Bachy

Šílený Max je takový zážitek, jaký jsem zřejmě chtěl dostat od původních filmů. Nová verze je eklektická jízda, které ráda prezentuje, že hranice posunula velmi daleko a trochu se utrhla z řetězu. Baví po celou dobu, ačkoliv hlavní zbraně vytáhne již v první polovině a ve druhé se dostaví trocha repetitivnosti. Ale s tím problém nemám. Nedostatkem ovšem je, že Mad Max opravdu zkouší být bez hranic a totálně zběsilý, nicméně jakmile se má někam pohnout děj a nebo mají diváci trochu vydechnout, aby si postavy mohly popovídat, zatočí Max volantem do klasických příběhových klišé a nemůže se z nich vymanit. Najednou Max ztrácí feeling nepolapitelného magora bez hranice. Najednou je tak nějak - obyč. Mad Max není blockbuster s něčím navíc. Mad Max je šílená jízda, u které bych si moc přál, kdyby tu šílenost dohnala trochu dál a opravdu ten řetěz rozcupovala.

Brutál to je, ale ten sestřih s panem Špačkem mě možná bavil razantně víc. Asi si budu internet dávkovat. Občas se člověk prokliká do pekel.

Jednou vybírám film já a jednou Bětule. Tak to chodí. A po posledních pokusech bych se na to já měl vybodnout. Průměrné ve všech ohledech. Humorem je to přecpané, jenže takovým tím, který se bojí utrhnout z řetězu. Ten, u kterého se má dělat "chocho" a "chichi", ale z ničích úst to neleze moc přirozeně. I ta Rickmanova nadějná postava nakonec zapadla mezi ostatní.

Bohužel...víc hnusu než absurdity a šílenství. Já bych raději opačný poměr.

Nuuuuda! Přiveďte rapující stařenu!

Až srandovně a roztomile nevyrovnané. Tři vtipy na minutu - dva dobré, jeden ohromně trapný. Nicméně s takovou kadencí působí výsledek stále především jako rychlá svižná a milá reklama na Skotsko s lehkou přiblblostí na okraji talíře. Jako číst dětskou knížku a spolu s uvědoměním, že text je opravdu určen pro jinou věkovou kategorii, začít odpouštět nedostatky.

Moucha není pro všechny, ale rozhodně je pro zamilované páry a já jsem moc rád, že pro mne-nás zřejmě je. V Cronenbergově ExistenZ jsem se vyžíval a rád se v tom hnusu trochu pitval, protože jej režisér zaštítil humorem, který všechno to bublání odlehčil. Moucha je těžším testem diváka. Mix odporu s romantikou je ještě větší bizzár, ale zase to funguje. Tedy po té, co jsem si musel dodat do závěru trochu nadhledu. Telepod? Asi jsem rád, že jsem neviděl verzi s Baboonokočkou. A nikdo mi nevymluví, že Goldblum vypadá jako moucha už od počátku. Asi mi bziká v hlavě, ale já tam chci vidět metafory. Zřejmě mi více sedí mladší Cronenberg utržený ze řetězu, než jeho starší a aktuální verze, ale zároveň velmi nerad zkoumám byť jen obrázky z jeho nejstarších kusů.

Téměř perfektní komořina ze dvou místností alá to nejlepší od Hitchcocka. Kus s gradací par excellence a perfektní neculící se Hepburn. Minutu od minuty lepší a mrazivější s jedinou chybou - základní plán všech tří "bad guys" mi ani po velkém finále nepřestal připadat jako překombinovaná pitomost, ač se té atmosféře zdařilo poměrně raz dva tuhle neduhu schovat. Tohle muselo na prknech fungovat náramně.

Já tomu nakonec musím dát o hvězdu více a ač je to stále hrůznost, tak pod tu všechnu kritiku můžu schovat i žďobek pochvaly. Narozdíl od dílu prvního tu totiž vidím pokus o rezonanci, která dokonce možná krátkodobě i funguje. Zřejmě to vůbec nesplňuje účel a nebo to ani žádný účel splnit nechce, nedokážu posoudit. Ač se mi to stále nelíbilo a nudil jsem se - uvědomuji si, že popisné scény by v tomhle případě byly bezúčelné.

Do poslední minuty je to velmi velmi znepokojivé. Nicméně naprosto zdrcující to začně být až přibližně pět minut po konci. V momentě, kdy si člověk sám něco najde a prokliká se i k dalšímu osudu Michaela Rupperta. Jak už zaznělo - je ohromně snadné ohodnotit Rupperta jako pomatence, daleko těžší je jej poslouchat. Zapamatuji si stou opici. A když nic jiného, budu ji používat. Dokument rozhodně nepochybně nedokonalý, nicméně ohromně zajímavý. Mám rád, když si po práci přivodím krizi světového rozměru, mám rád alarmující dokumenty.