Pejpr

Upřímně, nejsem fanda God of War, nikdy jsem nehrál a nejspíš také nikdy nebudu, ale i přesto hodnotím tento dokument plnou palbou. Raising Kratos je jeden z mála počinů, který nabízí velmi autentické nahlédnutí pod pokličku vývoje videohry a to ne pouze co se týče technického pohledu, ale zejména, a to je klíčové, toho lidského. Na všech účinkujících je vidět naprosto enormní tlak a stres, kterému jsou prakticky neustále vystavování a to ne pouze kvůli finanční stránce, ale je vidět, že jim záleží na tom, co dělají a je pro ně velmi důležité, co si o hře budou myslet fanoušci. Negativní rodinné dopady, které tyto faktory způsobují, si, troufám tvrdit, málokdo uvědomuje (rozhodně ne review bombeři). Za každým produktem stojí lidé a je dobré si to připomínat touto formou. Cesta za úspěchem přináší někdy velké oběti.

Z naprosto bravurní desetiminutové letecké scény ze Světové války Z se rozhodl režisér Thorwarth udělat celovečerní film a já nechápu, jak se mu mohlo povést udělat z toho takovýto paskvil. Film je plný chyb a snad úplně všech klišé, které můžeme v akčně-letadlových filmech vidět. A kromě několika slunečních momentů nenabízí prakticky nic, proč by se na něj měl někdo podívat radši než na zmiňovanou sekvenci ve Světové válce Z.

Cením si, že se v našem kraji pokouší o vznik jiného formátu filmu než ukvyčené komedie, ale to neznamená, že to automaticky dopadne dobře. Ghoul je taková česká verze Záhady Blair Witch, bohužel ale stále o několik několik úrovní nižší a to i přesto, že se jedná o přes 20 let starý snímek, který taktéž není úplně bez chyb. Samotná zápletka Ghoula není nikterak originální ani zábavná a typ foundfootage musí být vysvětlen velmi nucenou scénou, aby se sám vůbec dokázal obhájil (jinak by totiž vůbec nedával smysl). V podobném duchu se bohužel odehrává celý film, logická struktura a konzistence je nedostatečná (což je obecně velký problém u foundfootage hororů), ale to by se ještě dalo strávit. Největším kamenem úrazu je, že se ve snímku jednoduše nic neděje (podobným stylem se točí hodně amatérský hororů). Budování atmosféry je přiřazen až moc velký čas, který se navíc později zcela míjí účinkem a ještě zhoršuje již tak neuspokojivý závěr.

Upřímně nechápu, jakou má tento snímek vypovídající dokumentární či filmovou hodnotu. Prostý sestřih záznamu s komentářem a nic navíc. To se pak může rovnou každý zápas Ligy mistrů stát samostatným dokumentárním počinem. Pochopil bych, kdyby film vznikl v 19. století jako kamerová zkouška, ale v roce 1954 už má i průměrný dokument daleko vyšší úroveň.

Antigona je hloupý film. Hlavní hrdinka je sice premiantka třídy, dostane stipendium, ale zároveň si neuvědomuje základní morální principy nebo důsledky svých činů a dokonce za ně v určitých momentech odmítá nést zodpovědnost. Problém s celkovým morálním vyzněním filmu je, že zákony jsou od toho, aby se dodržovaly a jedním ze znaků dospělosti, je přijmout zodpovědnost za svoje skutky, což nedokáže nejenom Antigonin bratr, ale ani ona sama, protože ať řiká, že je vinna sebečastěji, stejně se ve finále pořád snaží dostat ven z vězení a kromě přijmutí zodpovědnosti, tak má ještě problém s domýšlením důsledků svých činů, což opět, na to, jak je chytrá, nedává smysl, i když pořád budu brát v potaz, že to je prakticky ještě dítě. Za svoji tohou pomoc rodině si neuvědomuje, že jí zároveň také škodí a ubližuje, čímž ztrácí hlavní poselství a myšlenka filmu touto nechtěnou kontradikcí zcela na hodnotě. Antigona jedná nelogicky, nemorálně a nedá se s ní, ale ani s žádnou jinou postavou (možná snad jedině s Hémonem), nijak ztotožnit. Navíc mám k tomu ještě osobní odpor, protože nesnášim feťáky a i když jsou součástí rodiny, tak je pro mě jejich obhajoba nepochopitelná a ona udělala daleko víc než jen obhajobu. A jak sama Antigona říká: "Mám ho ráda, neptej se proč, prostě to tak je." Lidi má člověk rád na základě nějakých kvalit, ne jen proto, že spadají do stejné sociální skupiny jako jsem já a zastávat se někoho, kvůli komu mohou umřít nevinní lidé a dokonce ho pustit na svobodu, je pro mě z morálního hlediska nepřijatelné - rodina/nerodina. Pomsta typu oko za oko, zub za zub je naštěstí už zapomenutý přežitek, ale ten film ho vytahuje a dokonce obhajuje. Jeden z civilizačních pokroků je moderní právo, jak ho máme a známe dnes. A lidi, co stále žijí v tomhle oplácecím světě, jsou podle mě zaostalí. Co fungovalo možná v Antice už dnes prostě nefunguje. Postavy jsou vykresleny jako hrdinové, ale ve skutečnosti jsou to antihrdinové, které bychom rozhodně neměli obhajovat nebo s nimi soucítit, což je zřejmě věc, která mi na celém snímku vadí nejvíc. Antigona nutí sympatizovat s postavami, co nejsou schopni přijmout zodpovědnost za svoje činy a tím se stává nemorální.

Stále dost slabé.

Jako výroční sedmitisícový film jsem si zvolil celkem náhodně tento, pro mě neznámý, tříhodinový finský epos a musím říct, že lepší volbu jsem udělat nemohl. Neznámý voják není tradiční válečný film, jedná se opravdu o historický epos týkající se bolestných finských dějin. Je krásné vidět, že každá válka je v podstatě pořád stejná - nejdřív tam a pak zase zpátky a ani tady se nekoná výjimka a kdyby bylo v žánru navíc i roadmovie, nedivil bych se. Doporučuje 10 vojáků z 10 z bratrstva neohrožených.

Nemůžu se ubránit pocitu, že se z toho dalo vytřískat víc. Ploché postavy, nepřesvědčivé herecké výkony a málo patosu (nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale je to tak) jsou zbytečné srážky do hlubin. Samotný příběh je však dostatečně silný na to, aby film zachránil, potenciál má ale daleko větší. Mám rád tyhle skutečné jedinečné příběhy neznámých hrdinů, ale myslím si však, že by dokumentární forma filmu prospěla více.

Totální kravina, která v mnoha ohledech připomíná Grindhouse, změnily se jenom kulisy. Místo pocty béčkovým hororům jsem se dočkal pocty westernům. Nechápu, proč se Tarantino jednou za čas pouští do těhle filmů o filmu, je to škoda. Stejně tak lokální zaměření na kalifornské šedesátníky (podobně jako Beach Bum) mi nepřijde zajímavé. Chápu, že Polanski tomu dá pět hvězd, ale co na tom vidí zbytek smrtelníků nechápu. Nejsmutnější na tom je, že se mohlo jednat o velmi kvalitní alternativní příběh o Charlesu Mansonovi, jenže pokud pointu filmu člověk pochopí až potom, co si o filmu něco přečte, tak je asi něco špatně. Jo, je to sranda a dialogy jsou fajn, ale s takovou kvalitou a frekvencí to u mě nestačí víc jak na dvě hvězdy, zvlášť, když snímek nemá prakticky žádný příběh ani pointu, což je u Tarantina dvojnásobné zklamání.

Věc, které jsme se mohli před 8 lety smát, probíhá právě teď v Číně v té nejděsivější formě. Pravděpodobně nikoho by nenapadlo, jak může bejt tenhle snímek nadčasovej.