Marcela

Česká filmárka, pedagogička a režisérka Helena Třeštíková je prebornicou, majsterkou a mimoriadne skúsenou persónou v oblasti točenia časozberných dokumentov. Robí to s citom, vyberá si vskutku zaujímavé osobnosti, trpezlivo kamerou konzervuje ľudské osudy. V snímku "Marcela" môžme sledovať neľahký, smutný život jednej obyčajnej, prostej ženy z Prahy, s ktorou sa osud nemaznal. "Marcela" to mala veru ťažké. Pani Třeštíková o nej natočila srdcervúci dokumentárny film. **** (22.02.2017)

Všechny televize se nás snaží zaujmout bezduchými seriály jakože ze života, pro které najímají různé režiséry, scénáristy a herce a herečky slavných jmen. Třeštíková nic z toho nepotřebuje a přesto se jí povedlo natočit to, o čem se televizním seriálům může jen zdát. Zajímavý, napínavý, realistický, smutný, citlivý film ze života. K Marcele se nedá více napsat, není to vůbec potřeba. Ona mluví sama za sebe. (27.09.2010)

„Bolo horšie.“ Dokument pravý ako smrť. Bohužiaľ doslova. Zasiahne, keď to najmenej čakáte. Silný ako slzy ženy, ktorá prvých 50 rokov života neplakala. Marcela bola najskôr len jednou zo sledovaných v Třeštíkovej časozbernej televíznej sérii Manželské etudy, ale jej príbeh bol natoľko silný, že v roku 2006 dostala celovečerák, ktorý išiel do kín. Na prvé pozretie úchvatné a desivé. No na druhé? Každý by si mal najskôr pozametať pred vlastným prahom, ale aj tak sa ma uchvacuje, ako Marcela stále hovorí o zlej sociálnej situácii, ale v každej scéne má cigaretu. Ak by si tento drahý (a zdraviu škodlivý, ale to jej je evidentne jedno) špás odtrhla od úst, hneď by mala pre decká pekné peniaze navyše na stravu alebo oblečenie. Otázny je tiež postoj jej dcéry, ktorá si nikdy nenašla poriadne zamestnanie, ale keď si nájde priateľa, tak prvé, nad čím premýšľa, je to, kedy s ním otehotnie (chápem, príspevok z materskej je lepší, než chodiť do roboty). Marcela 25 (25!!!) rokov si hľadajúca prácu? Wtf? Za viac ako dve desaťročia si ju jednoznačne nenájde iba človek, ktorý si ju (z rôznych dôvodov) nájsť nechce, to je snáď každému jasné.Viem, áno, je trocha svinské takto písať o žene, ktorá TOTO zažila, ale nedalo mi to, prepáčte. (15.11.2009)

Ano, Marcela udělala v životě mnoho špatných rozhodnutí, nevěřím ale, že by byla zlým člověkem. Rozhodně si nezasloužila to, co ji dál potkalo. Nejspíš nebude intelektuální typ ale že společnost, moderní společnost 21. století dokáže v srdci Evropy prohlížet, aby KDOKOLI takto zápasil s osudem a nepodat mu pomocnou ruku, to mě ideově skutečně bolí. Časosběrný dokument tohoto typu ukazuje, jak moc si s prostým člověkem dokáže čas zahrát opravdu nepěknou hru, jak z dobrosrdečného člověka dokáží okolnosti vymlátit a zadusit i tu nejmenší špetku naděje a udělat z něj bytost, která vlastně touží jenom po vlastním skonu. Je to neuvěřitelné ale je to tak. Jestli bychom jako lidstvo měli mít nějaký vyšší cíl, nějakou sociální metu, kam chceme někdy dospět, měl by to být svět, kde takoví lidé nezůstanou na vše sami, kde se nedostanou do takových životních patových situací, kdy není východiska. Doufám, pevně doufám, že tam zatím míříme a i má milovaná kinematografie má na tom svůj podíl, například dokumenty, jako je tento. Kdy jindy má dvacátník možnost sledovat celý život člověka, kterého by na první pohled nejspíš tupě odsoudil? Jestli někde platí pořekadlo o cestě, která má být důležitější, než-li její cíl, je to právě život. A já si nemohu pomoct ale musím litovat Marcelu za dobu a místo, kde se narodila a kde prožila svůj nešťastný život. Představím si ji někde na Balkáně, kde nešťastný osud potkal celé národy a kde se se vší nepřízní osudu vyrovnávají pospolitostí, hudbou a zpěvem. Být milionářem (dnes spíš miliardářem), poslal bych takového člověka na vysněnou cestu do Kanady, byť třeba jen na měsíc, protože KAŽDÝ má v životě právo na trochu toho štěstí. Pár správných lidí kolem ní a život by byl zase jinačí. Tolik věcí mohlo dopadnout jinak, tolik věcí mohlo dopadnout lépe. Je nesmírně těžké sledovat film, který je doopravdy něčím životem, jeho shrnutím v bodech. Těžko odsuzovat cokoli, jelikož sám bych se v podobném dokumentu vidět asi nechtěl, respektive bych se toho bál.. Bál bych se slyšet slova, sny a touhy mého mladého já a vzpomínat živě na chyby, kterých jsem se od těch dob dopustil, co vše mě potkalo cestou a o to víc pak trnout, co mě čeká dál. Děkuji paní Marcele za její život a za svolení být jeho divákem, necítím nic víc, než soucit, respekt a přání lepších zítřků (bojím se teď hledat, jak to s ní dopadlo..). 4/5 (12.07.2023)

Dokumenty zásadně nehodnotím stejně jako filmy, protože to dle mého ani nejde. Scénář v nich moc nenajdete, režie se potvrdí až ve střižně... Proto hodnotím podle zvoleného a zpracovaného tématu. To je bezpochyby v případě Marcely - lze si snad představit takový "příběh" jako v případě téhle pražačky - zvoleno hodně dobře. Když se k tomu přidá trpělivost Heleny Třeštikové na práci s tématem, už výše zmiňované kritérium - vynikající střih a kameru, vychází z toho zajimavý, drsný a hlavně dobře natoćený dokument. Pořád to je ale "jen" jeden příběh, kterých jsou kolem nás miliony. 75% (27.04.2008)