Anianna

Vysoko hodnotím autenticitu snímku i herecké výkony. Affleck mohl hrát jen očima, abych už dopředu tušila tu zoufalou prázdnotu. Emočně dobře dávkované, psychologicky výborně postavené, hudebně skvěle doprovázené (zvláště pasáže z Handelova Mesiáše). Silný příběh, jednoduše lidský, zasazený do studeného městečka u moře. Děj plyne pomalu, den za dnem, přesto se divák neodvažuje od filmu odejít, i když s každým dalším záběrem se jen utvrzuje, že osud umí bejt krutej.

Film začíná dost poutavě, má působivou atmosféru a drží při sobě tak do momentu, kdy hlavní hrdina ztratí v pubertě hlas. Pak už se divák prodírá ne vždy zajímavými životními etapami, ztrácí se souvislosti i emoční náboj. Hudebně ale film graduje od okamžiku, kdy už je jasné zpěvákovo operní směřování. Závěrečná Con te partiro byla nádhernou tečkou.

Tak vtipná pohádka, že ani nevypadá na americkou produkci. Scéna s oddávajícím knězem je jako vystřižená z francouzských komedií let sedmdesátých. A nejen ta. Akce, přiměřené tempo, triky, animace... pořád je na co koukat. Skvostné kostýmy ne nepodobné těm Donatiovým ze shakespearovštin Zeffirelliho. Skvostná herecká plejáda, zvláště Patinkina jsem ráda viděla. Výborná hudba a dabing (Novotný, Dalimil Kolombo Klapka, Táborský, Lábus, Stašová...´)českého hereckého nebe se dotýká. A, bratře Milane, Crystal je ten čaroděj Táborský.

Partyzáni hladověj v jugoslávskejch horách... Co věta, to perla. Humor DD nemá hranice.  Plesl, Třešňáková, Holcová, atd. atd. Jak oni to dělají, že se při těch vyřčených blábolech vůbec nesmějou? Já se bavím maximálně!

Paráda!!! Tak výjimečně dobrý dokument, že hledám slova, která by to byla schopna vystihnout. To se musí vidět!

Opět jeden z těch vizuálně nadupaných snímků. Oceňuji především kostýmy, účesy, masky. Jak jinak, když se motáme ve světě módy.  Ale on celý ten vizuál je ke koukání. Geniální hra se světlem a barvou! Ta měkká tonalita teplých barev! Nebo třeba ty skoro černobílé pohledy na město s pár červenými akcenty! Vždy si u takto vizuálně vytuněných filmů uvědomím, jak pozitivní moc to výtvarno má. A že obě Emmy hrají jak o život? Že je film doprovázen skvostnou hudbou? Ale jo. Jenže ten obraz mě zase dostal. 90%

Nerozumím tak nízkému  hodnocení. Poetická, přímo Jakubiskovská obraznost, staví pohádku nad průměr současné české nebo koprodukční  tvorby. Výběr lokalit (Beckov, klášter Rosa coeli, kopce, louky, malebná vesnice), kostýmy, interiéry, vizuální efekty, kamera, snímání z dronů, práce se světlem - to vše je prostě bezchybné. Do toho výdobytky vědy, třeba ta vzducholoď nad středověkou vesnicí. Prostě paráda. Podmanivá hudba od folklórních inspirací (píseň Húsky si zaslouží ocenění) až po zdařilé filmové orchestrálky. Pohádka je dějově srozumitelná, nenudí. Kromě mládence Jury a pana učitele, jsou pravda ostatní postavy ploché bez ambicí se rozvinout. To mi ovšem nezabrání nevidět a neužít si poetiku snímku. 75%

Dokument o nejznámější pařížské katedrále názorně ukazuje průběh stavby, vysvětluje, čím se katedrála liší od již ve 12. století stojících církevních staveb. Dokument využívá plošné i prostorové animace, pohledy z výšky. Ukotvuje prostorové principy architektury v dobových zvyklostech, v požadavcích na statiku, bezpečnost, estetiku, monumentálnost. Na animacích vidíme proces stavby od základů až po věžičku v bodě křížení krovů. Kromě popisnosti vnímáte i záměr filmařů zprostředkovat výrazný duchovní rozměr, který katedrálu posouvá do výsostných výšin a zároveň do srdcí Francouzů, jak se ukázalo při požáru v roce 2019. Výborný film.

Film vidím podruhé a nedá mi to, abych v souvislosti se současnou produkcí jiných pohádek, nevyzdvihla právě tuto. Pohádka má být především vizuálně zdařilá. Tahle je geniální! Každý záběr je nabitý do detailů promyšleným obrazovým sdělením. Kamera, nasvícení, vizuální efekty, barevnost, práce s pohybem, kostýmy, architektura, nevím, co všechno... On ani ten vražedný šíp není obyčejný! Podíl talentovaných výtvarníků prostě neutajíte. Obraznost tak dominuje, že samotný příběh zůstává na druhé koleji, stejně tak hudba, Cassel i Seydoux, ale to mi nevadí, protože mě prostě ten obraz maximálně uchvátil.

Ano, je to kultovní film. Přes všechna klišé, kýčovitost a předvídatelnost. Mně se film vybaví vždy, když slyším v rádiu hity It Must Have Been Love od Roxette nebo Pretty Woman Roye Orbisona. I po těch desítkách let mají svou emoční sílu. A film se za tu dobu stal nedílnou součástí šuplíku s nálepkou Romantika.