Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (934)

plakát

Špionky (2001) (seriál) 

V prváku na střední jsem na to ještě koukala a celkem mě to bavilo, ale postupem času už můj zájem upadal. Nicméně musím uznat, že to byla pohodová jízda. Jediné, co mi vadilo bylo napodobování manga animace.

plakát

Powerpuff Girls (1998) (seriál) 

A já ten seriál na Cartoon Network měla ráda. Dnes frčí na Jetixu Špionky (Totally Spies) a my měli v dobách dětství Powerpuff Girls. Kdo by nechtěl být super holka se superschopnostmi a bojovat proti zločinu? Někdy to bylo ale fakt kruté a krev a zuby lítaly všude kolem, ale je to můj seriál dětství, na který nedám nedopustit. Mojo Jojo rulezzz!

plakát

Dexterova laboratoř (1996) (seriál) 

Ráda vzpomínám na doby Cartoonu Networku a kdy jsem byla malá holka a prd jim rozuměla a přesto jsem se u toho seriálu smála, protože mi bylo jedno, co tam říkají, ale co se tam děje. Ovšem taky díky Dextrově laboratoři jsem se pak zdárně učila anglicky a časem jim už začala rozumět. Škoda, že dnes už není ryze anglický program s dětskými seriály, hned by to po jazykové stránce vypadalo v České republice jinak.

plakát

Wall Street: Peníze nikdy nespí (2010) 

"Jedničku" Wall Street neznám, ovšem ani dvojka mě nenavnadila natolik, abych si ji pustila a doplnila tak svoje filmové vzdělání. Ono totiž celých 133 minut jsem zírala na něco, čemu jsem totálně nerozuměla a poslouchala dialogy, které používaly slova, jejichž význam si ani nedokážu představit. Burza, akcie a vůbec všechny termíny ekonomiky jdou naprosto mimo mě (řeknete mi hruška a já si představím hrušku, řekněte mi akcie a vidím bílo). Dokonce ani postavám nebyl věnován patřičný čas, abych si je jakkoliv zalíbila či zprotivila. Shia LaBeouf mohl být dokonalý hajzl bažící jen po penězích, kdyby šel ve stopách svého tchána, ale zůstal při zemi a to u mě film nejvíce zhazuje, protože si nehrál s tou nejzákladnější podstatou člověka - být svině, abych něco dokázal, i když jsem býval hodný. Oproti tomu postava Michaela Douglase si u mě nezískala ani potřebné antipatie, protože se nezachoval jako hajzl, ty peníze byly v podstatě jeho. Nemastný neslaný snímek, který laiky v burzách a akciích nezaujme.

plakát

Sociální síť (2010) 

Uf... Musím uznat, že jsem se na film celkem těšila, ale neočekávala jsem od něj nic velkého a nakonec mi nabídl moje očekávání. Nejsem žádný nerd a IT jde totálně mimo mě, takže polovinu filmu jsem totálně neměla páru, o čem se tam mluví (a myslím, že v tomhle nejsem sama, komu nějaké algoritmy nic neříkají). Jako totálnímu laikovi mi chyběli narážky na samotný Facebook, což je v celém filmu jediná věc, kterou znám a která by mě vtáhla do děje, ovšem narážky na Facebook jsou ve filmu asi jen dvě, zbytek je jen dlouhatánská vata o sporu mezi přáteli. Tenhle film mě tedy opravdu nedostal a opět nejdu s davem.

plakát

Memento (2000) 

Tomuto filmu jsem se dlouho vyhýbala a odhodlala jsem se na něj podívat až 10 let po jeho vzniku. Za tu dobu se Christopher Nolan vyšvihnul v jednoho z nejoriginálnějších režisérů, jehož filmy potažmo scénáře nedokáže nikdo trumfnout na propletenosti a následném zapadnutí událostí do sebe. Možná to je problém, proč mě Memento nedostalo tak, jako dostalo diváky před 10 lety. Za tu dobu jsem viděla propracovanější The Prestige nebo Inception a Memento se se svým "chabým" příběhem může jít zahrabat. Prý je ten příběh moc zapletený a napoprvé to člověk nepochopí. No já to pochopila hned napoprvé a rozuzlení mě spíše zklamalo než aby mě přirazilo do sedačky.(Tak trochu snaha trumfnout v té době Šestý smysl). Ono stačí jen pořádně vnímat, dokázat si dát poházený děj dohromady v tom sledu, jak by měl jít po sobě a dívat se na to očima člověka, který každých pár minut zapomene, co se právě stalo - a co je těžké na tom pochopit, co se tam vlastně celou dobu dělo? Pro mě je tohle jeden z nejslabších filmů Nolana, ovšem k "filmovému vzdělání" je nutné se podívat na tento "kultovní" film, který ovšem kdyby neměl poházený děj, ale přímočarý, tak by asi tak cool nebyl.

plakát

Habermannův mlýn (2010) 

Žádný zázrak se nekoná. Češi opět dokazují, že točí jen válečné či poválečné filmy a doba je pro ně důležitější než příběh. K postavě Habermanna jsem nenašla žádné sympatie, natož k jeho ženě či bratrovi. Role Karla Rodena alespoň nějaké emoce dokáže přitáhnout, ale to je tak vše. Film je seskládán z několika událostí v rozmezí několika let před a během války a abych pravdu řekla, tak nevím, o čem přesně ten film je nebo co měl režisér v plánu divákům nabídnout. Pro mě to je jen nudný příběh o mlynáři a jeho židovské ženě, o pár udavačích a osinách v zadnici a o jiných hyenách té doby. Nějakou zápletku, gradaci či rozuzlení film naprosto postrádá.(!!!)

plakát

District 9 (2009) 

Tak tohle je přesně film, na který se můžu dívat zas a znova a neomrzí mě. Alegorie na rasismus a xenofobii, které jsou všude kolem nás, jen zabalené do mimozemského hávu. Začátek se pozvolna rozjíždí a konec je plný akce, což vůbec nevadí a nijak nekazí požitek z dokumentárního filmu. Sharlto Copley je skutečný pan Herec a emoce, které do filmu dal jsou na Oscara (ovšem jen na mého osobního).

plakát

Jezero smrti (2008) 

Každý, koho jsem se kdy zeptala na návrh nějakého hororu mi většinou doporučil Eden Lake. Tak jsem si říkala, že to asi bude dobrý horor, ale nikdy jsem se na něj nepodívala. Až do dneška a byla jsem hodně zklamaná. Nevím, jestli je na vině český dabing, který vždy z protagonistů udělá ječící dřeva nebo byl problém v tom, že jsem už od začátku šla do filmu s tím, že jsem věděla, v čem vězí háček. (tohle není spoiler, když to je napsané i v popisku filmu, že všechny ty na začátku divný věci dělá jen banda kluků). Díky tomu mě film nijak neděsil ani nedržel v napětí. Postavy jsem si nijak neoblíbila (asi díky dabingu) a když se na začátku postavy bojí každého šustnutí, říkala jsem si, proč tak vyvádějí, když to je tak jednoduché a prosté. Když už horor, tak s nadpřirozenými silami, duchy atd, tohle vážně není horor pro mě, není tam nic, co by mě vystrašilo a děsilo - jen hloupé postavy, které křičí a padají, dělají hluk, když mají být zticha a chovají se nelogicky.

plakát

Akta X: Chci uvěřit (2008) 

Zakomponovat do Aktů X náboženství byl asi největší kámen úrazu. Slyšet agentku Scullyovou, jak neustále mluví o Bohu, byl opravdu šok a i když si seriál nepamatuji do detailů, neřekla bych, že někdy byla Scullyová tak pobožná, jako je v tomto filmu. Pak dějová linie o šíleném vědci, který si přišívá hlavu na těla jiných lidí. Možná, kdybych byla malá holka, jako když seriál běžel v televizi, tak bych se bála. Jenže jsem už dospělá a logické myšlení je už na vyšší úrovni než když mi bylo 7. Nebylo to ani děsivé, ani napínavé, spíše hloupé a snažící se vytěžit strach z naprosto absurdních situací, což v seriálu fungovalo, ale nebude to fungovat 104 minut v kuse.