Vzpomínky

Mohla to být úžasná antiteze k Minority Report na poli velmi podobného tématu (rozkoš z používáni techniky a naprostá absence etiky x strach z jejího zneužití a etický rozměr jako hlavní téma), kdyby se při psaní příběhu více přemýšlelo. Do scény zatčení považuji ten film za geniální. Je po všech stránkách technokraticky odosobněný a nikdo se otravně nezabývá etickými otázkami... Detektivové šmírují, způsobují autonehody, vyhazují elektřinu v celé čtvrti, zprostředkovaně zabíjejí jiné postavy (což se promptně omluví tím, že by stejně umřely jinak). Scény sledování napříč časem jsou brilantně zrežírovány (zejména automobilová honička je jedna z nejoriginálnějších, co kdy vznikly), vyšetřovatelé jsou skvěle napsaní geekové a chladná estetika á la CSI k čistě rekonstruktivně strukturovanému vyprávění dokonale sedí. ____ Jenže v polovině se příběh zlomí do cestování v čase, které nemá vyšetřovací charakter a události se neodhalují, nýbrž mění. Tady bohužel vyprávění padne do několika nepřehlédnutelných pastí, přestane dávat smysl a absurdity jsou tak výrazné, že prostě přes všechnu snahu nelze nalézt adekvátní klíč, který by film zachránil jako "dobrý objekt". A právě tady vyplývají největší rozdíly ve vztahu k Minority Report. ____ Zatímco v Minority Report byla struktura vyprávění do detailu promyšlena a všechny indicie v průběhu filmu měnily svůj význam kontextualizováním do nových a nových rámců, v Deja Vu mají indicie prostě a jednoduše jen jeden význam. A když se nám film snaží tvrdit něco jiného, nepráskneme se do čela s hlasitým "Jasně.", ale začneme se s vyprávěním hádat. A ono nám bohužel dává dostatek argumentů k tomu, abychom zvítězili... Věřte, že mě to mrzí a ty čtyři hvězdičky dávám jen velice nerad. (30.12.2006)

Fajnovka od starého Tonyho, který zřejmě přestal brát nelegální léky a začal se krmit léky na předpis. Washington by mohl říkat jakýkoliv blbosti a já bych mu to baštil, stačí, když nasadí drsňácký kukuč a padám do kolen. Po vizuální stránce je to film takřka bez chybičky, kdy je přesně vidět, v čem se Tony vyžívá. Jakmile dostane možnost na zoomování a brutální střih, tak to servíruje a já se tetelím blahem v sedačce. Škoda, že časový paradox ve filmu působí místy nesmyslně, i když do téhle problematiky nijak nehloubám. Jenže dva dny o tom přemýšlím a prostě mi tam pár věcí neustále hapruje. Ale když pominu tuhle jedinou chybu, tak jsem s výsledkem spokojen. Btw: honička ve dvou časových rovinách je hodně cool a sakra dobře se na to kouká, stejně jako na zbytek filmu, což je po Dominu celkem fajn. (13.12.2006)

Tony Scott si jednoznačně libuje v konspiračních hi-tech hypotetických kauzách, v nichž stát coby instituce eticky selže a začne porušovat základní lidská práva tím, že začne zasahovat a nahlížet lidem do soukromí. Předvedl to již ve svém mistrném thrilleru Nepřítel státu, jehož sémantiku v Déjà Vu volně rozvíjí... Jakoby scénáristé Scottova nového filmu skřížili dějový model Nepřítel státu s naračním experimentem snímku Osudový dotek. Na téma časového paradoxu se ovšem dostane až v druhé polovině filmu a dá se říci, že ono skloubení funguje překvapivě dobře. Akční expozice snímku se standardy videoklipové rychlosti střihu a epileptickou skladbou záběrů složenou převážně ze švenků z plošin, helikoptér atd. točených pouze na efekt se dá naštěstí bez újmy na diváckém prožitku přežít a pak už nastupuje skutečně zajímavá dějová linka a stále nesmírně charismatický Denzel Washington. U Scotta jsou vždy téměř všichni hrdinové naprostí workoholici, spíše však geekové, tedy lidé s obšírnými technickými či odbornými znalostmi a talentem byvše skutečně nevšedně zapálení pro svůj obor, nejinak je tomu i v Déjà Vu. Jen onen v názvu zmíněný pocit se mi ani hrdinům nedostavil snad ani jednou a marně jsem pátral, proč vyšetřovací metoda dala přeneseně název celému filmu. Možná že Denzel Washington hraje Tonyho filmech až nezdravě často... :-) Podobné filmy: Nepřítel státu, Frekvence, Svěrací kazajka, Osudový dotek (09.01.2009)

Napřed zajímavá detektivka, poté docela motivující skládačka a pak se to zvrhne ve zmatené hrátky, kdy už se moc nepřemejšlí nad příčinou a důsledkem. Na Scotta (vezmeme-li v potaz tvorbu posledních let) docela fádní, akční scéna s autem uprostřed filmu má koule (jde o jeho nepochybný vrchol), zbytek se pohodlně veze na vlnách nicneříkajícího průměru (jako by se Scott po Dominu bál i sebemenších vizuálních hrátek). Washington je standardně v pohodě, Caviezel hodně zajímavý (ta postava si zasloužila větší prostor). Tempem dost nevyvážené a v ději značně pokulhávající a z hlediska časových paradoxů nefungující (i když, kdyby si tvůrci odpustili jeden telefonní hovor, tak by jim to teoreticky vyjít mohlo). Duo Scott/ Washington rozhodně slibovalo víc… (11.12.2006)

Neskutečně poutavě natočená pecka, ve slušivém scifi hávu, který neruší ani pochopitelně značně kostrbatá zápletka týkající se cestování v čase. Tony Scott ubral epileptického střihu, zbrzdil nervní kameru a opět je na co se dívat. Po vizuálně skvělém, ale dějově naprosto nezáživně zpracovaném Dominu nám technický mág přináší napínavý příběh, který řekne mnohem více širšímu diváckému spektru. I přesto, že je méně akční, tak je zdaleka více napínavější a dynamičtější a především je zde mnohem více emocí (například i prostoduché pohledy do očí). Nevyhneme se sice pár mouchám a již zmiňovaným dějovým berličkám a zásekům, ale tomu se vyvarovat nešlo. Rovněž motiv vraha je tak nějak neslaný nemastný. To však nic nemění na tom, že Scott je v současné době po audiovizuální stránce absolutní jednička a pokud mu zdatně sekunduje scénárista, zpravidla se jedná o interesantní filmový přírůstek. (03.01.2008)