Necronomicon

Tak Jeffrey Combs už má za sebou role H. P. Lovecrafta a E. A Poea. Stihne ještě Stephena Kinga? Filmy inspirované H. P. Lovecraftem a pod taktovkou Briana Yuzny zpravidla nemohou zklamat. A vyjímkou není ani Necronomicon. 3 povídky, jedna lepší než druhá, obzvláště ta třetí stojí za to. Triky možná nejsou stoprocentní, ale tyhle triky mám mnohem radši, než triky digitální. Možná často vyvolají úsměv, ale zase jsou realističtější a nechutnější, nejsou tak sterilní. (04.07.2009)

Tenhle film se hodně podobá „Kinder vajíčku“. Již samotný obal láká ke svému rozbalení a při prvním ochutnání se doslova rozplývá na jazyku. Přesně tak jsem si připadal v samotném úvodu, kdy jsem spatřil Combse a začal první příběh. Tím se dostáváme k onomu překvapení uvnitř, protože místo jednoho příběhu tu máme rovnou tři a pěkně nevyvážené! Neříkám, že nápad to byl špatný ( příběhy samotné mě rozhodně zaujali), jenže provedení (místy) a herecké výkony nic moc. První z nich měl hodně velké výkyvy co se kvality i triků týče. To druhý díl byl o něco lepší co se výběru herců týká a bavil mě asi nejvíc. Zvláště pak ke konci příběhu zde lze spatřit povedené „rozpouštění“. No a všemi vychvalovaný třetí příběh byl taky tak padesát na padesát. Zbytečně zdlouhavý začátek byl alespoň částečně nahrazen nechutnostmi a slušným závěrem. (13.08.2011)

Kebyže to vidím v 90. rokoch, považoval by som to za ťažké béčko, ale videl som to v r. 2023 a nechcem povedať, že to za desaťročia dozrelo, toto ozaj nie je nejaké nedocenené umenie, ale áno, páčilo sa mi to zrejme viac, ako by sa mi to páčilo v deväťdesiatkach. Pomáha, že je to poviedkový film, čiže ak vás aj jeden príbeh nezaujme, je šanca, že situáciu napraví nasledujúci. Kastingovo máme dočinenia so zaujímavým mišungom, je tam všelikto a hrá všelijaké postavy, napr. Bruce Payne, Vladimir Kulich, Jeffrey Combs alebo David Warner. Tvorcovia do popredia pretláčajú sexualitu, gore a plno nechutných efektov, čím zrejme chceli zaujať vtedajších fanúšikov podobných drastických hororových sérií v čele s Hellraiserom. Na prvý pohľad sa čosi také do sveta HPL nehodí, ale keď sa zamyslíme nad jeho textami, tak ony vlastne SÚ riadne odporné, nechutné, brutálne a šokujúce, lež Lovecraft ich napísal takým spôsobom, že to na prvú dobrú neudieralo do očí. Film si neberie servítky a je to fakt humus, čo niekoho nadchne, iného menej a ďalšieho vôbec. Osobne si myslím, že práve tento druh hororov má za následok, že dodnes sa nájde plno ľudí, ktorí hororový žáner považujú za odpad a úchylné svinstvo pre úchylných jedincov. Ale to je (asi) jedno, mne sa to vcelku páčilo. S prižmúreným chápadlom 3*. (28.11.2023)

Fantazie H.P. Lovecrafta se ve správných rukou může proměnit v dokonalou filmovou hrůzu a za mě patří tenhle povídkový příspěvek k tomu nejlepšímu, co se zatím v bohaté filmografii jeho zpracovaných námětů vylíhlo. Tři povídky, které spojuje nosný příběh se samotným Lovecraftem. První nabídne bez pochyb nejlepší strašidelný příběh s báječně vlhce zatuchlou atmosférou, kde jsem si hned vybavil Carpenterovu Mlhu. Druhý se vydává úplně jinou cestou k ďábelským experimentům a šíleným vědcům a jsou z něj cítit perverzní východní přísliby. Ve své podstatě nezklamal, byť jej považuji za nejslabší článek řetězu. Závěrečný Yuznův výbuch nefalšované a nijak nezjemněné krutosti a beznaděje korunované gore festivalem se mi pak jako pořád víkendovému hororovému fanouškovi líbil asi nejvíc. Plním čtyři a půl pohárku slizu, krve a dalších neidentifikovatelných tělních a jiných tekutin. (29.03.2021)

Ale Necronomicon!¬         H. Lovecraft, mistr hrůzy, objevitel knihy Necronomicon a slizké prastaré rasy bytující v hlubinách země či moře, dovedl psáti tak působivě, že udržuje v napětí čtenáře i v povídkách čítajících desítky stran. A i když námět je v jednotlivých povídkách často opakován, nebrání to novému záchvěvu úzkosti při čtení další povídky, neboť neznámé zůstává děsivým a nepoznaným, byť by vystoupilo v nějaké tvářnosti na povrch zemský. Toto neodhalení je pravým opakem analytické psychologie, takže se dá říci, že čtenář je trvale držen v hrůze z každého šelestu, z každého pohybu kdesi ve tmě, v níž zablýsknutí světla probouzí vášnivé přání: Proboha, ne! Nechce věděti, tuší, že poznal by tajemství příliš strašlivé... Ano, to je Lovecraft.¬                 Svázání tří příběhů, z nichž každý měl na starosti jiný režisér, jaksi do jedné kytice je asi největší slabinou snímku jako celku. Upoutanost je tříštěna příběhem svazujícím, pravý to opak Lovecraftovy mistrné techniky psaní. Použité působky jsou poněkud hrubšího vyznění než Lovecraftovo jemné předivo slohové. A tak celkový dojem je za jedno roztříštěný, za další z jednotlivých povídek se nevynořuje ani tak Lovecraftův duch jako spíše vystrkuje své údy docela jiný svět C. Barkera, případně spisovatelů jemu podobných. (14.02.2011)