Kukačky

Námět dobrý, ale jeho zpracování se mi nelíbilo a nebavilo mě. Jednak kvůli nesympatickým (Marc y Anna) a ošklivým (Hans und Olga) hercům, druhak kvůli všem těm nahatým těhotenským scénám, které nebyly vůbec nutné a které tedy považuju za pouhou trapnou pózu. Od Španělů jsem viděl mnohonásobně lepší a působivější kousky. (05.02.2024)

Fůha. Tohle byl teda (la)hodně zajímavý kousek od španělů. Netradiční pojetí zajímavého nápadu, od kterého divák absolutně netuší, co čekat, jenž v sobě kombinuje mysteriozní stránku s mystickou i duchařskou a šikovně pracuje s napětím a drží diváka určitou dobu v nevědomí. Od začátku je “něco špatně”, německý pár je podivný a dům stejně tak, takže divák vlastně jen čeká, co se posere jako první. Úvodní půlka velmi dobrá, druhá, jakmile odhalí karty, už pak malinko méně úderná, ale stále zajímavá a svižná, a samotný závěr je za mě trochu krkolomný, urychlený a bez emocí, což trochu kazí výsledný dojem z poctivé práce s divákem v předchozím dějství, ale suma sumárum jde vlastně o dost zábavný kousek, který zkrátka nejvíc těží právě z toho, že jsem netušil, o co půjde. Zamrzí už zmíněný konec a absence barvitějšího vysvětlení, ale jinak vlastně převládá (alespoň momentální) spokojenost. Kino návštěvu bych ale zvážil, já šel spíše jen ze zvědavosti a z pocitu, že španělé asi nebudou jen tak brzo na stažení. (14.11.2023)

Samozrejme, že vidieť vychádzať z bazéna nahú Azilatku, alebo sledovať tehotenský sex môže byť silne hororový prvok, ktorý môže poznačiť na celý život, ale inak okrem hudby a zaujímavého námetu, sa tu už viac nevyskytne a postupom času nápady odišli. Nahota bola výsostne účelová a fakt sa divím, že niektorí herci predávajú svoju dôstojnosť za niečo, čo nie je ani atraktívne, ani pôsobivé, vyslovene bezcielne. Celková myšlienka toho, že vták nemá uvelebiť vajcia v cudzom hniezde je samozrejme poučné. (03.03.2024)

„Identitu ztratit, nemít se kam vrátit...“ Ni la muerte, ni la fatalidad, ni la ansiedad, pueden producir la insoportable desesperación que resulta de perder la propia identidad. Aneb H. P. Lovecraft v Targaronově koutku španělštiny o temné stránce německých důchodců, sbírajících sádrové trpaslíky a rozdávajících úsměvy. Tyroláci Hans und Olga jsou sympatičtí manželé s vilou jako kráva, s bazénem a Maserati v garáži. Staroušci to vše vymění za zážitkovou garsonku. Paráda! Funí vzrušením, až po nos v šuplících s cizím spodním prádlem, skákají na gauči jak na trampolíně a s gustem demolují domácnost i byt. OKÉNKO ORNITOLOGA: [][] Zapomeňte na kukačku. Prvek zanášení do hnízda zde vůbec nebyl! ## Jen tři straky zlodějky. ## „Podle nosa poznáš kosa?“ Jak kdy. Viz ptáčátko Lili. Roztomilý nosánek, přitom sup mrchožrout. ## „Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti, člověka po řeči.“ Tohle pořekadlo Marc a Anna neznali. ## On, pyšný páv, už jen otlouká paroží a auto o strom, těhotná labuť Anna se mění v ošklivé káčátko. [][] Slovy Lili: „Němčina má slova, která jsou krásná i hrozná zároveň. Například fernweh.“ Film bez zadostiučinění, happyend bez budoucnosti. (20.01.2024)

Solidně, byť nijak specificky osobitě natočený hororový thriller, který zpočátku dokáže vzbudit zvědavost, kam se to celé vyvine. Vyústění je OK, sice si vybavuji podobný motiv i z jiných filmů, na druhou stranu úplně častý není. Co však není OK - posledních asi patnáct minut, v nichž to všechno proběhne tak zrychleně a nelogicky, až to působí směšně. (23.12.2023)