Titanic

"Je zo železa. Uisťujem vás, že sa MÔŽE potopiť." Toto už nie je film. Toto je majestátny kinematografický kolos. Kráľ Cameron stvoril magickú oslavu pohyblivých obrázkov, ktorá presahuje žánre, hoci nezabúda byť plnohodnotným „len“ katastrofickým filmom, špičkovou "iba" historickou drámou a nádhernou "len" romantikou (s najprecítenejšou erotickou pasážou roka). Geniálna vizuálna stránka, famózne pozadie vzniku filmu (prekročenia pôvodne stanoveného – beztak nie malého – rozpočtu, Cameron vzdávajúci sa honoráru lebo „verí svojmu projektu“, štúdio preventívne sa pripravujúce na bankrot), vynikajúce herecké obsadenie (DiCaprio, Winslet, Zane, Paxton, Stuart, Fisher, Hill, Hyde, Warner), fantastická Hornerova nad-hudba (vrátane krehkej pesničky Celine Dion) a príbeh, ktorý svojou úprimnou láskou dvoch mladých ľudí trhá srdce. Na konci, keď Rose hádže drahokam do oceánu a my vidíme čierno-biele fotky na koni, nezostane jedno oko suché. Súčasnosť. Ponorka skúma vrak nepotopiteľného Titanicu. Mrazivo tichá morská hĺbka, čudné ryby. Jedna chyba a výskumníci sú mŕtvi behom stotiny sekundy. Bledé svetlo odhaľuje piesok, z ktorého trčia tu starodávne dioptrické okuliare, tam tvár porcelánovej bábiky zo začiatku 20. storočia. Keď sa kamera obtrie o zvyšky klavíra, zamarí sa nám, že sme práve začuli dávnu ozvenu kláves. Toto už nie je atmosféra. Toto je skutočnosť. V rovnakom roku síce vznikol ešte jeden film o megalodi, ale ten by som preventívne nechal bez komentára (pravdaže Nebezpečná rýchlosť 2: Zásah). „Ženské srdce je hlboké, ako oceán. Teraz ale už viete, že Jack Dawson existoval – a zachránil ma vo všetkých spôsoboch, v akých len človeka možno zachrániť. A ja nemám ani jeho fotku.“ Kino Považan NMnV 1998 (5krát!) (24.10.2004)

Díky velkofilmu z velkofilmů největšímu (a kvůli L.A. Confidential) vyšel nejen při udělování Oscarů naprázdno můj film nad jiné oblíbený - Ďáblův Advokát - pročež je tohle trošku osobní věc, tak mě neberte moc vážně:). Navíc jde o romanci v hlavní roli s mým antioblíbencem Leem DiCapriem (jak říkám - neberte mě moc vážně;)). James Cameron natočil řemeslně úžasný počin s neskutečně katastroficky cajdákoidní milostnou zápletkou na pozadí vpravdě monumentální historické katastrofy a James Horner k tomu složil úžasnou hudbu - a tentokrát se ani nijak zvlášť neopakoval. Až nechutně přehnané hypování, obzvlášť v případě Vládi Irona způsobilo, že se mi při zaslechnutí My Heart Will Go On zvedá kufr, a to není dobré...prostě Titanic je IMHO přeceňovaný velkofilm s červenoknihovnovou pseudohloubkou a jen moje uznání k práci režiséra a skladatele hudby mu vynášejí ***. Ale v horší náladě jsem schopen prohlásit, že kdyby měla Kate Winslet nejkrásnější ňadra na světě, vystihl by název filmu "Tit a nic" beze zbytku celý jeho obsah. Jo a vystupuje tisíc slonů, retrospektivně k tomu;) (24.01.2003)

Cameronův snímek o luxusním zboží společnosti White Star Line s nízkou trvanlivostí budiž navždy synonymem pro velkofilm v tom dobrém i zlém slova smyslu. Zajímalo by mě, zdali za tím vším stál kalkul chladný jako voda severního Atlantiku, či jen touha převést na plátno nejznámější námořní neštěstí lidské historie. Každopádně pro milovníky romantických spektáklů sledovaných se zásobou papírových kapesníků pod paží je Titanic neodkladnou povinností. Pokud jste pouze milovník katastrofických filmů, nechte se v půlce vzbudit a provrníte zbytek blahem. Mimochodem, Leoš je tady tak sladký, že na konci, kdy se změní na jednu ze složek drinku whisky se sodou a ledem, jsem mu chtěl vrazit do řitního otvoru nějakou větší třísku z paluby Titanicu a slízat ho jak nanuk.. (02.09.2008)

Po dnešní 3D projekci v Imaxu se mi jenom potvrdilo, co už asi každý soudný divák ví. Titanic nestárne. Je stále tak překypující energií, dojemný i tragický, vtipný i technicky epochální jako před 15ti lety. A přežil vše. I tehdejší dobovou kratochvíli v podobě posmívání se DiCapriovi, který byl toho času zosobněním plakátů a samolepek v Bravíčku a jiných teen časopisech, trpěl zbožštěním uječených náctek a dnes je jedním z nejrespektovanějších světových herců. Cameronův Titanic přežil i překotný vývoj v oblasti trikových kouzel a i dnes se může postavit hrdě vedle všelijakých vizuálně opulentních bijáků, vedle kterých se neztratí a nezrudne hanbou. A jak jsem si dříve užíval technickou preciznost rekonstrukce samotného potopení, tak dnes i tu romantickou dějovou linku, která rozhodně není tuctovou holkou typu ´Pretty Woman´, nýbrž jí Cameron obdařil lehkostí, vtipem a příjemným pocitem u srdce. A jak jde film časem, oceňuje (a doceňuje) ho stále nová a mladší divácká generace. Důkazem budiž i samotná ČSFD, kde když jsem se v roce 2002 zaregistroval, měl Titanic průměrné hodnocení 75%. A dneska? Vždyť vidíte sami :o) Kurňa, byl to ale biják!! (11.04.2012)

Dlouho jsem se Titanicu vyhýbal jako čert kříži, ale nakonec mě dostihl... A kupodivu to nebyl čelní střet, ale spíš lehké minutí. Příběh je slaďoulinký a rozvláčný, ale jakmile se ten přerostlý parník začal potápět, bylo se na co dívat – tam jsem konečně poznal, že je pod tím podepsaný Cameron. Kupodivu se mi docela zamlouval nevycválaný Leonardo DiCaprio, zato s buržoazní děvenkou Kate Winslet jsem si moc rady nevěděl... Je to prostě ošuntělá lovestory, kterou Cameron přetřel zlatou barvou. Někde je nátěr řídký, takže prosvítá rez. Rozhodně klasický sezónní hit... Edit 2012: krásný důkaz toho, jak se člověk často mýlí. Vnímat tenhle film jako kýčovitou lovestory vlastně zastírá podstatu toho, čím Titanic ve skutečnosti je: produktem masivního Cameronova fetišismu a metaforickou cestou k vytouženému předmětu, který mocí filmu ožívá a umožňuje tvůrci diváka provádět jeho ztracenými zákoutími. Režisér prostě vystihl pocit, který se mě dodnes zmocňuje při pohledu na mrtvý vrak v hlubinách - palčivou touho "dát zašlé hmotě smysl a tvar příběhem". Výsledek je film plný rozporů, ale především film nesmírně přesně zkonstruovaný a ekonomicky odvyprávěný. Veškeré potěšení z něj u mě pramení z ryzí racionality. Pokud Rose říká: "Nedává to smysl, proto tomu věřím." já oponuji "Vše tu dává smysl, proto tomu věřím (ale nepodléhám :-))". (25.01.2004)