MrHlad

V lepších chvílích to je jako ty lepší jihoamerické telenovely. V těch horších chvílích je to trapné prázdno. V každém případě je to dost hnusné.

Malá mořská víla Ariel neposlouchá tátu a zajímá se o život na souši víc, než by měla. Takže když pak jednou zahlédne sympatického prince, hned se do něj zamiluje. Ale aby s ním mohla být, bude jí to něco stát. Možná víc, než by sama chtěla zaplatit. Rob Marshall natočil neurážející remake animované disneyovky, který má bůhvíproč dvě a čtvrt hodiny, naprosto ničím nepřekvapí, většinu času solidně vypadá a do hlavní role sehnal režisér fajn herečku. Na druhou stranu snaha nabídnout cokoliv nad rámec velké rodinné podívané tu neexistuje. S dětmi to klidně absolvujte, bolet to nebude. Ale proč byste na to měli chodit bez nich, to fakt nevím.

Stejně blbé jako minule, ale o dost zábavnější. Dom a jeho rodina tentokrát čelí nepříteli, který se na střet s nimi chystal deset let a hodlá si to užít. A užívá si to i většina herců, kteří se nebojí tlačit desáté Rychle a zběsile do komedie, ale zároveň i posouvat ty nejpovrchnější postavy k alespoň nějakému vývoji. Všichni se tu snaží a všichni se tu baví. Až na Diesela, který si očividně pořád myslí, že točí něco jako Hamleta s auty. Pitomé, ale zábavné.

Novinka Roberta Rodrigueze je zajímavá podívaná. Nic tak pitomého jsem už dlouho neviděl, ale ten film vykrádá cizí nápady a míchá z nich bordel tak bezelstně, že mě vlastně bavilo na to koukat.

První půlka trojky Strážců Galaxie vypadá jak kompilace vtipů, které vystřihli z průměrného sitcomu. Druhá je co se hloubky týče stejně nezajímavá, ale alespoň se to v ní efektně řeže. Osudovost nefunguje a k ničemu pořádnému nevede. Ale překvapivě jsem se nakonec celkem bavil.

Sam Raimi zaprodukoval a Lee Cronin natočil Smrtelné zlo: Probuzení tak, aby udělal fandům originálu co největší radost. Audiovizuálně agresivní krvák se skvělým zvukem a hodně nápaditě pojatým násilím je divoká jízda, která i díky krátké stopáži zatraceně rychle uteče. Navíc má fajn hrdiny a i to prostředí vybydleného domu funguje dost dobře na to, aby nevadilo, že nepřináší moc nového. Jen si nejsem jistý, jestli podobně ze řetězu urvaný horor může zaujmout diváky.

Renfield sloužil Drákulovi dlouhá léta a nechal se jím terorizovat. Teď má ale šanci vzít roha a být konečně šťastný, jenže ve světě zkorumpovaných poldů, gangsterů a naštvaných upírů to nebude mít snadné. Stejně jako vy, pokud vyrazíte do kina. Renfielde je přeplácaná nuda, která neví, čím chce být, a tak zkouší být hororem (neděsí), komedií (nebaví), akční podívanou (blbě sestříhanou) i psychologickým dramatem (nepříliš funkčním). No a Nicolas Cage tu jede na půl plynu, takže to není ani zábavně divné. Odfláknutý film, který stojí za to vidět snad jen proto, abyste mohli sledovat, jak se to celé tvůrcům sype pod rukama.

Povedená adaptace Dumasovy klasiky lehce obměňuje slavný příběh a sází na skvělé akční scény, nádhernou výpravu a charismatické herecké obsazení. Zcela vynechává humor a hraje na vážnou notu. A funguje to většinou velmi dobře. Režisér Bourboulon bohužel úplně nezvládá prodat komornější scény a dialogy a ke konci to vypadá, jako kdyby si ukousl příliš velké sousto a finále, jakkoliv působivé, je tu trošku navíc. Ale i přes tyhle problémy je to vysoce nadprůměrné dobrodružství rozkročené mezi starosvětskostí a moderní filmařinou.

Krátce před začátkem projekce jsem kolegům říkal, že Air bude muset být sakra dobrý film, protože příběh o tom, jak vznikly sportovní boty, které se dobře prodávaly, mě ani v nejmenším nepřipadá zajímavý. Ale naštěstí se s přibývající stopáží ukázalo, že vlastně možná ani režírujícímu Affleckovi. Jistě, Air je pořád o tom, jak Sonny Vaccaro zkoušel ukecat rodinu Michaela Jordana, aby podepsal smlouvu s neúspěšnou divizí Nike, nakonec je to však celé o něčem úplně jiném. O lidech, kteří vědí, že jsou průměrní a že jejich jméno pár let po jejich smrti skončí v zapomnění. A že doufají, že budou moci alespoň na chvíli stát po boku legend. Affleck se vyhýbá patosu, ve správných momentech dovede drama odlehčit vtipem a ví, že se může spolehnout na herce. Daří se mu skvěle navodit atmosféru osmdesátých let (už úvodní titulky jsou super), udržovat civilnost a vyprávět na první pohled obyčejný příběh o malých lidech, kteří vycítili šanci udělat něco výjimečného a být u něčeho velkého. Dobrý film

Minule se vraždilo na jachtě, teď se hledají únosci v Paříži. A je to víceméně stejná nuda, ve které na sebe Sandler a Aniston většinu času roztomile křičí a okolo nich stojí schopní herci, kteří nemají co hrát. I přes devadesátiminutovou stopáž se Vražda v Paříži většinu času dost táhne, protože i přes hvězdné obsazení a pár nečekaně slušných akčních scén jde o rutinu, na kterou do druhého dne zapomenete. I když nejde o odpad, těžko se hledá důvod, proč někomu doporučit, aby u toho strávil devadesát minut života.