Warhorr

Zatím nejslabší díl celé série. Nemůžu tomu prostě přijít na chuť. Žádné explicitní záběry, pouze jedna rozmazaná fotka z místa činu, jinak vůbec nic, stejně tak i soudní líčení, je to těžká bída. Slova samotného vraha jsou jen malou satisfakcí a asi i nejzajímavějším aspektem. Jako by docházely nápady anebo někdo na sílu udělal dokument týkající se queer komunity. Hotel Cecil tak stále zůstává jediným obstojným dílem.

Tady se někdo snažil napodobit Davida Lynche a pro jistotu si pustil jako inspiraci Blue Velvet. Tohle Bebjak náležitě dojebal. Kdo očekavá knihu, bude zklamán jako já. To, co se v ní odehrává tu sice je, ale jen střípek na kamerových záznamech, které zkoumá forenzní psycholog. Celý přiběh je jiný a vsazen do jakéhosi ozdravného geronto centra a točí se kolem manželského páru, který řeší své neduhy. Takže i silný vztahový drama. Geislerová hraje opét obstojně a snaží se zachránit co se dá. Atmosféra vlastně taky funguje a konec je částečně uspokojujícím mindfuckem. Bohužel je to tak vše a nemám jediný důvod přihodit hvězdu navíc. První velké zklamání roku.

Fan base Cityzens budou mít žně a skákat radostí. Ano, je to převážně dělané i pro ně, ale i já, jako fanoušek jiného týmu, jsem si tento dokument náležitě užil. Záběry ze zákulisí, tréninkového centra, spousty rozhovorů a medailonků, dojde tu téměř na každého ( vede samozřejmě Haaland a taky Pep ). Je tady toho vážně tuna. Když člověk vidí, jakým způsobem hecuje, ale taky i zjebe, Guardiola tým o poločase a jak s nimi celkově jedná, vůbec se nedivím, že to dotáhli tak daleko a jsou tam kde jsou. Největší škoda je asi ta, že highlighty ze zápasů jsou jen malými střípky, trvající někdy jen několik málo vteřin a celkově ty záběry jsou mnohdy o ničem. Komu se líbilo například zpracování ohledně Slávie - Totáln! sezona, ať už jste supporter nebo ne, měl by být spokojen i zde.

Podařený a důstojný prequel. Premiéra pro Arkashu vyšla téměř na jedničku a já tam pomalu nasypal skoro plný kotel. V podstatě jsem dostal přesně co jsem chtěl. Retro nádech Itálie 70. let s povedeným vizuálem, solidní atmosférou v prostředí sirotčince a nejsme ochuzeni ani o gore, který tuto sérii  v tomto ohledu posunul o level výše. Creepy halucinace, znepokojivé ksichty sester, odporný porod, upálení. Minutová show v podání Free kdy se v ní probudí démon je na výbornou. Příběh trochu trpí tím, že pokud znáte sérii, víte čím to končí. Finále bych si dokázal představit více vyhrocenější, ale žádná tragédie to zase není. Sice jsem z kina posranej strachy nevylezl, ale i přes delší stopáž jsem se nenudil a s radostí jsem se do této série znovu ponořil.

No já teda nevím, ale že bych byl z toho nějak odvařenej po tom hypu co se dalo slyšet, to rozhodně ne. Ok, beru že je to hlavně o Rickovi a Michonne, v pořádku. Je z toho v půlce už v love story, beru i tohle. Za mě to však brutálně nenaplnilo potenciál. Armáda a nový svět/komunita vypadala luxusně, mohla z toho být luxusní řežba, válečná vřava, všude hordy vojáků, vrtulníky, bomby, vše se odehrávat ve velkém městě ( tady to hodně evokovalo 28 týdnů poté )... jenže to stejně spadlo do nudné pasáže, kdy se Rick vlastně rozhoduje, jak naloží se svým životem, jestli se vrátí či nikoliv, koho zradí a zabije a co všechno obětuje a všechno ostatní je tak nějak až moc bokem a z Ricka se stal jenom ukňouraný kokot, kolem kterého je až příšerně moc politikaření a žvanění. Deltoidi jsou taky o ničem a pořádně nevyužiti. Michonne ta má jasno a její charakter mě nijak nepřekvapil, to však ale není na škodu, protože svou roli hraje perfektně. Její postava mě prostě baví jako vždycky plus byl fajn i její flashback. Já chtěl po těch letech prostě více, daleko více. Jo svět Daryla, to je něco jiného. Tam mě to chytlo od začátku až po konec. Tohle je jenom nevyužitá, zabitá a urychlená nuda s až příliš sladkým koncem. Zklamání.

Úvod byl pro mě značným utrpením. Já mám dialogovky vskutku rád, ale tady to je z drtivé části spíš jen samé filozofování, polemizování a nasmrádlý podobenství, jako bych sledoval Terrence Malicka a jeho pokus o natočení hororu. Avšak světě div se, i přes ty konverzační bahna a těžce pomalý tempo mě film pořád držel ve střehu. Efekt může spočívat i v tom, že se zde mistrně hraje s divákovou psychikou, protože se čeká, kdo jako první odkryje karty a kdo tady vlastně může být ten špatný. Hodně to samozřejmě podporuje bravurní atmosféra v podobě neutuchající bouřky ( zde mi to velmi připomínalo Tornatoreho ''Pouhou formalitu'', ale to je pořád o kus dál ). Posledních 20 min je výbornou odměnou s příjemným mindfuckem.

Opět, možná zajímavý nápad, který je podpořen místní legendou, jenže to dopadlo fatálně žalostně a nevyužitě. Co se má tvářit jako psychologický survival je jen konverzačka dvou osob v autě a stěžejním prvkem jsou možná chvilky, kdy se někdo ocitne mimo auto a snaží se znovu dostat dovnitř. Kdyby se alespoň s tím monstrem naložilo lépe, leč bohužel. Gore taky nestojí za nic, snad jen pohled na zlomenou nohu. Nutno dodat, potenciál tam byl.

No, mohl to být alespoň průměrný slasher, ale kdepak. Skoro hodinu se neděje absolutně nic. Sem tam nějaký podivný zvuk, zaskřípání podlahy a jakože dvakrát pohled na maskovanou osobu. Brutálně předvídatelný vrah až to bolí, bez gore, bez originality, nuda, nuda, nuda. Když si vzpomenu, že jsem na to chtěl jít do kina, pff.

Dosud nejdetailnější popis případů Stodolových. Vaňura a kriminalisté nás po dvaceti letech zavedou na inkriminující místa a přiblíží nám krůček po krůčku hrůzy všech vražd, které mají tito vrazi na svědomí. Spousta záběrů a fotek z rekonstrukcí a z vyšetřování se už dala vidět jinde, ale i přesto je tu několik věcí nových. Stěžejní novinkou tu jsou výpovědi rodinných příslušníků - matka Dany, sestry Jaroslava a možná se dočkáme i samotné Dany, která dosud s žádným novinářem nepromluvila. Hodně prostoru dostane i syn paní Čondlové, státní zástupkyně a spousta důležitých a zainteresovaných policistů a osob, kteří na tom onehdy pracovali. Velmi kvalitní true crime z naší dílny, připomínající kvalitou ty nejlepší z Netflixu. Po loňském Bez lítosti další trefa. Nepolevovat a jen tak dál prosím, takhle si totiž představuji vrcholně zpracovaný dokument o sériových vrazích. I dnes, neustále z toho mrazí. Ještě když slyším tu temnou a depresivní hudbu, která to tu doprovází jako tikot hodin, tak mi bylo chvilkama až úzko. Stejně tak, jako když slyším vychlamaného Stodolu mluvit na kameru.

Letmý, avšak dostačující hodinový pohled do věhlasné 100. bombardovací skupiny. Nejcennější na tom všem jsou samozřejmě přeživší, veteráni ( vč, Croze a Rosieho ), kterých je dost a dostali tu slušný prostor na vyprávění svých zážitků, plus uvidíme spoustu autentických záběrů a fotografií. Za sebe mám pocit, že seriál nijak extrémně ze skutečnosti nevybočoval. Tohle se povedlo a pro fanoušky seriálu či jen samotné zájemce WWII mohu určitě doporučit.