Falcon Lake

Dospievanie a prvá láska ako zo života a nie ako z filmu. Celkovú autentickosť leta pri jazere podčiarkuje farebná paleta home videa spolu s obrazovým formátom 4:3. Zaujímavým ozvláštnením je ľahké šmrncnutie do horroru v práci s kamerou aj v niektorých témach. Film, čo nestrhne príbehom, ale náladou a poetikou. To na mňa zaberá málokedy, tomuto malému kanadskému artovému filmu sa ale podarilo dostať sa mi pod kožu. 7+/10 (09.05.2024)

Skvělá a neuvěřitelně pohodová ARTovka a režisérská debutovka Charlotte Le Bon, při které ztratíte pojem o čase. Alespoň takto tento skvost budu mít v paměti vrytý já. Pokud mohu srovnat s podobně tématicky zaměřeným filmem Aftersun, tak je Falcon Lake o 4 jezera napřed. Ty postavy si nejde nezamilovat a skvěle napsaný scénář, kamera, herecké výkony Vás budou těšit po celou 100 minutovou stopáž. Jen si říkám, že za tím nemá prsty studio A24. Nicméně už dlouho jsem z kina neodcházel tak spokojený jako z tohoto filmu. Více takových filmů, jako je Falcon Lake. 9,5/10 (29.06.2023)

Dělo. Coming of age film v sugestivním audiovizuálním ponoru do očí třináctiletého ("skoro čtrnáctiletého", protože jak vám každý teenager řekne, "skoro mám víc") Bastiena, který se ocitá na chatě u jezera 'Falcon Lake'. Pod jednou střechou se svou francouzsko-kanadskou famílií (a další rodinou) potkává patnáctiletou Chloe (se kterou i sdílí pokoj). Chloe, jako samozřejmě každá sexy patnáctka tvrdí, že je starší, starším týpkům, ráda na sebe strhává pozornost, ale taky je tak trochu divná (a nezapadá, což ji frustruje), protože ji zajímají duchové (a edgy mordy - patrně na instagram) a v noci se občas "modlí" zatímco si plove v nočním jezeře. Sexuální napětí, protknuté celým filmem, je zajímavý prvek. Jakous takous cestou najde Chloe s Bastienem pouto, ale není to tak snadné a přímé, jak by se mohlo zdát, boy meets girl. French Canadians kinda play it in all ways and they are lot more sophisticated. Líbila se mi scéna ve sprše, líbila se mi ta nerovnost mezi nimi, kdy ale každý měl co nabídnout, to netlačené, ladně plynoucí gradování. (...) "Are you ok?" "No." (...) "Do you want some icecream?..." "Okay." (...) Už dlouho jsem nezažil film, který by mě přiměl se s hlavním hrdinou tolikrát cítit jako pátý kolo u vozu, ale zároveň bezmyšlenkovité "jdu do toho" a pak "seru na to". Ať už to byla scéna ve sprše, "být divní" ohledně duchů, přistižení Chloe u masturbace, to vše v nádherné kameře a vizuálu. Bastien, jakoby vždy, když se s Chloe dostane na vlnu, byl od ní odtržen, ale takový už je úděl toho, když jste do někoho blázen, kousání do rukou, než vám začne krvácet aneb buďme divní spolu, do konce věků. Sen všech osamělých. "Sex" scéna. (...) Z anotace si člověk jakoby řekne, že se snad Chloe staVí do jakési role, kdy bude nebohého Bastiena využívat, ale on ten popis dost svádí z cesty, o čem příběh je ve skutečnosti. Příběh se točí jen okolo dvou postav a o těch se toho na malé ploše člověk dozví hodně a je zajímavé, jak je snímek jakoby odtržen od veškeré reality, prostředí, chata, jezero, vše jen hraje druhé housle. (...) Geniální scénář. Líbí se mi zacyklení. Chloe a její duch. Působivé. Jestli bude Charlotte Le Bon točit do budoucna podobný kousky, I'm a fan. (05.05.2023)

Celou dobu jsem si říkal, že naposledy mě takhle okouzlil Genesis, a pak přišlo to strašné zakončení, které mě dost nasralo/otrávilo, ale pokud to takhle bylo i ve Vivèsově komiksové předloze (kterou by btw. vůbec nemuselo být marné vzít do ruky, pokud by byla možnost), tak asi ok no. Každopádně ještě druhý den ve mně doznívá ten nádherný zážitek ze všeho, co tomu příšernému konci předcházelo - dokonalé obsazení, lokace, soundtrack, kamera (i když ten formát 4:3 na mě dnes působí poněkud samoúčelně/pozérsky), atmosféra, dialogy a celková autentičnost (byť všechno to prdění a krkání bych si z toho rád odmyslel, podobně jako je nutné tolerovat jistou nepravděpodobnost milostného vztahu mezi Bastienem a Chloé, neboť 16 leté dívky obvykle o mladší kluky nejeví zájem). Velká filmová nádhera, která - nebýt toho nežádoucího rozuzlení - mě nekriticky nadchla a současně připomněla, jak málo vlastně stačí k tomu, vytvořit skvělý film, který vyvolá velké emoce, a u jehož sledování si pošetile přejete, aby nikdy neskončil. (09.06.2023)

[VIDĚNO 27.4.] Aneb potkali se u jezera.... Sice nejde o nijak převratnou romanťárnu – protože kontrastní vztah mezi stydlivým třináctiletým Bastienem a impulzivní šestnáctiletou Chloe, který ambivalentně balancuje na pomezí kamarádství a lásky, mohl mít přeci jen o něco poutavější dynamiku – ale i tak jde o neskutečně civilní, lidský, citlivý a subtilní dílko [jelikož nejde o film příběhový, ale pocitový] a vynikající coming-of-age leporelo, který zcela přirozeně a bez jakýchkoliv příkras pojednává o zkoumání vlastní intimity, strastech i radostech dospívání, půvabu první lásky, a vůli čelit vlastnímu strachu a samotě. K tomu si ještě přičtěte echt poctivý formální zpracování, který perfektně snoubí melancholicky atmosferickou poetiku s až rozjímavým rytmem a nostalgicky stylizovanou estetiku [formát 4:3 v kombinaci s 16mm filmem je neskutečně vizuálně podmanivej] a máte vymalováno na prvotřídní náladovku/letní teenage romanci [která je však parádním artovým protipólem tohohle subžánru], skvělý režijní debut Charlotte Le Bon a víc než působivý příspěvek do francouzské větve Quebecké kinematografie, po jehož zhlédnutí budete mít chuť se se svým soulmatem kousat do ruky až do krve.... možná tak jedině zamrzí dost nejednoznačný a interpretačně otevřený konec, o jehož happy endu lze polemizovat donekonečna. (16.05.2023)