého století. Kladně hodnotím i výtvarnou stránku filmu a práci kamery.

Paul je v tomhle filmu prostě skvělý (on je tedy skvělý ve všech, ale tady jsem z něj byl úplně nadšen). Měl jsem pocit, že to snad sám celé prožil. Do díry a ven...útěk, do díry a ven...útěk a dál je to stejné, ale pokaždé jiné. Myslím, že je to tak krásně zpracováné, že každý, kdo to viděl musí souhlasit s tím, že můžete nám nakopat zadek, můžete nás mučit, můžete nás hodit do největší špíny na světě, ale dokud nezlomíte našeho ducha, jsme svobodní.

Po technické stránce bych mohl filmu vytknout snad jen to, že postavy své role silně přehrávají. Když se rozčílí připadá vám, že se každou chvílí rozpadnou, jak se třesou. jinak je grafika úchvatná (duchové jsou geniální až do posledních dvaceti minut, když si autoři moc dobře neporadili s rostoucím duchem). Skvěle udělané je především odebírání duší lidem. Pokud bych měl film hodnotit jen příběhově asi bych musel autory ukamenovat. Tolik patosu jsem v jednom filmu snad ještě neviděl. Jeden padouch, co ho na chvilku (asi deset vteřin když říká "co jsem to udělal" a pak když si míří pistolí na hlavu) přepadne záchvat svědomí, parta hrdiných žoldáků, kteří zůstanou na základně plné vraždících monster aby neohrozili své kolegy při záchrané akci, doktor tak doktorský, že chápe molekulovou fyziku, ale nosí boty na suchý zip, protože si neumí zavázat tkaničku a pak samozřejmě ona monstra, která jsou v podstatě nevinná a hledají klid svých duší (přitom berou dušem jiným) a nakonec Aki, která je kupodivu tou poslední esencí. Kdo by to čekal?Přesto si mě film získal některými pěknými chvilkami, zpracováním duchů a scéneriemi, souboji, ani interiéry nebyly zas tak špatné.