Stvořitel

Nadšené reakce ze zámoří je nutné přisoudit erupcím na Slunci, jelikož Gareth Edwards rozhodně jedno z nejlepších sci-fi všech dob nenatočil. Stvořitel je nakonec v řadě problémů podobný Edwardsově předchozímu Rogue One – rovněž obsahuje ambici prezentovat vrstevnatý svět, jehož trable se nakonec vyřeší v uspěchaném, akčně bombastickém a srdceryvném finále. Nefungovalo to u prvního hvězdněválečného spin-offu a nefunguje to ani nyní. Stvořitel je však navíc velmi otravný svými neskrývanými ambicemi. Ve druhé polovině ždíme emoce na plné obrátky a snaží se o transhumanisticky laděné poselství, že umělá inteligence není nepřítel, ale kámoš. Během toho navíc načrtne spoustu témat, po slibném úvodu je však postupně čím dál tím jasnější, že Edwards a jeho tým prostě nejsou schopni vybudovat přesvědčivý svět či aspoň nápaditě přispět k ohraným otázkám o hranicích lidskosti a umělosti strojů. Ale aspoň je tam opravdu hodně výbuchů. (29.09.2023)

Stvořitel je jedním z těch filmů, v němž formální stránka vítězí nad tou obsahovou: Z vizuální hlediska totiž film nabízí líbivé scenérie a především vizuál "simulantů", zatímco z hlediska příběhu jde o kompilaci dřívějších sci-fi kousků bez nějaké větší snahy poskytnout nový pohled na problematiku AI. V tomto "kompilačním" ohledu jsem při sledování myslel především na tvorbu Jamese Camerona - viz Terminátor, Avatar či Alita: Bojový anděl. Vedle témat AI a lidé vs. "stroje" měla jistý potenciál i rovina "otec-dítě" (Joshua-Alphie), který se však utopil v průměrném pojetí a plačtivém vyústění. Z hereckého obsazení mě nejvíce oslovila mladičká Madeleine Yuna Voyles, zbytek osazenstva byl spíše nevýrazný. Přesto se ale Stvořitel jistojistě oplatí vidět v kině, byť nenabízí moc materiálu k hlubšímu zamyšlení i po projekci. (22.10.2023)

Už dlouho jsem neviděl tak divácky vděčné a poutavé scifi, které by mě zaujalo a kterému bych odpustil i pár chyb, ale tady konečně jásám a nadšeně prohlašuji, že Stvořitel se povedl! V detailech sice často nedotažený a místy určitě né stoprocentní, ale jako celek mě prostě bavil. Bavil mě vtahující a velmi sympatický vizuál, bavily mě perfektní lokace, barvité prostředí i celý vytvořený svět a bavil mě příběh s celou jeho zápletkou. Akce je dost a ikdyž je menším mínusem absence vyloženě highlight bitvy, tak jsou přestřelky dávkovány ve velké míře, a tudíž jsem se nestíhal nudit. V závěru pak zafungovaly i emoce a dostali jsme i jakési citové zúčtování postav. Výsledek? Určitě ne tak našlapaný trhák, ve který jsme doufali a který bychom si chtěli po nocích pouštět znovu, ale na druhou stranu jistě úplně bezproblémová scifi jízda, která i přes menší detaily, pár uspěchaných scén a místy dost repetetivní recyklace scén útěk-boj-útěk-boj má co nabídnout a která si tu kino návštěvu hádám zaslouží. Fandové SW a režiséra si hvězdičku mohou přihodit, naopak diváci očekávající něco více si jednu zase strhnou. Jednoduchá rovnice. (27.09.2023)

Ta falešná textura filmového pásu s výrazným zrnem mě hned od začátku objala, pohladila, konejšila a já jsem si připadal po všech těch úskalích krutého světa šedesátifrejmového digitálního obrazu jak zpátky u maminky v láskyplném objetí prapůvodní lásky. Navíc Edwardsovy vizuálně inscenační schopnosti míří i dále než jen za volbu správného filtru, nýbrž například jím natočené noční scény skutečně působí jako noc, aniž bych měl pocit, že nad všema visí svítící balón a metr a čtvrt od kamerového rámu stojí bílá halogenka. Ačkoli v různých dílčích detailech fikčního světa jsem narážel na povědomé marveloviny (výzbroj a výstroj tajné infiltrační vojenské jednotky efektně bliká a svítí na všechny strany; v chudých vesnických chýších se svítí petrolejkama, ale je tam plazmová televize), byl jsem ve své velkorysosti rozhodnutý tomu napařit prostě pět hvězd, jen pokud se to nezvrhne v opravdu výjimečně pitomou scénáristickou zhůvěřilost. Dokážete si teď asi představit, co se dělo dál. Nebo spíš nedokážete. Edwards prokazuje, že je neschopný pracovat s postavami a vedením příběhu na té nejelementárnější úrovni. Tady je opravdu co věta, to perla. Úplně bizarní posuny v příběhu patrně má na svědomí nějaké radikální sestříhání, které z filmu vytvořilo kolekci rádobyhlubokých one-linerů, které psal někdo ze základní školy ("We both can't go to Heaven. You are a bad person and I am not a human.") se sci-fi money-shoty a neustálými vizuálními referencemi na jiné filmy (Aliens, Platoon, Akira). Edwardsova záliba prezentovat svůj svět skrze anonymní bystandery vytváří sice bezvýhradné ikonické výjevy, ale časem je začne nadužívat natolik, že tím odhalí celou tu dvourozměrnou dvouplánovou metodu (prostí lidé vpředu, sci-fi destrukce vzadu). Choreograficky a fotogenicky ten film naštěstí funguje, nicméně v kombinaci s tím sebevzývajícím idiotským příběhem vyznívá ve své vizuální kompetentnosti paradoxně ještě nadutěji. (27.12.2023)

Vizuálně pohledná záležitost, po čase zase nějaké velkofilmově velkolepé scífko. Bohužel ale s tak urážlivě debilním dějem, že dokoukat ho bylo pro mě utrpením. Patetický a melodramatický výpotek o spravedlivém boji pronásledovaných robotů, robolidí i dobrých lidí (zde východních Asiatů a jednoho černocha), proti zlým a agresivním lidem ze Západu, kteří chtějí stále někoho ničit, zabíjet, ovládat, zotročovat (zde Američanům). A všichni zlí lidé jsou bez jediné výjimky bílí (stejně jako třeba v Avatarovi), na důslednou multirasovost se najednou překvapivě kašle. Nemusím snad zdůrazňovat, že tvůrci filmu, ti "užiteční idioti", jsou samozřejmě taky bílí. Ani jsem vůbec nepochopil, proč vlastně v té "Nové Asii" lidé tak "dojemně" tíhli k robotům, proč za ně tak obětavě bojovali, proč tam žili lidé i roboti naprosto iracionálním způsobem namixovaní ve městech i vesnicích", proč byli roboti třeba i buddhistickými mnichy. Že se v tom příliš pitvám, že se jedná jen o hloupý film pro děti? Tím hůř, jestli podobné tendenční mozkovýplachy formují budoucí generaci. (21.11.2023)