aluna

Jů, tenhle Jesse James se teda má! Vlastní hbitost Spidermana, nepřemožitelnost Supermana, chytrost Indyho, mrštnost a vynalézavost opice, neviditelnost ducha Caspera (v bojích), čistotu nitra Mirka Dušína i sebevražedný sklony Riggse. Štěstí stojí vždycky při něm, s bouchačkou to, ačkoli střílí jen do neživých předmětů, umí jako Billy Kid, zamilovávají se do něj jak ženy, tak i muži (minimálně Timothy Dalton se na něj dívá s planoucí láskou v očích) a ještě ke všemu vypadá jako Colin Farrell. Sen.

Velká škoda. Asi do půlky (či druhý třetiny či jak) jsem si říkala, pročpak to má tak málo (plus malý zjištění - Němčouři jsou k zajatcům fakt fér...), načež jsem nekompromisně prozřela a můžu jen říct, že mít Ježíš kolem sebe aspoň z půlky tak chrabrý řízky, nejspíš by za něj dobrovolně vláčel kříž někdo jinej. Jenže měl smůlu - nebyl to Američan. A tak holt nebylo davů bodrých týpků, co jim jsou slova obětování, zásluha a čest cennější než život. Já jsem taky kdysi na intru přiznala, že ta s tim cigárem jsem byla já a ne kámoška, kterou obviňovali. Takže o tom něco vím.

Šla jsem do toho, aniž bych věděla alespoň nástin děje (dokonce jsem myslela, že je to válečnej film). Takže první polovina filmu s dlouhými záběry zahalenými do mlhy a sycharavosti mě nudila, pak přišel zvrat a s ním nosnej pilíř celýho příběhu. Jenže já jsem se do postav nedokázala vžít, děj kolem mě ubíhal aniž by se mě dotknul a chování sourozenců jsem často nechápala. Syrovost a naturalistický zachycení věci se tomu nedá upřít, ústřední čtveřice, především pak mladý, hráli, co jim síly stačily. Jenže když se pokusím zpětně si něco vybavit, snažím se vidět předposlední vyhrocenou scénu (vrchol celýho filmu je poslední čtvrthodina), ale do ouška mi přitom moje podvědomí našeptává: "nuda...". No a podvědomí, ja je známo, nelze ignorovat. Opravdu nevím, jak bodovat, ale přes všechno, co jsem tady ze sebe "vyhodila", to stojí za shlédnutí, už jen pro fakt, že takových na první pohled normálních rodin, může být okolo nás víc, než myslíme.

Nečekala bych, že Neil Jordan, oživitel mýho milovanýho Interview s upírem, kterej miluju z velký části kvůli atmosféře, zabije film, v němž figuruje můj další oblíbenec, právě její naprostou absencí. A nic na tom nemůže změnit ani fakt, že námět nadpřirozena a růžových brejliček, víra ve věci, na který si často nemůžeme sáhnout nebo je dokázat, ale přesto v ně věříme, by mě přitahoval.

"Pomyslete na strom, jak roste navzdory svým ranám. I když se zlomí větev, nezastaví se, ale roste dál vstříc světlu." Jo, je nutný to brát jako pomalu plynoucí Malickovu poetickou, melancholickou a filosofickou oslavu lásky (svobody a nejen) se spoustou myšlenek, co sedí a záběry, co krásu týhle volný ideologie nezapřou. Pak vás to, minimálně pokud jste ženy (či romantici) a dvakrát tolik, pokud máte navíc rádi tmavý typy (Farrell, Kilcher), dostane.

Já myslím, že existuje fůra překombinovanějších filmů, který řada lidí úplně nepobere, ale jsou v červených barvách a tak níž už nespadnou (protože se všichni bojí jim dát míň, aby nevypydali jako "ti blbci, co to nepochopili"). A podle mě by tenhle v červeným hávu mohl být s nimi. Má totiž zdatný herce i zvraty, u nichž si nejste jisti, jak to bude dál. Jo, zpětně se zdá, že se tohle vyústění nabízelo, ale já se v tu chvíli soustředila na jinou problematiku a zastihlo mě to tím pádem nepřipravenou. A nevím, jak CIA cvičí svoje borce (a byli by sami proti sobě, kdyby to prozradili), nicméně tenhle "look inside" byl poučnej. Stejně tak umění lží, intrik a přetvářky hlavních představitelů. To mě na tom bavilo. Lekce do života.

Kleopatra má v tý šablonovitosti Bozze naprostou pravdu, ale přesto je mi ta šablona sakra sympatická. Já se ale jen divím, jak se mohlo lampasákům povýst, aby se normální (a tím myslím jak obyčejný, tak psychicky nenarušený) kluci chechtali při instruktáži mučení. Věřila bych, že nováčci, když přijde na boj, střílí nejdřív do vzduchu, jelikož nechtějí nikoho zabít...ale jen do okamžiku, než to koupí kámoš vedle. Mám ráda válečný filmy a paradoxně čím míň v nich je skutečný války, tím je mám radši. On už výcvikovej tábor o ní a o psychice postav totiž pěkně vypoví.

Mělký hrob je takovým malým filmem, na kterej náhodou narazíte a on vás velice příjemně překvapí tím, jak vlastně vůbec malej není. Postavy nejsou jen černý nebo bílý, ale mají pekelně přirozený, plný charaktery a nikdy nevíte, co od nich čekat - jejich vývoj, a s tím spojený změny atmosféry, která byla chvílema hustá jak Mrtvý moře, mě na tom bavily nejvíc. Takový chytrý, nevinný děti a taková hegeš. Chytře napsaný (vzala bych šmirgl místo pilky a vlastně už hned na začátku bych...se připravila o zápletku - aha, tak proto), ale hodně! šikovně zrežírovaný a všemi mladými výborně zahraný.

A je tu soutěž - poznej film! Indicie-Vyflusanej Heřmánek s vyplazeným jazykem, funí, chůzí připomíná spíš brouka z MIB, co je v lidský kůži poprvý a učí se kroky, celej otrhanej, nohy samej puchejř, je unavenej, nasranej a přesto odhodlanej. Co to je? U týhle scény vždycky brečím smíchy, jak je krásně škodolibě cynická...

Nemám ráda muzikály, nemám ráda love story, nemám ráda kýč a oblečení s flitry. Ale mám ráda McGregora, mám ráda Nicolku, mám ráda nápaditost a originalitu, která se Moulin Rouge nedá upřít ani v barvičkách se topícím, třpytivým vizuálu, ani při zakomponování známých obehraných pasáží klasických pecek do muzikálový hudby. Rozpoznáte melodie a části textů Children of the revolution, Show must go on, Smells like teen spirit, Like a virgin...Zábavný a smutný, správně střelený, a ačkoliv příběhem nijak nevybočující (snad až na samotnej závěr), silně neotřelý a nový. Atmosférický a mně hodně sympatický.