Občanská válka

Občanská válka je pro Alexe Garlanda návratem k osvědčenému schématu, kdy skupina postav putuje „nelidskou“ krajinou za nejasným cílem, nicméně oproti 28 dní poté, Anihilaci a potažmo i Sunshine se britský filmař nyní zabývá poměrně přízemním a docela realistickým scénářem. Já ho vždy vnímal jako velmi schopného žánrového tvůrce a od jeho nejnovějšího počinu jsem taky dostal, co jsem čekal, tedy solidní jednoduchou žánrovku. Nečekejte nic komplikovaného ani kdovíjak hlubokého. Poměrná přímočarost mi však vlastně u Garlanda sedí daleko víc než artistní symbolika jeho předchozích dvou počinů, čímž zároveň neříkám, že by na ni Občanská válka zcela rezignovala. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to některé až příliš očividné vizuální volby - ve snímku, kterému by vzhledem k tématu nejvíc slušelo nějaké hodně neučesané a skoro dokumentaristické pojetí, se až příliš často režisér snaží postavy snímat ve vší symetrii uprostřed záběru, jak kdyby byly ve filmu Wese Andersona, a do konceptu se to úplně nehodí. Oproti tomu cením, že ve scénáři Garland nesáhl po nějakém nízko visícím ovoci a nerozhodl se film v jádru nějak jednostranně politizovat, takže se dočkáváme vyrovnané a hlavně nečernobílé podívané. (16.04.2024)

Takový film o ničem, kde to nic vnímám jako záměr. Neznáte kontext války ani minulosti postav. Příběh si v podstatě utváříte sami stejně jako u "bezduché" novinařiny, kterou hlavní postavy vytváří. Ono konec konců je úplně jedno, proč se ta válka děje. Končí bezdůvodným zabíjením, kde už ani nejsou žádné jasné strany a lidskost není k nalezení. Práce s hudbou a zvukem byla vynikající. (20.04.2024)

Hodnocení filmu pro mě bylo snadné a nemusela jsem o něm ani přemýšlet. Horší to bylo s napsáním komentáře. Jak ho pojmout. A co vlastně napsat, protože Občanská válka nedává divákovi odpovědi na jeho otázky, které u něj během sledování vzniknou. Stejně jako se nesnaží jakkoliv soudit situaci a to, jak se postavy chovají, a co dělají. Celé je to na jednu stranu zároveň hnusný s problesky krásy, ale zároveň krásný s problesky hnusu. Skoro až odosobnělé, ale zároveň hluboko do nitra se sílou uhodit. Možná proto je asi dost náročný sledovat to postupné prohazování rolí. ("Vyfotila bys mě během toho, jak umírám?" ... "Co myslíš?") Protože Občanská válka je strašně dobře natočený film. Ta kamera byla prostě jako z jinýho světa a občas bylo pekelně děsivý, jak moc blízko tomu všemu jsem se cítila. Až nepříjemně blízko, ale utéct jsem nechtěla. Přesně, film si hraje s divákem úplně stejně jako postavama jejich práce. Tedy, pokud jsou schopni vnímat ten moment, kdy už to není jenom práce, ale zároveň určitý postoj a jejich změněné vnímání světa, které schovávají za "je to jenom práce" postojem. Stejně jako se tady pracuje s hudbou a veškerymi zvuky. Tohle byl prostě komplexní zážitek. A ta nejhorší část je právě to, že základ sice odkazuje na jednu konkrétní událost, ale zároveň je univerzálně použitelný vlastně kamkoliv. Bráno optikou právě novinářů, kteří jsou tady vykreslení...no takhle. Opět bez odsuzování. A bez snahy hledání odpovědi na tu nejdůležitější otázku, která v každém musí zákonitě vzniknout. A to jsou podle mě důležité věci, na které by se nemělo zapomínat. Poslední záběr je už jenom třešničkou na tomhle zvraceném dortu zvaném "Náš svět". Tři, dva, jedna...úsměv. No, já jdu dokoukat ten naivní romatickej seriál, ať se mi srovná hlava... (20.04.2024)

Asi nejhorší (a nejděsivější) na filmu je to, že vlastně nemusí být tak daleko od reality, jak bychom si možná mysleli. Kdo ví, co se tam těm některým pomatencům bude příštích pár let v USA honit v hlavě a co budou ochotni udělat pro svoje zásady. Z toho je taky patrné, že film jede po jasné sociální kritice s vizí varovat před tím, co by mohlo přijít. A jde na to velmi dobře. Vlastně hodně malý film o partě novinářů, velkou válečnou vřavu si užijeme až v samotném závěru (a i ten přechod z v podstatě roadmovie do válečného spektáklu se povede na jedničku). Jedna mrazivá scéna střídá druhou a film tak pořád drží diváka v mnohdy až nepříjemném napětí toho, co ještě může přijít. Ano, dá se určitě vytknout, že film vlastně nic moc nevysvětluje a hodí diváka do rozjetého vlaku, ale s dostatečnou představivostí se dá vše v hlavně diváka dovysvětlit. A kdo ví, jestli nás třeba ještě nečekají další díly... (21.04.2024)

Vypadalo to jako válečné sci-fi, ale realita je jako obvykle u Alexe Garlanda někde jinde. Ve skutečnosti je to filmová pocta válečným fotografům, která je lepší než  všechny filmy natočené podle osudů slavných fotoreportérů. Garland totiž necítil potřebu nechat se svazovat realitou. Také jeho alternativní současnost je výborně vybalancována od faktu, že geograficky neodpovídá aktuálním náladám ve společnosti, až po moudré rozhodnutí, že nebude nic vysvětlovat, jen nás hodí přímo do válečné zóny. I ten uzavřený kruh, ve kterém začneme s americkým prezidentem a v úplně jiné náladě s ním skončíme, je výborný. Kirsten Dunst už není tak často vidět, o to hezčí to je, když má co hrát. Vlastně skoro perfektní (90%). (14.05.2024)