Lev v zimě

Od prvních minut nabývám dojmu, že tento mikrokosmos, lidský, příliš lidský, zastupuje celé universum, a zanedlouho mě v tom utvrdí i jedna z replik, které gnómicky protkávají všechny ty pochroumané osudy v jakousi pomyslnou jednotu, jež by mohla snadno imitovat mír, kdyby atmosféra nehoustla očekáváním války, ba její bezprostřední zkušeností. Podezírání, nenávist, prospěchářství, labilita, nezralost… kdo všechno se pustil do kola s těmi hlavami pomazanými a koho z nich ve svých nitrech hostily? Ale také cosi podobného lásce se její potřebou sebedarování a porozumění. Takové pravé city ovšem nejsou vždy patrné. V nekonečném intrikaření jsou zastírány nebo předstírány a ve své dvojznačnosti se zapojují do jednoho velkého divadelního představení, v němž všechno milosrdenství bere za své… (10.03.2024)

Už by mi pripadalo trápne pri každom historickom filme zdôrazňovať, že história nie je môj "šialok kávy" (výraz Dary Rolins). Skôr ma zaujíma, že som takmer pred 50 rokmi videl Glenvillovho Becketa, čo je film, ktorého námetom je jedna epizóda zo života Henricha II. a dokonca v ňom tiež hral Peter O´Toole. Oba filmy vznikli podľa divadelnej hry a príliš sa od divadelného poňatia nevzdialili. Oba filmy disponovali výbornými dialógmi a vynikajúcimi hereckými výkonmi. Lev v zime aj výborným českým dabingom. To, že môj obľúbený gudaulin hodnotí oba filmy opačne ako ja, si zatiaľ vysvetľujem tým, že Becketa som videl pred pol storočím a Leva v zime dnes. Takmer všetky filmy, ktoré som kedysi obdivoval strácajú pri opätovnej projekcii aspoň jednu hviezdičku. Dúfam, že Becketa podobný osud nepostihne, ale pokiaľ sa mi nepodarí pozrieť si ho v súčasnosti nemôžem sa zaručiť. (24.08.2014)

Dialogy, intriky, pravdy a lži, ze kterých chvílemi mrazí. Postavy jsou tak dezorientovány v síti intrik, že nepoznají chvíle, kdy se hovoří pravda - a to jsou asi nejkrutější okamžiky. Láska, která je příčinou toho všeho, tak stále kdesi hluboko je, zraňována, nechápána a zašlapávána do bahna. Výborný film, uvěřitelné vztahy, které vlastně mohou existovat v jakékoli rodině. Výkon Petera O'Tooleho porovnatelný s výkonem Katharine Hepburn. Maximální hodnocení naprosto zasloužené. ■ P.S. Po dočtení ostatních komentářů dodávám, že jsem z fimu divadelní předlohu necítil a i kdybych cítil, nevadila by mi. Možná proto, že jsem kdysi dost často do divadla chodil, baví mě ho "rozebírat" a "divadelní styl" naopak ve filmech vítám. (12.10.2009)

Pro historická dramata hemžící se intrikány a intrikánkami a překypující kvanty dialogů mám slabost odjakživa. Lev v zimě mě proto nemohl nenadchnout. Skvělý scénář podle výtečné divadelní hry (jejíž provedení mi ale v plzeňském divadle kvůli několika velice přehnaným, hysterickým hereckým výkonům nijak zvlášť neučarovalo) si napsal sám autor, rolí se chopila herecká extratřída, hudbu složil mistr J. B.... Tak co chtít víc? Za pozornost stojí rovněž český dabing, který patří k těm nejlepším, jaké jsem kdy slyšel. Bez přehánění. Úvodní čtvrthodinu filmu jsem sice sledoval v původním znění, ale jakmile jsem zjistil, co za dabingový poklad se skrývá v české stopě (Munzar, Adamová, Abrhám, Devátá, Postránecký, Zahajský, Strejček, Mrkvička), přepnul jsem a nechal to tak. (19.11.2011)

Taková normální královská rodinka v roce 1183. Na dějiny se můžeme dívat buď ideologií školních učebnic (děti, tenhle byl zlý a tenhle dobrý), nebo sepsat objemné pojednání, ve kterém se pokusíme zjistit objektivní pravdu (pravdu o něčem v dávné minulosti? - CHA!), a nebo zde máme nekonečné území uměleckého vyjádření, zde ve formě broadwayského hitu. Ten se podíval na Jindřicha II. z hlediska S. Freuda a jeho psychoanalýzy. Král měl tři syny - každý z nich je z hlediska budoucího vládce nějak "postižený", každý z nich si nese svá rodinná traumata - jenže ve dvanáctém století neměli psychoanalytické lenošky a tak své rodinné trable řešili, ehm, poněkud jiným způsobem. Jen nesouhlasím s nálepkou dramatu - vždyť jde o výbornou vytříbenou komedii, při které se vždy skvěle bavím. (08.04.2009)