Lev v zimě

Taková normální královská rodinka v roce 1183. Na dějiny se můžeme dívat buď ideologií školních učebnic (děti, tenhle byl zlý a tenhle dobrý), nebo sepsat objemné pojednání, ve kterém se pokusíme zjistit objektivní pravdu (pravdu o něčem v dávné minulosti? - CHA!), a nebo zde máme nekonečné území uměleckého vyjádření, zde ve formě broadwayského hitu. Ten se podíval na Jindřicha II. z hlediska S. Freuda a jeho psychoanalýzy. Král měl tři syny - každý z nich je z hlediska budoucího vládce nějak "postižený", každý z nich si nese svá rodinná traumata - jenže ve dvanáctém století neměli psychoanalytické lenošky a tak své rodinné trable řešili, ehm, poněkud jiným způsobem. Jen nesouhlasím s nálepkou dramatu - vždyť jde o výbornou vytříbenou komedii, při které se vždy skvěle bavím. (08.04.2009)

Ach ty „zdravé“ rodinné vztahy…! Konverzačně nabitý příběh plný komplikovaných postav i složitých vztahů. To by samo o sobě mohlo být skvělé, ale bohužel mě zaráželo to zrůdné množství intrik, falše, lží a pletichaření. Jde sice o příběh z 12. století a člověk chápe, že morální a humanistické hodnoty nebyly zdaleka tam, kde jsou dnes, a že i okolnosti rodinných vztahů mohly být poměrně drsné, nicméně film ukazuje v podstatě všechny postavy jako naprosto zvrácené a pošramocené jedince, kteří se k sobě chovají příšerným způsobem. Po chvíli sledování je jasné, že se nedá žádné z postav věřit – v jednu chvíli někdo něco tvrdí a slibuje, ale o pár vteřin později už vítr vane odjinud. Film je tedy psychologicky zajímavý a skví se úžasnými hereckými výkony (i mladý Anthony Hopkins v jedné ze svých prvních rolí byl už tehdy Pan Herec s velkým P a H), ale jako divák jsem byla z chování postav znechucená. Snad jedinou vnitřně „čistou“ postavou byla Adéla (Alice), ale oproti ní stálo dalších zhruba 6 prohnilých a neupřímných postav, okolo kterých se příběh točil. A divácky mi proto chybělo něco nebo někdo, s čím/kým sympatizovat nebo komu fandit. Nakonec tedy jediné, co na tomto filmu skutečně oceňuji, jsou ty vytříbené a emočně vypjaté herecké výkony. Za to bravo. Ale jako příběh si mě The Lion in Winter nezískal. ~(3,3★)~ (10.11.2023)

K mojí smůle jsem nejdřív viděla remake a stále mám v hlavě neskutečně skvělého Patricka Stewarta, který vypadá životem víc zkoušenější a unavenější než (o nic méně skvělý) Peter O´Toole. Právě Stewartův Jindřich je ale to jediné, v čem novější verze tu původní převyšuje. Zlatá šedesátá nám tady přinesla krásné exteriéry, starosvětskou atmosféru a Katrerine H. v plné síle, která tu dokazuje, jak skvělá byla herečka. A mladičký, mlaďouličký Timothy Dalton s francouzským přízvukem (a bez toho sarkastického úsměvu získaného věkem) je... jakkoli to zní zastarale - okouzlující tak, že byste ho, dámy, chtěly mít doma pod peřinou jako heboučkého medvídka od Sparky´s :-). (28.11.2008)

Pro historická dramata hemžící se intrikány a intrikánkami a překypující kvanty dialogů mám slabost odjakživa. Lev v zimě mě proto nemohl nenadchnout. Skvělý scénář podle výtečné divadelní hry (jejíž provedení mi ale v plzeňském divadle kvůli několika velice přehnaným, hysterickým hereckým výkonům nijak zvlášť neučarovalo) si napsal sám autor, rolí se chopila herecká extratřída, hudbu složil mistr J. B.... Tak co chtít víc? Za pozornost stojí rovněž český dabing, který patří k těm nejlepším, jaké jsem kdy slyšel. Bez přehánění. Úvodní čtvrthodinu filmu jsem sice sledoval v původním znění, ale jakmile jsem zjistil, co za dabingový poklad se skrývá v české stopě (Munzar, Adamová, Abrhám, Devátá, Postránecký, Zahajský, Strejček, Mrkvička), přepnul jsem a nechal to tak. (19.11.2011)

Lva v zimě ocení zejména diváci se zájmem o historii, mně trochu vadila jeho přílišná „upovídanost“ a dlouhá stopáž. Podle mého soudu nejlepším prvkem filmu je jeho hvězdné herecké obsazení, kde se tehdejší hvězdy kinopláten potkávají s těmi dnešními: „staří“ Peter O'Toole, Katharine Hepburn (za roli královny získala Oscara) i „mladí“ Anthony Hopkins (jeden z jeho prvních snímků vůbec) a Timothy Dalton podávají velmi dobré výkony. (16.01.2006)