Pejpr

Vkusně a profesionálně zvládnutý životopisný film o nejznámějším provazochodci, takový je Muž na laně. Hned na začátku zaujme moc hezký vypravěčský styl s uchulahodícím francouzským přízvukem Gordona-Levitta. Pozornost také upoutá skvělá hudba Alana Silvestriho - Beethoven, francouzské kriminálky 60. let a další motivy jsou v tomto snímku opravdu výrazným aspektem ovlivňující celé hodnocení. Třešničkou na věži je atmosférická, vizuálně i hudebně povedená scéna při samotném přechodu mezi budovami. Samotné poselství "jdi si za svým snem" se obejde bez zbytečných melodramat, na která jsem alergický, a je naopak inspirující a motivující. Muž na laně baví, napíná, ale i jen tak lyricky proplouvá a tohle vše je velmi dobře vyvážené po celou délku filmu. Nejúžasnější na tom celém ale je, že se to fakt stalo.

Marťan je parádní film. Nejvíc bych asi vyzdvihnul výborné přechody vážných a vtipných sekvencí, tohle je vítaná novinka oproti tunelovým žánrům. Dalším skvělým prvkem je velmi vysoká míra realističnosti (ano, může za to i luxusní výkon Matta Damona), abych byl upřímný, filmu jsem věřil všechno. Opravdu ještě nebyli lidé na Marsu? Opravdu se nejedná o film natočený podle skutečné události? Není to pouze předělávka dokumentu, co se našel v sejfu NASA? To jsou podlě mě otázky zcela na místě. Poslední věc, kterou bych ještě chtěl vypíchnout je opravdu dobrý soundtrack - disco trisko s kapitánem šedovousem :) Rozhodně film doporučuju ke zhlédnutí!

Velkofilm působící rozporuplnými dojmy. O Čingischánovi nepadne za celý film ani slovo, a tak si divák musí řadu věcí domýšlet. Nenapomáhá tomu ani střih, který klíčové momenty úmyslně přeskakuje. Některé motivy tak zůstávají nevysvětleny (např. pasáž před poslední bitvou), díky čemuž celý film působí značně nelogicky. Následuje malý spoiler. Snímek klade důraz na rodinu. Vzájemná láska Temudžina a Borte stepi přenáší. Přitom ji Temudžin sám dobrovolně několikrát opustí, dle mého, naprosto bezdůvodně. To, že ona je o rok starší a on vypadá tak o padesát let starší, je jen další z mnoha nedostatků filmu. Nejvíc mě však dostávalo, jak mladého Temudžina vždy pravidelně po roce bezchybně vystopovali. Mongolsko je totiž malá země.

Jeden dům a 4 herci v konverzační tragikomedii. Největší problémem snímku je jeho předvídatelnost a typologie charakterů. Hysterka Jodie, vesničan John a cynik Christoph jsou předvídatelné archetypy, které jednoduše nemají co nabídnout. Jediný, kdo ve filmu působí alespoň trochu zajímavě je zvracející Kate. Dalším problémem jsou žvásty v obsahově prázdných dialozích. Poselství žádné. Pardon, ale nebudu tomu dávat hvězdy za to, že to je od Polanskiho.

Není to ono prostě. Vizuálně žádný posun od prvního dílu, což není zas takový problém jako naprostá časová desynchronizace, která mate znalce prvního dílu. K přehlednosti nepřispívá ani výměna herců u postav z prvního dílu (Dwighte!). Kvalita příběhů není také nikterak oslnivá a k maximálnímu hodnocení nestačí ani opětovný tanec u tyče Jessicy Alby. Pro fandy Sin City však zůstává druhý díl stále filmovým zážitkem.

Příjemný film na jednorázové oddechnutí. Blýskne se sem tam dobrým vtípkem, ale jinak nenabízí nic, co by mi mělo utkvět v hlavě. Každopádně tak nízké hodnocení jsem tu nečekal. U mě za 3 a to nemam rád zrzky.

Zjišťuju, že poslední dobou začínám bejt vyloženě alergickej na špatně provedený konce. Na hraně zítřka je toho zářným příkladem, tentokrát se však nejedná zas o takový průšvih, protože tento negativní (v podstatě jediný) aspekt přebila především nápaditá, originální a zároveň vtipná (!!!) myšlenka. A těší mě, že se ji povedlo dobře propracovat, protože se to klidně mohlo zvrtnout v ukrutnej propadák. A na závěr malý spoiler k zamyšlení. Jak ta Olověná mrcha poznala, že tehdá ztratila moc restartovat den? ;)

Italský Okresní přebor, který oplývá vlastním specifickým humorem. Velká zábava, navíc velmi dobře formálně zvládnutá. Snímek asi nejvíc sráží, buď chybějící autorská práva, nebo malý rozpočet.

Snowpiercer se mi moc líbil, měl myšlenku, atmosféru a akci. Režisérovi se navíc povedlo vyhnout se tradičním klišé. Oceňoval jsem zakomponování groteskních prvků (např. uklouznutí na rybě nebo Češka na záchodě). Posledních cca 15 minut mě vyloženě naštvalo. Od tý doby, co Neo přišel k architektovi, šla kvalita filmu rapidně dolů. Teď se tu už asi objeví sem tam nějakej spoiler, tak pozor. To, co mi na Snowpierceru nejvíc vadí, je jeho finální poselství, které vydává. Objevují se tu stupidní klišé, kterým se film celou dobu úspěšně vyhýbal (ano mluvím o tobě lední medvěde, který si dokázal 17 let přežít v mrazech, kde nedokázal přežít nikdo jiný nebo ses za těch 17 let stihl vyevolvovat z bakterie). To by ale nebyl zas takovej průšvih, rozhodně by to neznamenalo propad o 3 hvězdy. Co mě nejvíc vytáčí je fakt, že se lidstvo vyhubilo vlastní blbostí, kdy místo, aby žilo ve špatnejch podmínkách, tak radši spáchá sebevraždu (mám takový tušení, že jsem to tak pochopil jedinej). Protože, já na konci viděl 2 přeživší a maximálně tak 2-3 zachovaný vagóny, kde rozhodně nemohlo přežít alespoň tisíc lidí, nutných pro zachování populace. Logickým úsudkem tedy dospívám k závěru, že režisér se divákovi snaží říct, že lepší je nežít vůbec, než žít v despocii. Pak je tu druhá varianta, která je ještě horší, a to sice taková, že JEDINÝM východiskem, jak uniknout totalitarismu, je sebedestrukce. Obě varianty mě vytáčí k nepříčetnosti. Pro mě ideálním (ve smyslu originálním a děsivým) koncem by bylo, kdyby hlavní hrdina převzal vlak a pokračoval dál. Kdyby byl Snowpiercer špatný film celou dobu, tak nad tím mávnu rukou, ale protože se jedná o výborný film, který spáchá 10 minut před koncem sebevraždu, dávám pouze 1*.

Přesně tak! A já myslel, že to vadí jenom mně! A proč to tak je? Chci socio-antropologickou studii right now!