vZeč

Silných 90 % a zase jednou totální filmová slast, péra nepéra. Trochu mě mrzí, že Fincher si od SN pořád vydržuje stejný audiovizuální kabátek, spojenej i se střihovou skladbou a rytmem vyprávění i jistou odměřeností a sledováním nezainteresovaného člověka, na druhou stranu emoce, které se tam budují, jsou ještě naléhavější a smysluplnější, než kdyby nám je prvoplánově cpal do ksichtu. Plus samozřejmě každej záběr je lahoda, mně by stačil jeho film sestříhanej ze záběrů na město. Jinak z kina jsme odcházeli vyřízení. Manželství, lidský vztahy a vlastně i ti lidi jsou tu zase za prvotřídní záporáky, Fincher nám opět naznačuje, že život stojí za houby, že jsme všichni loutky vlastních představ, a že ty nejhorší krize a důvody, vedoucí k hrozným věcem, často vznikají na gauči v obýváku mezi dvěma obyčejnýma lidma, co se včera při nákupu v obchoďáku tvářili celkem mile. Ačkoliv je detektivní zápletka ta ústřední, odnáším si z toho hlavně to děsivý pozadí, ze kterého mě mrazí a které zpečeťuje prvotřídní depresivní "The Thing" konec, zahazující asi definitivně veškeré naděje na jakékoliv řešení. Chápu Finchera, že to chtěl zfilmovat, scénář je vynikající, slovní výměny a proslovy děsivě uvěřitelné, přesah na mnoha úrovních, aniž by řval kolem sebe "já jsem přesah!" Sice mě trochu znervózňuje, že to vymyslela ženská, ale vymyslela to skvěle. Affleck je bezchybnej a chytře obsazenej, nehraje drsňáka ale joudu, Pike je dokonalá, protože její postava má zkrátka trochu více úrovní, Perry je vtipnej, NPH spíš nevhodnej, i když nic nekazí. Reznorova hudba má klasické atributy nenápadného ambientu, který by vydoloval atmosféru a emoce i z reklamy na jogobellu. Má to dvě a půl hodiny, které uběhnou jak blesk (skvěle to graduje, jede se opravdu plynule od absolutního depresivního klidu do absolutních depresivních sra*ek) a to si tam většinou jenom povídají lidi a divák přemýšlí, co se jim honí v makovicích. Smekám, protože je to suverénní. Fincher je král a v období od Se7en do teď prostě nemám žádnou oblíbenější hollywoodskou perzónu.

Věděl jsem, do čeho jdu. (Teda myslel jsem si). Připravil jsem se na provařenou sra*ku posledních let. Přepnul jsem do módu masochistické zábavy. Věděl jsem, že pak přijde velmi bohatý a vtipný komentář zde, na CSFD. Inu... tahle nekonečná lobotomie mi vrazila kudlu do mozku, nedělala přílišnou škodu, jen čekala, až z něj vyteče vše, co by připomínalo lidství a známky vkusu, či jen... jo, lidství. Myslel jsem si, že to bude tak špatné, až to bude vtipné, ale já mám naopak depresi z toho, že kina praskaly ve švech a lidé se smáli nahlas. Nalezl jsem možná tři momenty ze 133 minutového filmu, kde bych si tipnul, že by se ti lidé mohli smát. Jinak jsem po ničem, co by aspoň vzdáleně připomínalo humor, ani nezavadil. Ubíjející, prázdné, bez i těch nejnižších ambicí. Asi budu muset Zdeňka zklamat, ale přišel jsem pozdě večer unavený z práce... a to jeho video mě málem zabilo. Všechna čest super sexy Vondráčkový a Dolanskýmu, že jediní nebyli na zabití, ale naopak jako jediní byli koukatelní a poslouchatelní, takže jsem k nim jako jediným necítil nenávist, ale jen lítost. Tohle není frajerský kopání a vysmívání se dopředu jasně špatnému filmu. Tohle je komentář jednoho z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl... který v mých očích ponižuje velkou část národa a ukazuje, na jakou úroveň je někdo schopný zajít... a čeho všeho ze svých schopností je ochotný se vzdát pro švandu na place.

Něco tak přirozeného jsem neviděl asi nikdy. S titulkama mě to vyfluslo do sálu, pustilo k tomu Arcade Fire a já byl jak opařenej. Smekám před Linklaterem, protože bez jeho vytvoření alternativní reality a vedení herců by to muselo být o ničem. Skutečný malý Velký film. Mistrovsky odkoukaná "běžnost a pomíjivost" a zkrátka "lidská" filmařina, která nám po emocionální horské dráze přivezla nefilm, spíš okno do lidského života, které může někdo sestřelit jako další indie o titěrnosti, malosti i velikosti lidských životů, ale zvolený styl, ambice, upřímnost a chuť se tomuto nápadu naprosto podřídit jasně vítězí. + To, jak Linklater dokáže prodávat i ty nejniternější emoce a vztahovou drobnokresbu, považuji za mnohem významnější, náročnější a nenapodobitelnější režisérskou práci než co třeba předvádí robot Nolan.

Hodně ošoupaný. Postavy jsou funny, gagy a komedie funguje, jenže to je všechno, co si zaslouží vyloženě pochvalu. K vidění je velká spousta věcí, ale Gunn je spíš hračička a snílek než vypravěč a je to hodně znát. Mám dojem, že kdyby to bylo kreslené, tak je to paráda. Takhle mrzí promrhaný potenciál, kdy člověk prozívá bitvy epičtější než kdekoliv jinde, osudové promluvy a všudypřítomný patos. Ještě že to Rocket vždycky správně setřel. Atrakcemi překypující, ale člověka to nevtáhne a nezajímá. Akce nudná. Písničky fajn, ale prvoplánové. Celý film táhne jenom humor a jakž takž lehká a pohodová atmosféra. Jednohubka. A co se týče nějaké ambice zanarchizovat postupy, na které jsme si u Marvelu a velkofilmu zvykly, tak to se tu navzdory potenciálu opět nekoná. Inspiracemi to překypuje. Občas jsem se přistihl, že moc nevnímám, co si tam říkají, ale že bych se zase rád po té Omeze z Mass Effectu prošel...

Těm čtyřem hvězdám se divím, protože tenkrát jsem byl hodně zklamaný. Celková přebujelost a přetlakovanost atrakcema mě opravdu po relativně komorní jedničce nesedla. Dneska ale vidím bezproblémový, lehký blockbuster, kde je všechno správně dobrodužně střelené a ano... i zábavné.

Silný čtyři. Jestli někomu vadí podobnost s jedničkou, tak je to jen jeho problém. Tohle není intelektuální dílo a ty gagy na tu samou zápletku nabalený jsou prostě boží.

No páni. Není to stoprocentní pecka, JENOMŽE... je to neuvěřitelně oldschool natočený blockbuster. V dnešní době se to ani za blockbuster nedá nazvat, protože důraz kladený na pomalé a klidné tempo, atmosféru a napětí vydrápané pořádně "zhloubky" se v tak silné a nekompromisní podobě dneska nevidí už VŮBEC. Důkazem třeba může být i antivelkofilmová vynikající hudba Giacchina, která by sedla spíš do nějakého komorního emotivního hororu. Když je třeba, vystačí si s brnkáním, které je přesně tak nervy drásající, jak bychom to u vyhroceného dramatu mohli čekat. Ne ale u 150timilionového velkého letního studiového koníka. Takhle utlumený, nehollywoodský a staromilský biják opravdu nepamatuji. Reeves je ve vykreslování atmosféry a při tvorbě nálady mistr, nežene se nikam a prostě kouzlí. Naprosto trumfuje třeba Lawrencovo I am Legend, kde mi připadaly podobné snahy, ale vedle toho, co občas sálá z plátna s opicemi, se absolutně nechytá. Bohužel... toto zvolené tempo občas zakolísá a člověk má najednou pocit, že by chtěl tady přidat a tam zase ubrat. Vzhledem k tomu pečlivému vykreslování se občas něco stane opravdu moc rychle. Také několik scén (hlavně s lidmi) trpí jistou zbytečností a stojí na místě. Zkrátka ten omamný způsob vyprávění nefunguje permanentně. Ale když jsem si párkrát říkal, že tohle už je přes čáru a měli by to ukončit, přijdou zase momenty, kdy se přistihnu, jak mi bije srdce jako splašené a hlavně... bál jsem se o hrdiny. Vlastně tolik, že si nepamatuji intenzivnější obavy o filmového hrdinu (což, pravda, nemusí být strach o postavy, ale z lacinosti scénáře). Velká režisérská paráda (znova musím zopakovat, že místy je Reeves MISTR vypravěč a některé pasáže jsou zkrátka brilantní, aniž by nějakou brilantnost mohly vůbec obsahovat před tím na papíře) a já jsem nadšený, že to v dnešní uspěchané a úderné době někdo Reevesovi dovolil natočit tak, jak to natočil. Jak je letos Edge of Tomorrow vynikající popcorn, tohle je vynikající atmosféřina, ukazující sílu filmu jako takového. -------------------------- Andy Serkis je v titulcích uveden jako první, hurááááááá, končeně... ------------------ Ta pátá hvězda bohužel chybí právě za ten pocit nastavované kaše, který se dostaví hlavně ve druhé polovině a po nočním útoku (ehm, taky parádním, ale už s těmi superlativy musím skončit). Samotné finále je sice jasný ústupek dozajista studiem vychtěné bombastičnosti, ale funguje bez klopýtnutí a je opravdovým vyvrcholením. Uf a to je snad všechno. -------------------- Není. Ještě mě napadlo, že by to s jiným režisérem nejspíš opravdu dopadlo jako "současný blockbuster", ať už špatný nebo dobrý nebo klidně vynikající. Ale to, že si na tu klíďo prďo 90timinutovou látku Reeves vybral 130 minut, aby nám mohl připomenout, jak se síla z "velkých" filmů dolovala kdysi, to prostě nedokážu neocenit. Protože neocenit něco, z čeho jsem nadšený, jde dost blbě. Chci trojku.

Mohlo z toho vzejít něco víc, což ví asi jen José a studioví hlavouni, ale... na to, že to má poměrně rozbité vyprávění, tak je to pořád dobrý film, který si rozhodně zaslouží své místo na světě. A to je vlastně super známka. Škoda těch studiových zásahů. A Gary Oldman je bez vousů vždycky lepší herec.

Oslava filmového média

Parádní podivnost a největší depka poslední doby. Po včerejší Mlze další "papírové béčko" jako sociální kritika/drama/thriller/všechno je v prdeli. Herecky natlakované, režijně a scénáristicky vychcané. Postavám se to věnuje tak zvláštním způsobem, že jsem to hooooodně dlouho neviděl. Bong na ně tlačí a pak na něj kašle zároveň. Jeden z nejpůsobivějších postapo filmů vůbec. Samotný fakt, že divák během filmu přestane řešit uhozenou premisu, ale naopak jí ocení jako brutální metaforu, mluví za vše.