The Feast

Ženská nastupuje jako služka do domu kde chystá hostinu pro rodinu co zve sousedy, aby jí prodaly pozemky. Všichni jsou zde divný nic zde nedává smysl (ženská je od krve vedle ní leží borec bez nohy a oni tam v pohodě souloží jako by se nic nedělo, ta co to organizuje pořád říká jak tam musí být celá rodina přičemž jednoho syna pošlou do háje po 5 minutách druhý si odejde ven zapíchat s služebnou a postupně jí ti lidé mizí, ale jí to nevadí ženská vidí svého syna bez nohy a místo, aby s tím něco dělala tak se namaluje?)  a rozjede se to až zhruba 20 minut před koncem. Za ten konec 1 hvězdu více si to nezaslouží ztráta času a pokud se na to vyloženě chcete podívat pusťte si to rovnou od zhruba 70 minuty. 20 procent (03.12.2021)

Welšský nezávislý, takmer až artový psycho horor o perzonifikovanej matke prírode, ktorá sa príde pomstiť jednej zvrátenej bohatej famílii. Nedoslovné, iba v náznakoch, poväčšinou v jednom dome a jeho okolí, plynúce vo veľmi pomalej atmosfére. Podobné indie podivnosti môžem, akurát pri The Feast by som uvítal ak by sa režisér viac otrhol z reťaze. Miestami totiž pripomenie lacnejšiu verziu Antichrista od Triera, ale končí niekde na pol cesty. Nikdy neskĺzne k úplnej artovej podivnosti pre náročnejšieho diváka, ale ani k vyslovenému hororu, ktorý by mohol potešiť bežných divákoch. Vo výsledku tak iba jednohubka, ktorej ponúkané metafory si v hlave nebudete nijako vykladať, aj keď sa ten film tak väčšinu času tvári. Samozrejme v prípade, že viete do čoho idete. Pokiaľ nie (fanúšikovia klasických hororov "amerického strihu"), tak vás to nudou zabije niekde v polovici. CELKOVO: 5/10 (29.11.2021)

Já tyhle podivnosti zrovna moc nemusím, ale tohle se mi docela líbilo. Předně si nepamatuji, že bych kdy vůbec viděl film, kde je velština primárním jazykem. Fajnbyla i výprava, dá-li se tomu tak říkat. Na to, že se film odehrává vlastně jen v interiéru, se s tím tvůrci popasovali náramně. A konečně mě bavili i herci, kteří ztvárnili postavy trpící větší či menší formou nějaké odchylky či úchylky. Samotný koncept odkazující na lokální mytologický prvek byl z mého pohledu také naprosto v pořádku, včetně lehce krvelačného konce. Na druhou stranu bych uvítal trochu víc doslovnosti, morbidnosti a z mého pohledu se tu našla řada zbytečných scén, kdy jednotliví aktéři prostě jen blbě čumí. Ale to k artovkám asi neodmyslitelně patří. 60% (03.12.2021)

Tak takovýhle menšinový pseudoartový psychárny já můžu! Úžasná záležitost - pomalé až meditativní tempo s klidnou pečlivou kamerou, výrazní a zajímaví herci (z toho dvě pěkné herečky), krásná výprava (interiér domu), moje oblíbená Vivaldiho árie (Cum Dederit), podivnosti, tajemnosti, nechutnosti, zlověstnosti, vztahové dramatičnosti, pohanské metafyzičnosti, ke konci něco málo krvavosti a v neposlední řadě libozvučná velština jako třešnička na dortu (můj teprve druhý, maximálně třetí film ve velštině). (27.11.2021)

The Feast je celkem stylová jednohubková poloartovka, která zaujme už jen faktem, že se celý scénář odříkává ve velštině, jež je vskutku velmi zajímavý jazyk, který sdílí s angličtinou pouze pár slovíček. Všechny postavy jsou tu přinejmenším prapodivné, děje se tu hodně zvláštních věcí a divák je docela napnutý při čekání na rozuzlení. Svým hlubším poselstvím a kritikou společnosti mi to v jádru připomnělo nedávné filmy jako In the Earth a Gaia. V tomto případě jde sice spíš jen o takové eko náznaky a scénář se spíš soustředí na bizarnost jednotlivých výjevů než na nějaký jasně vytyčený koncept. Za mě to ale v rámci možností fungovalo a přesto, že je to téma pojato spíše povrchně bez větších okázalostí, ničím mě to neurazilo a byla jsem celou stopáž tak nějak zvědavá, co se z toho vyklube. (09.03.2022)