Cibulka_C

Sanitka - seriál, který je prostě sám sebou. 🤍 Nejde v dnešní době chápat tak, jak ho chápat chceme. Všichni mají hrozně moc času a před záchranou života mají chvíli a chuť se ještě pět minut vybavovat - vždyť on počká. Jde tu hlavně o mezilidské vztahy, které vřou a upřímně musím říct, že je doktor Jandera pěknej idiot. 👍🏻 Rozhodně mě ale seriál nadchl. Je to nostalgie, něco, co každý zná a tahle československá kinematografická tvorba mě vždycky potěší. Takže obecně Sanitku nelze chápat jako něco reálného. Veškeré doktorské věci jsou jen takovým doplňkem a zpestřením mezilidských vztahů, které jsou spíš pokažené a chtějí se napravit. 🚑 Co ale shledávám jako velmi povedeným je rozhodně scénář. Každá replika dávala až moc smysl a bavilo mě poslouchat herce, kteří rozumují. Postavy bych asi nekomentovala, protože se všichni víceméně chovali jako naprostí idioti, až teda na doktora Skalku (v hereckém koncertu Jirky Bartošky), který byl ze všech tak nějak neinteligentnější a vyjadřoval se jen ve chvílích, kdy to bylo nutné… a hlavně mě hrozně bavily jeho citace. Takže all in all, Sanitku doporučím každému Čechoslovákovi, protože je to československá kinematografická pohádka.

Velmi zvláštní film, u kterého mi přijde, že ho režíroval někdo, kdo si občas něco dal a pak to z něho zase vyprchalo, protože film byl místy skvělej a velmi chytlavej, ale po pár minutách se zase proměnil v něco tak nudnýho... takže jak říkám, zvláštní. 🕯 Je to ale docela fajn detektivka s Jiřím Kodetem v hlavní roli, jakožto kapitánem Exnerem a Jany Bouškové, coby průvodkyní na zámku. Nenáročný snímek, který je ideální k obědu nebo večer před spaním, kdy už z celého dne chcete jenom umřít. Opět mě strašně vytáčel Karel Augusta, jakožto absolutně zažraný kunsthistorik, ale potěšil mě Vladimír Kratina se svým modrým spodním prádlem, v němž se nám tam předvedl na plné čáře. 🩲 Takže obecně, nic moc náročného, film neurazí ani nenadchne, prostě jen existuje.

Miluju Ypsilonku se vším všudy a jejich vzpomínkový pořad se opět náramně povedl. Vůbec se nedivím tomu, že to bylo v letech 1990-1991 nejnavštěvovanější divadlo. 👏🏻 Její kolektivní improvizace je něco, co na nich obdivuju... když už někdo z nich zapomene, improvizuje. Profil Ypsilonskou historií je to úžasný. 🤍 Ráda se dívám na jejich staré inscenace. Důležité jsou i jejich ukázky ze záznamů her - a neříkám nic, ale celá hra by se taky docela šikla... Moc se mi líbili Vladimír Kratina a Marek Eben s jejich písničkou „Já se v to nevyznám“ z Matěje Poctivého nebo souboru společné vzpomínkové písničky z představení Mozart v Praze. 💃🏻 Studio Ypsilon obdivuju, je srovnatelné možná se Semaforem, kde byl taky každý všeho autorem, které ale není tak moc alternativní, jako právě Ypsilonka. Režiséra, ředitele, autora, herce a já nevím co všechno 👉🏻 Jana Schmida 👈🏻 mám hrozně ráda za jeho ztřeštěnost, která není ztřeštěná, ale je ztřeštěná. Podle mě tak působit prostě nemá, ale působí. Divadlem prošlo tolik talentovaných herců, kteří se čas od času objevovali i v jejich Večerech pod lampou nebo v Takzvaných večerech na přidanou, kde hlavním cílem bylo zpívat, bavit se a improvizovat. 🤍

Další z velmi povedených seriálů Československé televize, a ještě k tomu ze sportovního prostředí. 🥇 Jiří Adamec před revolucí odváděl opravdu skvělou práci. Seriál velmi solidní, upřímný a pravdivý. O běžci, který ze svého největšího vrcholu spadne až na dno, ze kterého se nemůže vyhrabat zase zpátky, protože neumí nic jiného, než běhat. Každá postava je detailně promyšlená, každá umí něco, na čem jí nejvíc záleží a každá se setká s každou. 🤝🏻 Sport, který musel být taky na svém vrcholu, protože o něm dokázal vzniknout velmi slušný a povedený seriál. Je to celkem realisticky pojato, nic moc naivního. Poprvé mě seriál tak pohltil, že jsem u obrazovky trnula, když se běžel závod. Takže můžu sama osobně říct, že je to pěkně návykový. Hudba Karla Svobody a ústřední písnička Ládi Křížka občas díly uzavřela celkem depresivně, když to skončilo blbě. Svatopluk Skopal ve své Adidas soupravě byl absolutně perfektní... je to pro mě navždycky Ondra Vesecký a Jan Čenský mě okouzlil hned na začátku. Rozhodně nelituju času, který jsem nad Dlouhou mílí strávila, stál za to a já seriál jednoznačně doporučuju! 🙌🏻🤍

Dvoudílná televizní inscenace podle povídky Arthura Conana Doyla mi svým skvělým zpracováním připomněla televizní inscenaci Rozčarovaní (1982). ❤️Dohromady dvouhodinová podívaná, kterou jsem sjela celou v kuse. Nebudu lhát, bavilo mě to. Celý příběh mě bavil, ačkoli jsem knížku A. C. Doyla nečetla. Jiřímu Adamci se to fakt povedlo. 👏🏻 A není to jen díky tomu skvostnému hereckému obsazení, protože omg, ale Vladimír Kratina v roli tvrďáka inkognito vyšetřovatele (spíš fuck boye 😈) byl tak hot a tak skvěle působil se svým poker facem, že mě konec mile překvapil i pěkně naštval. 💋 Úžasný Petr Haničinec jakožto zakladatel organizace Brakýřů, kteří mě v těch strašně děsivých oblecích celou dobu pěkně znepokojovali. Za zmínku stojí i velmi mladý Lukáš Vaculík, který působil sice jako dítě, které se na natáčení nachomýtlo omylem, ale režisérovi se líbilo, tak ho tam nakonec nechal, hrál roztomile vaculíkovitě a ještě bych nechtěla zapomenout na Jiřího Bartošku, který mě svojí rolí tak strašně štval, že mu musím zatleskat za úžasné ztělesnění majitele pohřebního ústavu. 👏🏻 Samotná atmosféra byla nastolená velmi dokonale, působila přesvědčivě a vždycky, když herci v tom penzionu běhali po těch schodech nahoru, čekala jsem, který z nich zakopne a nebo si říkala, kolikrát zakopl. Z nějakého zvláštního důvodu jsem si zapamatovala větu - „Bratr sám je bratru světlem.“, a tak můžu tento skvost rozhodně doporučit. 👌🏻

Upřímně? Jeden z dalších naprosto skvělých dětských filmů. 🚣🏻 Oblíbila jsem si ho. Příběh o partě vodáků, které má na starosti jeden dospělák (tohle je teda pěkně přitažený za vlasy, protože aby takový spratky zvládl jeden vedoucí, to opravdu zírám ❤️‍🔥) a společně žijí pravý vodácký život. Asi bych tento film nedoporučila dnešním zaujatým lidem, protože se docela naráželo na Romy a obecně se o nich mluvilo tak, jako vždycky. Určitě jeden z povedených dobrodružných filmů, který mě bavil a zaujal mě hned. 🤩 Miluju staré dětské filmy, takže jsem si strávený čas s ním užila. Možná za to může i scénář, protože všichni zněli strašně inteligentně. 👀 Snímek dokázal nastolit vodáckou atmosféru jak trampskýma odrhovačkama, tak i chutí léta a party, která je složená ne jen ze tří lidí. Herecké výkony mě pohladily na duši. Dětští herci i neherci byli přirození, dokázali se skvěle prát a omg ten Sagvan? 🙈 Všechno to završil Vladimír Kratina ve svých duhových plavkách, ale pro jeho drsňáckou postavu bych si ho klidně jako vedoucího vodácké party dokázala představit i v reálu, protože mu role náramně slušela. Tento film se Vítu Olmerovi povedl, sama se na něj kouknu ještě několikrát, protože pohladí po duši. Rozhodně doporučuju. 🙌🏻

Příjemná televizní inscenace, která se ukázala i jako celkem vtipný snímek. Příběh byl celkem primitivní, ale originální. 👍🏻 Rozhodně ideální k obědu nebo nudnému odpoledni. Chvíli jsem kroutila hlavou nad vodní lázní ve skříni, kde se kupodivu nikdo neudusil a jedna z nejlepších scén, pokud pominu existenci Vladimíra Kratiny, bylo měření tepu a následné vynásobení ho čtyřma. 🔥 Za mě osobně můžu říct, že je to velmi milý film, který neurazí ani nenadchne. Pavel Zedníček se na svoji roli hodil naprosto geniálně, očividně umí hrát hypochondry, opět ale byla nejlepší role Vládi Kratiny, který perlil vším, co řekl: „Já do něj vidím, jak do hubený kozy.“ a neustále se u toho cpal tlačenkou. 🥩🐐Velmi průměrná komedie, kterou můžu doporučit.

Asi jsem se zamilovala do Vladimíra Kratiny, který mě v tomto snímku vážně překvapil. I když nemá zrovna postavu nějakýho zvlášť tvrďáka, vždycky se z něho nějakým zázrakem zvlášť tvrďák stane a všechno pak působí mnohem zajímavěji. ❤️‍🔥😈 Příkladem je i tento skvělý snímek Všechno nebo nic, film o dvou naprosto rozdílných bratrech, kteří se nechtějí vzdávat a záleží každýmu jen na jedné věci úplně nejvíc. Velmi nadčasový příběh o vrcholové cyklistice, která ve své době musela být velmi populární, když se ji někdo rozhodl zfilmovat. 🚴🏻 Příběh je sám osobě i dost depresivní, prostě co si budeme, je to psychologický film, od něho se to celkem očekává, takže se v mých očích velmi povedl. 💪🏻 Všichni herci byli přirození, až teda na Zoru Jandovou, která hrála tak strašně divně, že mě po chvíli začala pěkně iritovat. Ondřej Pavelka jakožto cyklista byl docela přesvědčivý, ale jeho nohy, alias párátka to trošku kazily. 😭 Oldřich Navrátil měl naprosto skvělou roli. Drtikol si mě získal už ze začátku, takže veškerý hvězdičky patří spíš jemu, protože když na konci lezl zpátky na loďku používajíc jen jednu ruku, muselo jeho břicho celkem dost trpět, když byl ten rantl lodi ze dřeva a on se ho pokoušel přelézt přímo uprostřed rybníka. 🙀 Takže doporučuju!

Pravděpodobně jsem se do tohoto seriálu zamilovala. 🤍 Ani nevím proč, ale pohltil mě už v prvním díle větou „Bláto se přece chová jinak než telecí hovno!“. Sice je to socialistický seriál s dávkou socialismu, ale rozhodně není tak špatný, jak někteří říkají. 🙌🏻 Měl skvělé a docela napínavé zápletky, které každým dílem gradovaly výš a výš. Krásně nám přiblížil soudruhování v zemědělském odvětví, kterému se v té době dařilo a musím říct, že vidět v jednom seriálu tolik přímých porodů krávy se jen tak někomu nepovede. - Takže zde je možnost. 👌🏻👀 Všichni herci byli naprosto skvělí. Seriál byl opravdu nabytý těmi nejlepšími hereckými hvězdami a kromě Josefa Abrháma, který se mi do role silně nehodil (asi ho mám prostě navždy zažitýho jako doktora Blažeje a nějakej inženýr Jiří Vydra mu prostě nesedl), mě uchvátili všichni. Jen bych ráda dostala vysvětlení ohledně jakési slovenské kreace Veroniky Žilkové, která se pokoušela mluvit slovensky tak moc, že nakonec mluvila česky. Vladimír Kratina, drsňák jako vždycky, byl sice, ✨drsňák jako vždycky✨, ale k tomu všemu se prolínal i do velmi citlivé postavy. Každá z postav vlastně měla svůj příběh, který se ale vždycky točil kolem teletníku nebo později i kravína. Je to rozhodně zajímavý seriál, který mě bavil. Není to nic náročného, jen obyčejný lidský život, který občas bývá pěkně složitý. Doporučuju! 🙌🏻

Kdo jde do televize parodovat televizní hlasatele? Správně, Oldřich Kaiser a Jiří Lábus. 🕺🏻 Kateřinu Tuhou (ta v těch růžových šatech) nebo Zdeňka Přehrzdorského (měl hlas jako doktor Hnátek v Tlučhořovic rodince omggg) naprosto miluju. ❤️ I když je to projekt, který u diváků nesklidil zase tolik ohlasu nebo se prostě jen nesmáli, tak se ho Česká televize neprávem zalekla a jelo to jen pár let. A co si budeme, je to škoda, protože je to stejný typ humoru, jaký Oldřich Kaiser s Jiřím Lábusem vždycky měli, ale je jinak pojat a já si myslím, že srovnávat to s pořadem Tele tele asi úplně nemá smysl :D Každá postava, kterou opět ztvárnili jen dva muži, byla detailně promyšlená a pečlivě zahraná - každá s jiným hlasem, výrazem v obličeji, účesem nebo myšlenkovými pochody, prostě Tlučhořovi nadruhou.  Spousta známých scének - například Záchrana sebevraha, Poctivý nálezce, Rudé náměstí, kde není lepší věc na práci, než se místních ptát: „Gavarite pa ruski?“ anebo ten skvělý silvestrovský díl, kde mi striptýz Jiřího Lábuse bohatě stačil. 🤡 Je škoda, že se Zeměkoule nechytla, měla skvělý potenciál, ale mně osobně stačí málo, takže u mě záměr splnila! 🌍