Příliš dokonalá podoba

Velmi zvláštní, ne pro všechny stravitelný a bizarní Cronenbergův počin. Nejedná se o žádný horor, ale spíš klade nápor na psychiku tím, že něco celou dobu tušíte až v morku kostí. Je o dvou jednovaječných bratrech (dvojrole ve strhujícím výkonu Jeremyho Ironse), kteří pracují na stejné stanici jako úspěšní gynekologové a žijí v jednom bytě. První se jmenuje Elliot, rozený svůdník a magnet pro ženy a druhý je nesmělý Beverly, který díky vzájemnému sdílení nic netušících milenek po sexuální stránce nikdy neostrouhal. Každý má trochu jinou náturu, ovšem jsou na pohled k nerozeznání a spojuje je jakési všudypřítomné pouto. ÚVAHA NAD INTERPRETACÍ: Těžko říct o čem vlastně film pojednává, ale řekl bych, že o postupném rozkladu duše, jakmile člověk začné hrát ve svém životě různé role. Všimněte si, že téma "rozklad osobnosti" se nachází často v Cronenbergově díle. Symbolicky by se dvojčata dala vysvětlit jako jedna osoba žijící dvojím životem. Následné odpoutání se od sebe (uvědomění) je proto vždy bolestivé, protože jsou role a masky vzájemně pevně provázané. Zde k tomu dojde skrze sdílenou milenku do které se Beverly zamiluje (pro něj je skutečná láska bodem zlomu) a jako první z bratrů si šáhne po tolika letech na skutečné dno. Paradoxně ale ten, který z nich byl po celou dobu "nejvíc nad věcí" (Elliot) do drogové závislosti taky propadne a v závěru zemře. Příběh je navíc založen na skutečné události a to bratrech, kteří byli závislí na barbiturátu, což byl lék používaný na spaní na kterém se dala vypěstovat silná fyzická i psychická závislost. Byli nalezeni mrtví v jejich bytě právě po odstřihnutí od "drogy". Každopádně, opět se mi potvrdilo, že pouštět si Cronenberga na večer opravdu není nejlepší nápad. Není to film, ke kterému by byla potřeba se vracet, ale jsem si jistý, že na něj jen tak nezapomenete. (25.11.2013)

Z počiatočného klišé o dvojčatách (jeden roztopašný extrovert, druhý zádumčivý introvert, žena medzi nimi) sa časom vyvinie dusná psychologická dráma s funkčnými prvkami body-hororu a s excelujúcimi dvojčatami Jeremym a Jeremym Ironsom. Niektoré línie sú ale značne nedotiahnuté (celá postava Claire Niveau), ale aj tak ide asi o vo svojej dobe najkomplexnejšieho Cronenberga. (10.07.2015)

Příliš dokonalá podoba na mě zapůsobila jako téměř dokonalý film, u nějž jsem se od počátku nechal pohltit do tajů místy fascinujícího a současně znepokojivého příběhu. Přestože jsem z tvorby Davida Cronenberga viděl tímto včera již 17. film, stále tento režisér dokáže některými filmy stoupnout v mých očích ještě víc a překvapit, jakých námětů se někdy se svou zálibou v tělesných i duševních anomáliích a deformacích chopí. Příběh dvou bratrů, jejichž dlouhodobá silná spřízněnost zacházející až do nebezpečně silných rozměrů začíná po osudovém zvratu/střetu směřovat k drsné katarzi, jsem vnímal mnohem víc jako psychologické drama, než horror... ačkoliv v profesi obou bratrů, pravidelných bizarních motivech či děsivém vyústění se Cronenbergův rukopis nezapře. Nejen v momentu, kdy oba bratři s osudovou ženou chvíli tančí ve třech za doprovodu postaršího šlágru, jsem měl pocit, že se dívám na velkou filmovou klasiku, která mi až dosud plně unikala. Jeremy Irons předvedl v hlavní dvojroli přímo excelentní výkon. Sugestivní tíseň, jaká se na mě ke konci se smutkem stále více přenášela, nebyla rozhodně příjemná, přesto si odnáším silný nezapomenutelný zážitek, na jejímž konci cítím stopy podnětů k zamýšlení i bohaté naplnění příběhem a filmem samotným. [90%] (26.03.2023)

minimálne explicitný, minimálne body-hororový, ale za to film presne vystihujúci psychologickú podstatu temnoty Cronenbergovej tvorby, pre ktorú sú body hororvé prvky (natoľko prítomné napríklad v Muche, alebo Tbe Broods) iba najvyšpičkovanejším vyvrcholením. Dosť možno najsofistikovanejší Cronenbergov film. (10.04.2020)

Herecky presné a silné. Uchvátene som sa pozeral na tie dvojité Ironsové kreácie. Cronenberg je aj napriek téme a zdržanlivosti miestami veľmi nepríjemný. Jeho dôraz na atmosféru a na postupné odkrývanie motivácií je v tomto smere veľmi sofistikovaný. Nebojí sa naznačiť. Nebojí sa dať vám chrobáka do hlavy. Tým udržuje pozornosť a je stále zaujímavý. Čo ma na filme do značnej miery fascinovalo, bola mnohoznačnosť významov. Tá vnútorná psychologická porucha. Ten psychologický presah a úvaha. Tie otázky sú nepríjemné. A to, že sa film snaží dať aj nejaké odpovede je nepríjemnejšie ešte viac. Oceňujem dôraz na interiéry, ktoré sa menia spolu s postavami. Z pekných a uhladených na špinavé a chaotické. Myslím si, že sa k tomu musím časom ešte vrátiť. Tých pocitov a emócií tam bolo veľmi veľa. (24.01.2022)