sirrgulo

Po dvou docela zbytečných dílech přichází konečně pokračování prvního a musím říct, že ze všech se mi čtvrtý líbil nejvíc. Jediným problém filmu je možná až moc často se stejně dívající Vin, i když vezme-li se v potaz důvod jeho pohledu tak se není čemu divit. Jediné co mě na filmu zklamalo je samotný konec, který bych si dokázal odmyslet bez Briana zachránce.

Až se mi do ruky dostane rozšířená verze s velkou pravděpodobností přihodím minimálně jednu hvězdičku. Předlohu neznám, chtěl jsem si jí sice koupit, ale cena mě rychle odradila. A tak jsem snímek mohl hodnotit jen okem filmového fandy. Rozhodně jsem se dočkal filmu, který mezi komiksy nemá obdoby. Celou dobu jsem se bavil a ani mi moc nepřišel zamotaný, jak se říká o předloze. Možná právě proto jsem se snažil vnímat co nejvíce detailů.

Chcete-li válečný film spoustou akce, nechte si zajít chuť. O tom odpor není. Moc válečných hrůz druhé světové války se zde nedočkáme, za což sem byl rád. Filmy všemožné kvality jsou jich plné. Tvůrci spíš vsadili na mezi lidské vztahy ukrytých lidí v lese. A tak se jim povedlo natočit skvělé válečné drama o neuvěřitelném příběhu z druhé světové války. Závěrečná cesta přes močál, ve chvíli kdy si hlavní hrdina myslí, že je vše ztraceno, dokáže zapůsobit. Občas však film možná trošku uspává. Ne moc ale přeci a tak nemůžu dát plný počet.

Nejlepší sportovní film? Pro mě určitě. Skvělý Samuel L. Jackson, výborně zvolená hudba a i herci hrající problémové výrostky, byli vybráni dobře. Děj se pak dá očekávat, mladíci pod vedením nového trenéra se během jedinné sezony vyškrábou ze dna. Avšak jen na hřišti. Na školu stále kašlou a tak se trenér uchýlí k nečekanému kroku. Nakonec si mladíci uvědomí, že vzdělání je stejně důležité možná ještě důležitější než basketbal. Člověk pak nesmí zapomínat na to, že snem každého mladého sportovce je dostat se navrchol, ale opravdu úspěšných je jen pár z nás.

Filmů o basketbalu pro mě nebude nikdy dost, Glory Road pak považuji za jeden z nejlepších. Přítomnost rasismu je patrná, ale naštěstí na ní film není založen. Výkon Joshe Lucase je možná trochu slabší, ale to nemění nic na tom, že se film opravdu povedl, obzvlášť, když si člověk uvědomí, že takhle nějak to opravdu bylo.

Vynikající drama ukazující stinou stránku sportu a zároveň, že wrestleři, kteří vystupují jen na menších akcích se vzájemně docela dost ničí. Ne jako v WWE, kde jde převážně o show, kterou v Americe sledují i malé děti. Film boduje zejména díky skvělému výkonu Mickeyho Rourka a Marisy Tomei. Konec je vynikající.

Před tím než jsem film viděl jsem jen věděl, že žil nějaký Johnny Cash, byl úspěšným zpěvákem a ve svém žánru je legendou. Jeho písničky jsem však moc neznal. Hodně mě však film lákal díky ústřední dvojici. Phoenixe mám rád od dob co jsem ho viděl v Gladiátorovi a Reese Whiterspoon? Chtěl sem vědět za co krásná Opravdová blondýnka dostala Oscara. Určitě to bylo zasloužené. Jako June Carter jsem si jí zamiloval. A k filmu? Bavil sem se od začátku do konce, užíval si do té doby mě né moc známé písničky a dokonalé herectví obou hlavních protagonistů a stále jsem čekal kdy konečně June řekne Johnnymu své ano. Ani ve snu mě pak nenapdlo, že až tak pozdě :)

Rozhodně bych nečekal, že se Temný rytíř až takhle hodně povede. Naprosto mě uchvátil a to nejen díky Heathu Ledgerovi. Christian Bale má jako Batman opravdu děsivý chraplák. V celém filmu snad není hluchého místa a už v půlce jsem si říkal, že ve filmu bylo tolik, že už se musí blížit konec. To vše byl však teprve začátek. Galakoncert Jokera teprve začínal. Konec je vynikající. Soundtrack patří rozhodně mezi mé nejoblíbenější.

Od první zmínky a prvního obrázku, který jsem z tohoto filmu spatřil sem byl zvědav na hororovou pohádku pro dospělé z prostředí občanské války ve Španělsku. Konečně film přišel do kin, ale bohužel sem neměl to štěstí vidět ho na velkém plátně. Bůh žehnej internetu :) Úžasný filmový zážitek, kterého jsem se dočkal dokáži jen těžko popsat. Ve dvouch dnech sem film shlédl třikrát a s velkým očekáváním sem se těšil na jeho vydání na dvd. To se však ani po roce a půl nekonalo, kvůli distributorům. Nakonec sem se však přeci jen dočkal díky Vapetu. A tak, nejen díky trnité cestě, která mi bránila ve shlédnutí, má tento film své místo mezi mými nejoblíbenějšími. Velký podíl na tom mají smutné oči Ivany Baquero a až neuvěřitelná představivost Guillerma del Toro, kterou nám však servíruje jen v malých, ale o to úžasnějších porcích. No a ten hlavní hudební motiv. Jednoduše jedinečný.