Podezření

Nechal jsem se nalákat příznivými kritikami z csfd - a bezpochyb souhlasím s filmem i jeho hodnocením. Proto jen dvě nepodstatné poznámky: Ústřední postava hraje (má hrát?) svoji roli tak, aby se jevila nesympatickou, avšak zároveň tak, aby bylo poznat, že inkriminovaný čin neprovedla. Potom je už snadné dokázat, že zde není žalován její čin, nýbrž její osoba, která svým bytím obžalovává či přinejmenším znejisťuje existenci těch, kteří jsou považováni za pouhé svědky... Vedlejší postavy (a to je pro mě asi největší pozitivum) zastupují právě ty "podezřelé" činy (zřejmě i trestně postižitelné), které se odhalují či vyplouvají na povrch při řešení hlavní kauzy. Tyto činy jsou tu, ale jsou zároveň mimo pozornost, jen naznačeny, protože nikdy nebudou veřejným předmětem a projednávány budou jen v rodiných a společenských kruzích...  Dovedu si představit, že film ocení především zdravotnický personál - a přitom se nad sebou zamyslím, protožr to s ním jde dost z kopce... Zkraje filmu jsem se domníval, že se bude nejspíš jednat o Marii Fikáčkovou (viz též Stanislav Motl), která vraždila kojence v roce 1960), ale dle "obětí" bylo brzo jasné, že se jedná o celkem nedávný případ Věry Marešové - snad jen s tím rozdílem, že by si po milionových odškodněních už sotva (neúspěšně) hledala zaměstnání ve svém oboru. (03.05.2022)

Českou seriálovou produkci (obzvlášť tu kriminální) v podstatě dokonale ignoruji, ale zvědavost mi nakonec nedala, když to všichni tak chválili - abych si nakonec jen potvrdil, že kdybych to neznal, absolutně o nic bych nepřišel - osobně mi to prostě přijde strašně přeceňované, i když samozřejmě racionálně chápu, že jedním ze zdrojů popularity Podezření je jeho kontrast s podobnou produkcí na Nově a Primě, která se tomu samozřejmě rovnat nemůže, ale osobně mi ta laťka stejně pořád přijde nastavená strašně nízko, a všechny tři díly mě dost nudily, mj. kvůli tomu, že případ Marešové byl svého času hojně medializovaný, a pokud to člověk jen trochu sledoval, v seriálu se nedozví skoro nic nového, a jen si to útrpně spěje ke svému předem očekávanému rozuzlení. Nebavilo mě ani obsazení okoukanými hereckými tvářemi a veskrze to v mém případě považuji za ztrátu času, a osobně si trochu myslím, že nejvíc to vychvalují ti samí, kteří měli tenkrát o Marešové předem jasno, podobně jako nemám pocit, že by se něco od těch časů změnilo a že by se česká média a veřejné mínění nějak víc naučily uznávat presumpci neviny, je to pořád stejná bída jako tehdy. Btw. dceřina milostná scéna s přítelem je nejzbytečnější sex ve filmu za hodně dlouho. (17.09.2022)

Temný filtr a místy rozostřená kamera ze všeho hned udělá drama... tohle to ale nepotřebuje. Tohle funguje totiž tak skvěle, že by to i bez těhle dvou prvků bylo jedno z nejmrazivějších seriálových českých dramat, co kdy vzniklo. A především nejuvěřitelnějších! Klára Melíšková hraje jednoduše obyčejného (v dobrém slova smyslu) občana, který se jednoduše chová jinak než společnost, a tak z ní byl téměř vytěsněn (i když se to trochu víc rozvine až na konci, byl bych rád za další sérii - ale nevím o čem by byla). Jen mi bohužel přišla občas málo výrazná, i když hrála fantasticky. Fantasticky, a stejně fantasticky jí sekundují ohromní Ivan Trojan, Miroslav Hanuš či Denisa Barešová (ta byla božská!!!) a mnoho dalších. No... pak to má teda ohromnej příběh, stejně jako většina ostatního řemesla, co na tomto bylo uděláno, a já jsem jednoduše spokojen. Jen to mělo trochu slabší odpich...   7,9/10   ,,...takhle jsem se narodila! To se mám omlouvat za to jaká jsem?!?'' (03.06.2022)

Pro mě neznámí tvůrci, režisér Michal Blaško s kameramanem Adamem Machem točí táhlou reálnou depku opravdu silně. Casting promyšlený, Klára Melíšková fenomenální, její filmová dcera Denisa Barešová (kterou, jak věřím, čekají v budoucnosti nezapomenutelné herecké role) výborná. Miroslav Hanuš má konečně roli s vývojem postavy, dokonce pozitivním. Snad jen střih a především časové posuny chvílemi nejasné nevyrovnané a náhlé. (30.03.2022)

Sestra Hana Kučerová (Klára Melíšková) projevuje nedostatek empatie, bezcitnost a jakýkoliv zájem o druhé. Z psychologického hlediska by ji byla nespíš diagnostikována disociace. Člověk takto jedná v souvislosti s prožitým traumatem, týráním a zneužíváním v dětství. Disociace tedy "oddělení se", ve zjednodušené interpretaci znamená, že osoba se na základě prožitého traumatu od svých pocitů oddělí a to proto aby se chránila před emoční bolestí a tím pádem ale není schopna cítit a vnímat. Jedna z možností jak disociaci léčit, je najít v minulosti spouštěcí trauma disociace a to zpracovat a přijmout, jinak řešeno smířit se s událostí. (10.05.2022)